Právnická poradna již brzy zde |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of one-two bedroom apartment Praha 6 - Stresovice, Cukrovarnicka street |
Brand new 1Bdrm. apartment with balcony, Prague 5 - Zlicin, Sazovická |
Rent of fully furnished one bedroom apartment (80 sq.m.), Prague 6 - Dejvice |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pro naše klienty hledáme nemovitosti na pronájem i na prodej v celé Praze. Aktuálně pro Korejského managera hledáme rodinný dům na pronájem v Praze 6 - Nebušicích do 50.000 Kč. Pro starší pár američanů hledáme byt 3+1 cca 90 - 120 m2 v hezkém místě na prodej v Praze 2 Vinohradech a okolí. Může být i ve stavu před rekonstrukcí. S nabídkami oslovte Vladimíra Stránského
|
Rent of one bedroom apartment Prague 6 - Hanspaulka, Zvonicka street |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Rent of furnished one bedroom apartment (61 sq.m.) with terrace, Prague 6 - Vokovice ,Cerveny Vrch |
Rent of 2 BDR furnished apartment, 3+1, 98sqm, Velké Kunratické, Praha 4 - Kunratice |
Furnished one bedroom apartment in villa for rent, 30 sq.m., Prague 6 - Hanspaulka |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
ČÁST
ČTVRTÁ Hlava I Díl 1 § 1721 Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na
pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. § 1722 Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat
zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. § 1723 (1) Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné
právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. (2) Ustanovení
o závazcích, které vznikají ze smluv, se
použijí
přiměřeně i na závazky vznikající na
základě jiných právních skutečností. Díl 2 Oddíl 1 § 1724 (1) Smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit
se obsahem smlouvy. (2) Ustanovení o smlouvách se použijí přiměřeně i na projev vůle,
kterým se jedna osoba obrací na osoby jiné, ledaže to vylučuje povaha projevu
vůle nebo zákon. § 1725 Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích
právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit
její obsah. § 1726 Považují-li
strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly
náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na
projev jejich vůle jako na
uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s
přihlédnutím k jejich následnému
chování,
rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez
ujednání této náležitosti.
Dala-li však některá ze stran již při
uzavírání smlouvy najevo, že dosažení
shody o určité náležitosti je předpokladem
uzavření smlouvy, má se za to, že
smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o
ostatních náležitostech strany
nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis. § 1727 Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže
listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich
účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik
každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich
bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými
právními účinky. § 1728 (1) Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že
ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje,
aniž má úmysl smlouvu uzavřít. (2) Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí
všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se
každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl
každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. § 1729 (1) Dospějí-li
strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se
uzavření
smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná
nepoctivě ta strana, která přes
důvodné očekávání druhé strany v
uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy
ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. (2) Strana,
která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně
škodu,
nanejvýš však v tom rozsahu, který
odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v
obdobných případech. § 1730 (1) Poskytnou-li si strany při jednání o smlouvě údaje a sdělení, má
každá ze stran právo vést o nich záznamy, i když smlouva nebude uzavřena. (2) Získá-li
strana při jednání o smlouvě o druhé straně
důvěrný údaj
nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby
nedošlo k jejich prozrazení
bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto
povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé
straně to, oč se obohatila. Oddíl 2 Návrh na
uzavření smlouvy Z
návrhu na uzavření smlouvy (dále jen
„nabídka“) musí být zřejmé, že
ten,
kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou
smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. § 1732 (1) Právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud
obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho
jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být
smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata. (2) Má
se za to, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za
určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou,
v katalogu nebo
vystavením zboží je nabídkou s výhradou
vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti
podnikatele plnit. § 1733 Projev
vůle, který nevyhovuje § 1732, není nabídkou
a nemůže být proto
přijat. Obsahuje-li projev vůle slib plnění za určitý
výkon nebo výsledek,
jedná se o veřejný příslib, jinak o pouhou
výzvu k podání nabídky. Totéž
platí
o projevu, který směřuje vůči neurčitému okruhu osob nebo
který má povahu reklamy,
pokud z něho jasně neplyne něco jiného. § 1734 Nabídka učiněná ústně musí být přijata bezodkladně, ledaže něco jiného
plyne z jejího obsahu nebo z okolností, za nichž se stala. To platí i tehdy,
byla-li přítomné osobě předložena nabídka učiněná v písemné formě. § 1735 Nabídka
učiněná v písemné formě vůči
nepřítomné osobě musí být přijata ve
lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena,
lze nabídku přijmout v době
přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti
prostředků, jež navrhovatel
použil pro zaslání nabídky. § 1736 Nabídka je neodvolatelná, je-li to v ní výslovně vyjádřeno, anebo
dohodnou-li se tak strany. Nabídka je rovněž neodvolatelná, plyne-li to z
jednání stran o uzavření smlouvy, z jejich předchozího obchodního styku, anebo
ze zvyklostí. § 1737 I když je nabídka neodvolatelná, lze ji zrušit, pokud zrušovací projev
dojde druhé straně před doručením nabídky nebo alespoň současně s ním. § 1738 (1) I když je nabídka odvolatelná, nelze ji odvolat ve lhůtě určené
pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí. Odvolatelnou nabídku lze
odvolat, jen pokud odvolání dojde druhé straně dříve, než ta odeslala přijetí
nabídky. (2) Nabídku nelze odvolat, pokud je v ní vyjádřena neodvolatelnost. § 1739 (1) Je-li nabídka odmítnuta, zaniká účinností odmítnutí. (2) Zemře-li některá ze stran, nebo pozbude-li svéprávnosti uzavřít
smlouvu, nabídka zanikne, pokud je to zřejmé z nabídky samé nebo z povahy a
účelu navrhované smlouvy. Přijetí
nabídky (1) Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní
včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím
nejsou. (2) Projev vůle, který obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku. Přijetím nabídky
je však odpověď, která vymezuje obsah navržené smlouvy jinými slovy. (3) Odpověď s dodatkem nebo odchylkou, která podstatně nemění podmínky
nabídky, je přijetím nabídky, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu takové
přijetí neodmítne. Navrhovatel může přijetí nabídky s dodatkem nebo odchylkou
předem vyloučit již v nabídce nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost. § 1741 Při nabídce určené více osobám je smlouva uzavřena, přijmou-li nabídku
všechny tyto osoby, pokud z jejího obsahu vyplývá úmysl navrhovatele, aby se
stranou smlouvy staly všechny osoby, jimž je nabídka určena, anebo lze-li
takový úmysl rozumně předpokládat z okolností, za nichž byla nabídka učiněna.
Totéž obdobně platí, je-li zřejmý úmysl navrhovatele, aby se stranou smlouvy
stal určitý počet těchto osob. § 1742 Přijetí nabídky lze zrušit, dojde-li zrušení navrhovateli nejpozději s
přijetím. § 1743 (1) I pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud
navrhovatel bez zbytečného odkladu alespoň ústně vyrozumí osobu, které nabídku
učinil, že přijetí považuje za včasné, nebo se začne chovat ve shodě s
nabídkou. (2) Plyne-li z písemnosti, která vyjadřuje přijetí nabídky, že byla
odeslána za takových okolností, že by došla navrhovateli včas, kdyby její
přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného
přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí alespoň ústně osobu, které
byla nabídka určena, že považuje nabídku za zaniklou. § 1744 S
přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou
strany mezi sebou
zavedly, nebo je-li to obvyklé, může osoba, které je
nabídka určena, nabídku
přijmout tak, že se podle ní zachová, zejména
poskytne-li nebo přijme-li
plnění. Přijetí nabídky je účinné v
okamžiku, kdy k jednání došlo, došloli k
němu včas. § 1745 Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Oddíl 3 § 1746 (1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na
smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v
základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako
typ smlouvy upravena. § 1747 Jeli smlouva bezúplatná, má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše
méně než více. § 1748 Má se za to, že ujednání, že určitá část obsahu smlouvy bude mezi stranami
ujednána dodatečně, je podmínkou účinnosti uzavřené smlouvy. § 1749 (1) Ujednají-li strany, že určitou náležitost smlouvy určí třetí osoba
nebo soud, je takové určení podmínkou účinnosti smlouvy. Neurčí-li třetí osoba
náležitost smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li ji určit, může kterákoli
strana navrhnout, aby tuto náležitost určil soud. (2) Při určení náležitosti se přihlédne k účelu, který smlouva zřejmě
sleduje, k okolnostem, za nichž byla smlouva uzavírána, jakož i k tomu, aby
byly práva a povinnosti stran poctivě uspořádány. § 1750 Nenavrhne-li oprávněná strana doplnění obsahu smlouvy v ujednané lhůtě,
jinak do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od
počátku ruší. § 1751 (1) Část
obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky,
které
navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou
stranám známy. Odchylná ujednání
ve smlouvě mají před zněním obchodních
podmínek přednost. (2) Odkáží-li strany v nabídce i v přijetí nabídky na obchodní
podmínky, které si odporují, je smlouva přesto uzavřena s obsahem určeným v tom
rozsahu, v jakém obchodní podmínky nejsou v rozporu; to platí i v případě, že
to obchodní podmínky vylučují. Vyloučí-li to některá ze stran nejpozději bez
zbytečného odkladu po výměně projevů vůle, smlouva uzavřena není. (3) Při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit i
pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými
organizacemi. § 1752 (1) Uzavírá-li
strana v běžném obchodním styku s větším
počtem osob
smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným
plněním stejného druhu s odkazem na
obchodní podmínky a vyplývá-li z povahy
závazku již při jednání o uzavření
smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny, lze
si ujednat, že strana může
obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit.
Ujednání je platné, pokud bylo
předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně
oznámí a pokud se této
straně založí právo změny odmítnout a
závazek z tohoto důvodu vypovědět ve
výpovědní době dostatečné k
obstarání obdobných plnění od jiného
dodavatele;
nepřihlíží se však k ujednání,
které s takovou výpovědí spojuje
zvláštní
povinnost zatěžující vypovídající
stranu. (2) Nebyl-li ujednán rozsah změn obchodních podmínek, nepřihlíží se ke
změnám vyvolaným takovou změnou okolností, kterou již při uzavření smlouvy
strana odkazující na obchodní podmínky musela předpokládat, ani ke změnám
vyvolaným změnou jejích osobních nebo majetkových poměrů. § 1753 Ustanovení
obchodních podmínek, které druhá strana
nemohla rozumně
očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana
výslovně; k opačnému
ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná
o takové ustanovení, se posoudí nejen
vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření. § 1754 (1) Použijí-li strany ve smlouvě doložku upravenou v užívaných
vykládacích pravidlech, má se za to, že touto doložkou zamýšlely vyvolat právní
účinky stanovené vykládacími pravidly, na něž se ve smlouvě odvolaly, popřípadě
těmi vykládacími pravidly, která se s přihlédnutím k povaze smlouvy obvykle
používají. (2) Není-li jedna ze stran smlouvy podnikatelem, lze se vůči této
straně dovolat významu doložky, jen pokud se prokáže, že její význam musel být
této straně znám. § 1755 Vzdá-li se strana všeobecně námitek proti platnosti smlouvy, nepřihlíží se
k tomu. Oddíl 4 § 1756 Není-li smlouva uzavřena slovy, musí být z okolností zřejmá vůle stran
ujednat její náležitosti; přitom se přihlédne nejen k chování stran, ale i k
vydaným ceníkům, veřejným nabídkám a jiným dokladům. § 1757 (1) Po uzavření smlouvy mezi stranami v jiné formě než písemné je
stranám ponecháno na vůli, zda si obsah smlouvy v písemné formě potvrdí. (2) Učiní-li tak při podnikání stran jedna z nich vůči druhé v
přesvědčení, že její potvrzení zachycuje obsah smlouvy věrně, platí smlouva za
uzavřenou s obsahem uvedeným v potvrzení, i když vykazuje odchylky od skutečně
ujednaného obsahu smlouvy. To platí jen v případě, že odchylky uvedené v
potvrzení mění skutečně ujednaný obsah smlouvy nepodstatným způsobem a jsou
takového rázu, že by je rozumný podnikatel ještě schválil, a za podmínky, že
druhá strana tyto odchylky neodmítne. (3) Odstavec 2 se použije i v případě, že smlouva byla uzavřena při
podnikání jedné ze stran a její obsah potvrdí druhá strana. § 1758 Dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že
nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy,
projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Oddíl 5 Obecná
ustanovení Smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech
stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v
případech stanovených v zákoně. § 1760 Skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím,
co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává. § 1761 Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl
zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu
trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou
určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní
ochrany. § 1762 (1) Stanoví-li zákon, že je k účinnosti smlouvy třeba rozhodnutí
určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. (2) Nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření
smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší. To platí i v případě, že
byl návrh zamítnut. § 1763 Poskytne-li
strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám
právo užívat
nebo požívat tutéž věc v tutéž dobu,
nabývá takové právo osoba, které
převodce
poskytl věc k užívání nebo
požívání nejdříve. Není-li nikdo
takový, náleží
právo osobě, s níž byla uzavřena smlouva, která
nabyla účinnosti jako první. Změna
okolností Změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle
smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její
povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v § 1765 a 1766. § 1765 (1) Dojde-li
ke změně okolností tak podstatné, že změna založí
v
právech a povinnostech stran zvlášť hrubý
nepoměr znevýhodněním jedné z nich
buď neúměrným zvýšením
nákladů plnění, anebo neúměrným
snížením hodnoty
předmětu plnění, má dotčená strana právo
domáhat se vůči druhé straně obnovení
jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla
rozumně předpokládat ani
ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo
se dotčené
straně stala až po uzavření smlouvy známou.
Uplatnění tohoto práva neopravňuje
dotčenou stranu, aby odložila plnění. (2) Právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li
na sebe nebezpečí změny okolností. § 1766 (1) Nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu
kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy
práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v
rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán. (2) Soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana
neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu
okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce. Smlouva
ve prospěch třetí osoby (1) Má-li podle smlouvy dlužník plnit třetí osobě, může věřitel
požadovat, aby jí dlužník splnil. (2) Podle obsahu, povahy a účelu smlouvy se posoudí, zda a kdy také
třetí osoba nabyla přímé právo požadovat splnění. Má se za to, že třetí osoba
takové právo nabyla, má-li být plnění hlavně k prospěchu právě jí. (3) Námitky ze smlouvy má dlužník také proti třetí osobě. § 1768 Odmítne-li třetí osoba právo nabyté ze smlouvy, hledí se na ni, jako by
nebyla práva na plnění nabyla. Neodporuje-li to obsahu a účelu smlouvy, může
věřitel plnění žádat pro sebe. § 1769 Zaváže-li se někdo zajistit pro druhou stranu, aby jí třetí osoba splnila,
zavazuje se tím, že se u třetí osoby přimluví, aby ujednané plnění poskytla.
Zaváže-li se však někdo k tomu, že třetí osoba splní, co bylo ujednáno, nahradí
škodu, kterou věřitel utrpí, pokud k splnění nedojde. Oddíl 6 § 1770 Ustanovení o nabídce a o přijetí nabídky se použijí přiměřeně i na případy,
kdy strany ujednají pro uzavření smlouvy jiný postup. § 1771 (1) Při dražbě je smlouva uzavřena příklepem. (2) Již
učiněná nabídka se zruší, pokud je
podána vyšší nabídka, nebo
pokud se dražba ukončí jinak než příklepem. Veřejná
soutěž o nejvhodnější nabídku Kdo
vyhlásí neurčitým osobám soutěž o
nejvhodnější nabídku, činí tím
výzvu
k podávání nabídek. § 1773 Vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem
předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž trvá, a
určí způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat, jakož i lhůtu
pro oznámení vybrané nabídky. Obsah podmínek soutěže vhodným způsobem uveřejní. § 1774 Vyhlašovatel nemůže uveřejněné podmínky soutěže měnit nebo soutěž zrušit,
ledaže si to byl v podmínkách soutěže vyhradil. Změnu nebo zrušení uveřejní
stejným způsobem, kterým podmínky soutěže uveřejnil. § 1775 (1) Vyhlašovatel zahrne nabídku do soutěže, odpovídá-li její obsah
uveřejněným podmínkám soutěže. Od nich se nabídka může odchýlit jen v rozsahu,
který podmínky soutěže připouštějí. (2) Do soutěže nelze zahrnout nabídku předloženou po lhůtě stanovené v
podmínkách soutěže. (3) Navrhovatel má právo na náhradu nákladů spojených s účastí na soutěži,
přiznávají-li mu to podmínky soutěže. § 1776 (1) Neurčí-li podmínky soutěže něco jiného, nelze nabídku odvolat po
uplynutí lhůty určené v podmínkách soutěže pro předkládání nabídek. (2) Podmínky
soutěže mohou určit, že nabídku lze změnit nebo doplnit;
ke změně nebo k doplnění nabídky provedeným po
uplynutí lhůty určené v
podmínkách soutěže pro předkládání
nabídek se však nepřihlíží. Opravu chyb
vzniklých při vyhotovení nabídky lze
provést kdykoli, pokud to podmínky soutěže
nevylučují. § 1777 (1) Vyhlašovatel
vybere nejvhodnější z nabídek a
oznámí její přijetí
způsobem a ve lhůtě, které jsou určeny v
podmínkách soutěže. (2) Není-li v podmínkách soutěže stanoven způsob výběru nabídky, je
vyhlašovatel oprávněn vybrat nabídku, která mu nejlépe vyhovuje. § 1778 (1) Vyhlašovatel přijme nabídku vybranou podle § 1777. Oznámí-li
přijetí nabídky navrhující straně po lhůtě určené v podmínkách soutěže, smlouva
nevznikne, pokud vybraný navrhovatel bez zbytečného odkladu sdělí
vyhlašovateli, že přijetí nabídky odmítá jako opožděné. (2) Vyhlašovatel může odmítnout všechny předložené nabídky,
vyhradil-li si to v podmínkách soutěže. § 1779 Vyhlašovatel vyrozumí bez zbytečného odkladu po ukončení soutěže navrhovatele,
kteří v soutěži neuspěli, že jejich nabídky odmítl. Veřejná
nabídka (1) Veřejná nabídka je projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na
neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy. (2) Podnět k uzavření smlouvy, z něhož neplyne úmysl uzavřít určitou
smlouvu nebo který nemá náležitosti podle § 1732 odst. 1, se považuje za
výzvu k podávání nabídek. § 1781 Veřejnou nabídku lze odvolat, uveřejnil-li navrhovatel odvolání před
přijetím veřejné nabídky způsobem, kterým byla veřejná nabídka uveřejněna. § 1782 (1) Na základě veřejné nabídky je smlouva uzavřena s tím, kdo včas a v
souladu s ní navrhovateli nejdříve oznámí, že veřejnou nabídku přijímá.
Přijme-li veřejnou nabídku současně několik osob, je smlouva uzavřena s tou,
kterou navrhovatel zvolil. (2) Neurčí-li veřejná nabídka lhůtu k přijetí, platí za ni lhůta
přiměřená povaze veřejné nabídky. § 1783 (1) Navrhovatel oznámí příjemci uzavření smlouvy bez zbytečného
odkladu po přijetí veřejné nabídky. Ostatním oznámí, že neuspěli. (2) Jestliže navrhovatel potvrdí příjemci uzavření smlouvy později,
než stanoví odstavec 1, smlouva nevznikne, odmítne-li příjemce uzavření
smlouvy bez zbytečného odkladu poté, kdy mu došlo potvrzení navrhovatele o
uzavření smlouvy. § 1784 (1) Určí-li to veřejná nabídka výslovně, je smlouva uzavřena s určitým
počtem osob, případně se všemi, kdo veřejnou nabídku přijali ve lhůtě podle §
1782. (2) Nesplní-li navrhovatel oznamovací povinnost, je vázán všemi
přijetími veřejné nabídky, jejichž původcům výsledek neoznámil. Oddíl 7 § 1785 Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po
vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah
je ujednán alespoň obecným způsobem. § 1786 Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu
poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě
budoucí. § 1787 (1) Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může
oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba
určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě
nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud. (2) Obsah budoucí smlouvy se určí podle účelu, který má uzavření
budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne
se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k
tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány. § 1788 (1) Nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy
včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. (2) Změní-li
se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze
smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té
míry, že na zavázané straně
nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít
budoucí
smlouvu zaniká. Neoznámí-li zavázaná
strana oprávněné straně změnu okolností
bez zbytečného odkladu, nahradí oprávněné
straně škodu z toho vzniklou. Díl 3 Obecná
ustanovení Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo
něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. § 1790 Závazek nelze změnit bez ujednání věřitele a dlužníka, ledaže zákon stanoví
jinak. § 1791 (1) Vzniku a trvání závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na jehož
základě má dlužník povinnost plnit; věřitel je však povinen prokázat důvod
závazku. (2) Jedná-li se o závazek z cenného papíru, věřitel důvod závazku
neprokazuje, ledaže to zákon zvlášť stanoví. § 1792 (1) Plyne-li
ze smlouvy povinnost stran poskytnout a přijmout plnění
za úplatu, aniž je ujednána její
výše, či způsob, jakým bude tato
výše určena,
platí, že úplata byla ujednána ve
výši obvyklé v době a v místě
uzavření
smlouvy. Nepodaří-li se takto výši úplaty
určit, určí ji soud s přihlédnutím k
obsahu smlouvy, povaze plnění a zvyklostem. (2) Byla-li úplata ujednána v rozporu s právními předpisy o cenách,
platí za ujednanou ta, která je podle těchto předpisů přípustná. Neúměrné
zkrácení (1) Zaváží-li
se strany k vzájemnému plnění a je-li
plnění jedné ze
stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana,
může zkrácená strana
požadovat zrušení smlouvy a navrácení
všeho do původního stavu, ledaže jí druhá
strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně
obvyklé v době a místě
uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr
vzájemných plnění zakládá na
skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět
nemusela. (2) Odstavec 1 se nepoužije pro případ nabytí na komoditní burze, při
obchodu s investičním nástrojem podle jiného zákona, v dražbě či způsobem
postaveným veřejné dražbě naroveň, ani pro případ sázky nebo hry, anebo při
narovnání nebo novaci, pokud byly poctivě učiněny. § 1794 (1) Právo
podle § 1793 nevzniká, pokud důvod nepoměru
vzájemných plnění
vyplývá ze zvláštního vztahu mezi
stranami, zejména pokud zkrácená strana měla
úmysl plnit zčásti za úplatu a zčásti
bezúplatně, nebo jestliže již nelze výši
zkrácení zjistit. (2) Právo podle § 1793 nevzniká ani tehdy, vzdala-li se jej zkrácená
strana výslovně a prohlásila-li, že plnění přijímá za mimořádnou cenu ze
zvláštní obliby, anebo souhlasila-li s neúměrnou cenou, ač jí skutečná cena
plnění byla nebo musela být známa. § 1795 Právo podle § 1793 zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od uzavření smlouvy. § 1796 Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně,
nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a
dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k
vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. § 1797 Podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat
zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti
smlouvy podle § 1796. Smlouvy
uzavírané adhezním způsobem (1) Ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro
každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran
nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah
těchto základních podmínek ovlivnit. (2) Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní
formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to,
že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. § 1799 Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené
mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím
významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. § 1800 (1) Obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze
přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného
rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu
nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně
vysvětlen. (2) Obsahuje-li
smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která
je
pro slabší stranu zvláště
nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod,
zejména
odchyluje-li se smlouva závažně a bez
zvláštního důvodu od obvyklých
podmínek
ujednávaných v obdobných případech, je
doložka neplatná. Vyžaduje-li to
spravedlivé uspořádání práv a
povinností stran, soud rozhodne obdobně podle §
577. § 1801 Odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto
ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi
podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text
smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a
zásadě poctivého obchodního styku. Úroky Mají-li
být plněny úroky a není-li jejich
výše ujednána, platí dlužník
úroky ve výši stanovené
právním předpisem. Nejsou-li úroky takto
stanoveny,
platí dlužník obvyklé úroky
požadované za úvěry, které poskytují banky
v místě
bydliště nebo sídla dlužníka v době
uzavření smlouvy. § 1803 Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. § 1804 Úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina). § 1805 (1) Není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou, a
je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. (2) Věřitel,
který bez rozumného důvodu otálí s
uplatněním práva na
zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co
jistina, pozbývá právo požadovat
další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u
soudu, mu však další úroky
náleží. § 1806 Úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku
z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka
uplatněna u soudu. § 1807 Má se za to, že co dala jedna strana druhé před uzavřením smlouvy, je
záloha. Závdavek (1) Byl-li ujednán závdavek, vyžaduje se, aby byl odevzdán nejpozději
při uzavření smlouvy. Závdavkem se potvrzuje uzavření smlouvy a strana, která
jej dala, poskytuje jistotu, že dluh splní. (2) Nesplní-li se dluh z příčiny na straně toho, kdo dal závdavek,
může si druhá strana závdavek ponechat. Dala-li tato strana závdavek, má právo
požadovat, aby jí buď bylo vydáno dvojnásobně tolik, anebo aby dlužník dluh
splnil, nebo, není-li splnění dluhu již možné, náhradu škody. § 1809 Dala-li
strana závdavek a bylo-li zároveň ujednáno
právo odstoupit od
smlouvy, aniž se zvlášť ujednalo odstupné,
považuje se závdavek za odstupné.
Odstoupí-li od smlouvy strana, která závdavek
dala, ztrácí právo na jeho
vrácení; odstoupí-li strana, která
závdavek přijala, vydá druhé dvojnásobně
tolik. Díl 4 Oddíl 1 § 1810 Ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem
uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich
vzniklé. § 1811 (1) Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a
srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. (2) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti
nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném
předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou
nabídku
(3) Ustanovení odstavce 2 se nepoužije na smlouvu
§ 1812 (1) Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad
pro spotřebitele nejpříznivější. (2) K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k
ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel
vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. § 1813 Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s
požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v
neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně,
pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. § 1814 Zvláště se zakazují ujednání, která
§ 1815 K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. § 1816 (1) Hradí-li se cena alespoň zčásti pomocí úvěru nebo zápůjčky
poskytnutých podnikatelem a využije-li spotřebitel práva odstoupit od smlouvy,
vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu o úvěru nebo zápůjčce; to platí i v
případě, že úvěr nebo zápůjčku poskytla třetí osoba podle smlouvy uzavřené s
podnikatelem. V takovém případě se poskytovateli úvěru nebo zápůjčky, popřípadě
i jiné osobě zakazuje uplatnit vůči spotřebiteli jakékoli sankce. (2) Ustanovení
odstavce 1 se použije v případě, že spotřebitelská
smlouva byla uzavřena distančním způsobem nebo že se
jedná o spotřebitelskou
smlouvu o dočasném užívání
ubytovacího zařízení a jiných
rekreačních službách.
V ostatních případech se ustanovení
odstavce 1 použije, pokud se od něho
strany ve smlouvě o úvěru nebo zápůjčce
neodchýlí nebo pokud je nevyloučí. § 1817 Podnikatel nesmí po spotřebiteli požadovat další platbu, než kterou je
spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku, pokud
spotřebitel nedal k této další platbě výslovný souhlas. § 1818 Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu,
nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit
postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení
tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel
v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje. § 1819 Textová podoba je zachována, jsou-li údaje poskytnuty takovým způsobem, že
je lze uchovat a opakovaně zobrazovat. Oddíl 2 Pododdíl
1 § 1820 (1) Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm
podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje
uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek
komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo
prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v
dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel
učiní závaznou nabídku také
(2) Údaje podle odstavce 1 písm. f), g) a h) může podnikatel
spotřebiteli sdělit také prostřednictvím vzorového poučení o možnosti
odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. (3) Pokud podnikatel poskytl spotřebiteli vyplněné vzorové poučení o
možnosti odstoupení od smlouvy, má se za to, že sdělil spotřebiteli údaje
uvedené v odstavci 1 písm. f), g) a h). § 1821 Pokud podnikatel spotřebiteli nesdělil údaje o dalších daních a poplatcích,
které spotřebitel ponese podle § 1811 odst. 2 písm. c) nebo o
nákladech podle § 1811 odst. 2 písm. e) nebo podle § 1820
odst. 1 písm. g), není spotřebitel povinen tyto daně, poplatky nebo
náklady podnikateli hradit. § 1822 (1) Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím
uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají.
Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny
před uzavřením smlouvy. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně
ujednají, jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější. (2) Podnikatel vydá spotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy
alespoň jedno její vyhotovení. § 1823 Je-li předmětem smlouvy poskytování služeb, začne podnikatel s plněním své
povinnosti ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy pouze na základě výslovné žádosti
spotřebitele učiněné v textové podobě. Zvláštní
ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem (1) Sjednává-li se smlouva prostřednictvím prostředku komunikace na
dálku, sdělí podnikatel spotřebiteli údaje uvedené v § 1811 odst. 2 a §
1820 odst. 1. (2) Pokud prostředek komunikace na dálku neumožňuje poskytnout
spotřebiteli všechny údaje, obdrží spotřebitel alespoň údaje podle § 1811
odst. 2 písm. a), b), c) a g) a údaje podle § 1820 odst. 1
písm. b), c) a h). Ostatní údaje sdělí podnikatel spotřebiteli v textové
podobě nejpozději do doby plnění. § 1825 Sjednává-li se smlouva prostřednictvím telefonu, sdělí podnikatel
spotřebiteli na začátku hovoru základní údaje o sobě a účel hovoru. § 1826 (1) Při použití elektronických prostředků uvede podnikatel i údaje
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se smlouva uzavírá
jen s využitím elektronické pošty nebo obdobným způsobem umožňujícím samostatné
spojení a uložení dat. (3) Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků
spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky
vložil. § 1827 (1) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého
prostředku komunikace na dálku, je podnikatel povinen prostřednictvím některého
prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí
při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou
individuální komunikací. (2) Uzavírá-li se smlouva za použití elektronických prostředků,
poskytne podnikatel spotřebiteli v textové podobě kromě znění smlouvy i znění
všeobecných obchodních podmínek. § 1828 (1) Sjednává-li se smlouva mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo
podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli písemně údaje uvedené v § 1811
odst. 2 a § 1820 odst. 1; v jiné textové podobě jen tehdy, pokud s
tím spotřebitel souhlasil. (2) Za smlouvu uzavřenou mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo
podnikání se považuje také smlouva uzavřená
Odstoupení
od smlouvy (1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů.
Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o
(2) Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu
s § 1820 odst. 1 písm. f), může spotřebitel od smlouvy odstoupit do
jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle
odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od
smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy
spotřebitel poučení obdržel. § 1830 Pokud podnikatel umožňuje spotřebiteli odstoupit prostřednictvím vyplnění a
odeslání vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových
stránkách, potvrdí spotřebiteli bez zbytečného odkladu v textové podobě jeho
přijetí. § 1831 (1) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, zašle nebo předá podnikateli
bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy,
zboží, které od něho obdržel. Byla-li spotřebiteli již poskytnuta služba, není
z toho podnikateli ničeho povinen s výjimkou ustanovení § 1834. (2) Podnikatel může po spotřebiteli požadovat pouze úhradu nákladů
stanovených tímto zákonem. § 1832 (1) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez
zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy,
všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě
smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté
peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil
a pokud mu tím nevzniknou další náklady. (2) Jestliže
spotřebitel zvolil jiný, než nejlevnější způsob
dodání
zboží, který podnikatel nabízí,
vrátí podnikatel spotřebiteli náklady na
dodání
zboží ve výši odpovídající
nejlevnějšímu nabízenému způsobu
dodání zboží. (3) Podnikatel uhradí spotřebiteli náklady spojené s vrácením zboží,
jestliže neupozornil spotřebitele o povinnosti nést tyto náklady v souladu s
ustanovením § 1820 odst. 1 písm. g). (4) Odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen
vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než mu spotřebitel zboží
předá nebo prokáže, že zboží podnikateli odeslal. § 1833 Spotřebitel
odpovídá podnikateli pouze za snížení
hodnoty zboží, které
vzniklo v důsledku nakládání s tímto
zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat
s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud
podnikatel nesdělil
spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1
písm. f). § 1834 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb
a podnikatel s plněním na základě výslovné žádosti spotřebitele začal před
uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy, uhradí podnikateli poměrnou část
sjednané ceny za plnění poskytnuté do okamžiku odstoupení od smlouvy. Je-li
sjednaná cena nepřiměřeně vysoká, uhradí spotřebitel podnikateli poměrnou část
ceny odpovídající tržní hodnotě poskytovaného plnění. § 1835 Podnikatel převezme zboží od spotřebitele v jeho domácnosti na své náklady,
jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy uzavřené mimo prostor obvyklý pro
podnikatelovo podnikání, zboží bylo dodáno do domácnosti spotřebitele v
okamžiku uzavření smlouvy a povaha zboží jej neumožňuje odeslat obvyklou
poštovní cestou. § 1836 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nenese žádné náklady, jestliže jde o
smlouvu
§ 1837 Spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy
§ 1838 Dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se
spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele.
Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom
vyrozumět. Společná
ustanovení V případě pochybností musí podnikatel prokázat, že sdělil spotřebiteli
údaje, které je povinen sdělit podle tohoto pododdílu. § 1840 Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí na smlouvu
Pododdíl
2 § 1841 Smlouvou
o finanční službě se pro účely úpravy
spotřebitelských smluv v
tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská
smlouva týkající se bankovní,
úvěrové,
platební nebo pojistné služby, smlouva
týkající se penzijního
připojištění,
směny měn, vydávání elektronických peněz a
smlouva týkající se poskytování
investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními
nástroji. § 1842 (1) Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční
službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy
použit výhradně prostředek komunikace na dálku. (2) Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1
další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují,
použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud
od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě
smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné
povahy, postupuje se obdobně. § 1843 (1) Podnikatel v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo
před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, sdělí spotřebiteli v textové
podobě alespoň
(2) Jedná-li podnikatel prostřednictvím zástupce nebo jedná-li
spotřebitel se zprostředkovatelem, uvedou se společně s údaji podle
odstavce 1 také údaje uvedené v § 1811 odst. 2 písm. a) o
zástupci nebo zprostředkovateli, jakož i právní důvod, na jehož základě
zprostředkovatel právně jedná. (3) Z údajů poskytnutých spotřebiteli musí být rozpoznatelný jejich
podnikatelský účel. § 1844 (1) Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly
spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy. Má-li se obsah smlouvy přesto od
těchto údajů lišit, musí to být spotřebiteli sděleno před uzavřením smlouvy a
změny musí být ve smlouvě výslovně označeny; jinak platí jako obsah smlouvy
údaj pro spotřebitele příznivější. (2) Údaje, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy,
musí být v souladu s údaji, které je třeba spotřebiteli sdělit podle právního
řádu rozhodného pro uzavření smlouvy. § 1845 (1) Byla-li smlouva uzavřena na žádost spotřebitele s použitím
takových prostředků komunikace na dálku, které neumožňují sdělit smluvní
podmínky a další údaje v souladu s § 1843, splní podnikatel tuto povinnost
okamžitě po uzavření smlouvy. (2) Požádá-li o to spotřebitel kdykoli za trvání závazku ze smlouvy,
má právo dostat smluvní podmínky v tištěné podobě, jakož i právo změnit způsob
komunikace na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytovaných služeb ani
uzavřené smlouvě. Odstoupení
od smlouvy (1) Spotřebitel
má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti
dnů od
uzavření smlouvy; pokud mu však byly údaje podle
§ 1843 až 1845 sděleny až po
uzavření smlouvy, pak ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne, kdy
mu byly sděleny. Od
smlouvy o životním pojištění nebo o
penzijním připojištění má spotřebitel
právo
odstoupit ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy byl podnikatelem
informován, že
byla uzavřena smlouva na dálku. (2) Poskytl-li podnikatel spotřebiteli klamavý údaj, má spotřebitel
právo od smlouvy odstoupit do tří měsíců ode dne, kdy se o tom dozvěděl nebo
dozvědět měl a mohl. § 1847 Ustanovení § 1846 se nepoužije, v případě že
§ 1848 Je-li se smlouvou o finanční službě spojena jiná smlouva uzavíraná rovněž
distančním způsobem a vztahující se k službám, které podnikatel poskytuje, pak
se odstoupením od smlouvy o finanční službě od počátku ruší i závazek vzniklý
ze spojené smlouvy. To platí i v případě, že plnění poskytla třetí osoba podle
smlouvy uzavřené s podnikatelem. § 1849 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, může po něm podnikatel požadovat
neprodlené zaplacení ceny jen za službu do této doby již skutečně poskytnutou;
cena nesmí být nepřiměřená rozsahu poskytnuté služby. Právo na zaplacení ceny
však podnikateli nevznikne, pokud začal plnit před uplynutím lhůty pro
odstoupení podle § 1846, aniž s tím spotřebitel souhlasil nebo pokud podnikatel
neprokáže, že spotřebitele poučil o svém právu požadovat cenu nebo její
přiměřenou část při odstoupení spotřebitele od smlouvy v souladu s § 1843
odst. 1 písm. g). § 1850 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel všechny peněžní
prostředky, které od něho na základě smlouvy přijal, a to neprodleně,
nejpozději však do třiceti dnů ode dne odstoupení od smlouvy. Také spotřebitel
vrátí podnikateli všechny peněžní prostředky nebo jiný majetek, který od něho
na základě smlouvy přijal, nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy oznámení o
odstoupení od smlouvy odeslal. § 1851 Plnil-li podnikatel spotřebiteli finanční službu bez výslovné objednávky,
nevzniká spotřebiteli povinnost za plnění zaplatit ani mu z toho nevznikají
žádné jiné povinnosti. Oddíl 3 § 1852 (1) Ustanovení tohoto oddílu se použijí na spotřebitelskou smlouvu,
kterou spotřebitel nabývá za úplatu
(2) Ustanovení tohoto oddílu se obdobně použijí i na smlouvu o smlouvě
budoucí podle odstavce 1. § 1853 Je-li
pro použití ustanovení tohoto oddílu
rozhodné trvání závazku, zohlední
se všechna ujednání umožňující
obnovit smlouvu nebo prodloužit závazek i bez
výslovného projevu vůle smluvní strany. § 1854 (1) V rámci nabídkové nebo prodejní akce podnikatel na pozvánce
zřetelně uvede obchodní účel a povahu akce. Po celou dobu jejího trvání musí
mít spotřebitel přístup k údajům podle odstavce 2. (2) Dříve než spotřebitel uzavře smlouvu nebo se zaváže k jejímu
uzavření, sdělí podnikatel bezplatně spotřebiteli v textové podobě ve formuláři
v dostatečném předstihu údaje, které spolu s náležitostmi formuláře stanoví
prováděcí právní předpis tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup.
Podnikatel upozorní spotřebitele výslovně i na jeho právo odstoupit od smlouvy,
na délku lhůty k odstoupení a na zákaz platby záloh a jiných plnění nebo jejich
zajištění v průběhu lhůty k odstoupení. (3) Podnikatel sdělí údaje spotřebiteli podle jeho volby v úředním jazyce
členského státu Evropské unie, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je
spotřebitel státním příslušníkem. § 1855 Smlouva vyžaduje písemnou formu; podnikatel však nemá právo namítnout vůči
spotřebiteli neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Obsah
smlouvy (1) Ve smlouvě musí být uvedena jména smluvních stran a jejich
bydliště nebo sídlo, údaje sdělené spotřebiteli před uzavřením smlouvy, jakož i
den uzavření smlouvy a místo, kde byla smlouva uzavřena. (2) Součástí smlouvy je formulář pro odstoupení od smlouvy; údaje ve
formuláři vyplní podnikatel. Náležitosti formuláře a výčet údajů stanoví
prováděcí právní předpis. § 1857 (1) Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím
uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají nebo
pokud jejich nesoulad s údaji uvedenými ve smlouvě vyvolala nepředvídatelná a
nepřekonatelná příčina nezávislá na podnikatelově vůli. (2) Nesdělí-li podnikatel spotřebiteli ještě před uzavřením smlouvy
tyto změny v textové podobě způsobem umožňujícím snadný přístup, a nevyznačí-li
je ve smlouvě výslovně, platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele
příznivější. § 1858 Ujednání o právu odstoupit od smlouvy, o lhůtě k odstoupení i ujednání o
zákazu platby záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu této lhůty
podepisuje spotřebitel každé zvlášť. § 1859 Podnikatel vydá spotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň
jedno její vyhotovení. § 1860 Podnikatel
uzavře smlouvu se spotřebitelem podle jeho volby v
úředním
jazyce členského státu Evropské unie, v němž
má spotřebitel bydliště nebo jehož
je spotřebitel státním příslušníkem.
Liší-li se tento jazyk od jazyka členského
státu Evropské unie, na jehož území se
nachází nemovitá věc nebo její část,
ke
které se vztahuje smlouva, kterou spotřebitel
nabývá právo užívat ubytovací
zařízení podle § 1852 odst. 1
písm. a), vydá podnikatel spotřebiteli
i úřední překlad textu smlouvy do tohoto jazyka. Odstoupení
od smlouvy (1) Spotřebitel může od smlouvy odstoupit v písemné formě ve lhůtě
čtrnácti dnů od uzavření smlouvy. (2) Bylo-li
spotřebiteli nabídnuto uzavření smlouvy, kterou se mu za
úplatu zřídí právo užívat
ubytovací zařízení s noclehem na více než
jeden
časový úsek, na období delší než
jeden rok a současně i uzavření smlouvy,
kterou se mu založí účastenství ve
výměnném systému podle § 1852 odst. 1
písm. b), běží pro odstoupení od obou smluv
jediná lhůta. Pro běh této
lhůty je rozhodná smlouva, kterou se spotřebiteli zřizuje
právo užívat
ubytovací zařízení. § 1862 (1) Nebylo-li spotřebiteli po uzavření smlouvy vydáno její vyhotovení,
stanovuje se konec lhůty pro odstoupení od smlouvy v závislosti na dni, kdy
spotřebitel vyhotovení smlouvy obdržel. (2) Nebyl-li spotřebiteli vydán vyplněný formulář pro odstoupení od
smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů.
Byl-li však tento formulář spotřebiteli vydán do jednoho roku ode dne, kdy byla
smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její vyhotovení,
nastal-li později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od obdržení
formuláře. (3) Nebyly-li ve smlouvě uvedeny údaje, které musí být spotřebiteli sděleny
před uzavřením smlouvy, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do tří měsíců a
čtrnácti dnů. Byly-li však tyto údaje spotřebiteli sděleny do tří měsíců ode
dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdržel její
vyhotovení, nastal-li později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od
sdělení údajů. § 1863 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, nemusí podnikateli nic vracet na své
náklady. Byla-li mu již poskytnuta služba, není z toho podnikateli ničeho
povinen. § 1864 (1) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1
písm. a) nebo b), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat
zálohu ani jiné plnění nebo jejich zajištění, dokud spotřebiteli běží lhůta pro
odstoupení od takové smlouvy. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této
smlouvy, je uznání dluhu neplatné. (2) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu uvedenou v § 1852 odst. 1
písm. c), nesmí po něm nikdo na základě této smlouvy požadovat zálohu ani
jiné plnění nebo jejich zajištění, dokud nedojde k úplatnému nabytí nebo
úplatnému převodu práva, nebo dokud povinnost podnikatele na základě této
smlouvy nezanikne z jiného právního důvodu. Uzná-li v této době spotřebitel
dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné. § 1865 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy uvedené v § 1852 odst. 1
písm. a), vztahují se účinky odstoupení od této smlouvy i na smlouvu,
kterou spotřebitel nabyl účastenství ve výměnném systému uvedeném v § 1852
odst. 1 písm. b), jakož i na každou další vedlejší smlouvu nebo
ujednání, na jejichž základě spotřebitel nabyl právo na službu spojenou s
hlavní smlouvou, ať již má tuto službu poskytnout druhá strana hlavní smlouvy
nebo i jiná osoba na základě ujednání s touto stranou. Zakazuje se spojit
účinky tohoto odstoupení s povinností spotřebitele k úhradě jakýchkoli nákladů
nebo k jinému plnění. Zvláštní
ustanovení (1) Uzavřel-li
spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu,
kterou nabyl za úplatu právo na výhodu spojenou s
ubytováním, popřípadě s
dopravou nebo jinými službami, nepřihlíží se k
ujednání, které ho zavazuje
hradit platby na základě této smlouvy, včetně
členského poplatku, jinak než v
rovnoměrných platbách rozdělených do
ročních splátek v téže výši. To
neplatí,
pokud si strany ujednají změnu výše ročních
splátek po prvním roce podle vývoje
cen. (2) Podnikatel vyzve v textové podobě spotřebitele k zaplacení pokaždé
nejpozději čtrnáct dnů předem; jinak je dluh splatný ve lhůtě čtrnácti dnů
poté, co podnikatel spotřebitele k zaplacení vyzval. § 1867 Uzavřel-li spotřebitel na období delší než jeden rok smlouvu, kterou nabyl
za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou nebo
jinými službami, a zaplatil-li druhou splátku, má právo kdykoli poté a bez
uvedení důvodu od smlouvy v písemné formě odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů ode
dne, kdy ho podnikatel vyzval k zaplacení kterékoli další platby nebo splátky. Díl 5 § 1868 (1) Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník
několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná
pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. (2) Je-li
na jedné ze stran více osob, má druhá
strana právo požadovat
určení společného zástupce pro účely
doručování. Neučiní-li tak, určí tohoto
zástupce na návrh soud. Nedělitelné
plnění Nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika
dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou
činností dlužníků. § 1870 Je-li dlužník zavázán několika věřitelům k nedělitelnému plnění, není
povinen plnit některému z věřitelů, ledaže ten mu dá přiměřenou jistotu, nebo
dohodnou-li se na tom všichni věřitelé. Zda je spoluvěřitel, který dostal celé
plnění, vůči ostatním něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli; jinak
se má za to, že není povinen ničím. § 1871 (1) Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen
svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého
dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. (2) Bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění,
splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník
celý dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat. Dlužníci
zavázaní společně a nerozdílně (1) Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou
povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat
celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na
některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. (2) Zvláštní
ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí
vůči ostatním
spoludlužníkům. § 1873 Prodlením věřitele vůči jednomu ze spoludlužníků nastává jeho prodlení i
vůči ostatním spoludlužníkům. § 1874 Je-li k plnění zavázáno společně několik podnikatelů, má se za to, že jsou
zavázáni společně a nerozdílně. § 1875 Má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich
vzájemném poměru stejné. § 1876 (1) Uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než
odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim
příležitost, aby uplatnili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat,
aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto
rozsahu dluhu jinak zbavili. (2) Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od
ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit,
rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní. Věřitelé
oprávnění společně a nerozdílně Je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu
společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v
celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první. § 1878 (1) Prodlením jednoho ze spoluvěřitelů se ocitají v prodlení také
ostatní spoluvěřitelé. (2) Spojí-li se pohledávka a dluh v osobě jednoho ze spoluvěřitelů,
zanikají tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů vůči dlužníku. Díl 6 Oddíl 1 Pododdíl
1 Postoupení
pohledávky Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako
postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). § 1880 (1) Postoupením
pohledávky nabývá postupník také
její příslušenství a
práva s pohledávkou spojená, včetně jejího
zajištění. (2) Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí
mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. § 1881 (1) Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání
dlužníka a věřitele nevylučuje. (2) Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by
se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. § 1882 (1) Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník
postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti
zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. (2) Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči
dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve. § 1883 Postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila
zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení
pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže. § 1884 (1) Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti
pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči
postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení
ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez
zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl. (2) Jestliže však dlužník proti poctivému postupníkovi uznal
pohledávku jako pravou, je povinen jej uspokojit jako svého věřitele. § 1885 (1) Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době
postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl,
že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná. (2) Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li
se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka.
Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez
zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost
pohledávky. (3) Jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně
ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele
vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit. § 1886 (1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupenou
pohledávku svým jménem na účet postupníka; bylo-li postoupení pohledávky
dlužníkovi již oznámeno nebo prokázáno, může postupitel pohledávku vymáhat,
pokud prokáže souhlas postupníka a pokud postupník pohledávku sám nevymáhá. (2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své
vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má
vůči postupníkovi. § 1887 Postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li
takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky
určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z
téhož právního důvodu. Pododdíl
2 Převzetí
dluhu (1) Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako
dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo
přejímateli dluhu. (2) Přejde-li
na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci
zapsané ve veřejném seznamu i zapsané
zástavní právo nebo jiná jistota
váznoucí
na věci, má se za to, že přešel i dluh
zajištěný jistotou. Po převodu
vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v
písemné formě, aby namísto
něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li
věřitel dát k tomu
souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento
následek ve výzvě výslovně
upozorněn. § 1889 Nepřivolí-li
věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu
dát souhlas,
nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu
přímé právo; přejímatel dluhu má
však
vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník
nemusel věřiteli plnit. Takovou
povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu
zaváže, že opatří plnění jeho
věřiteli. § 1890 (1) Obsah závazku se převzetím dluhu nemění. Přejímateli dluhu náleží
všechny námitky, které mohl uplatnit původní dlužník. Převzetí dluhu se
nedotýká ani vedlejších práv spojených s pohledávkou. (2) Zajištění dluhu poskytnuté třetí osobou však trvá jen tehdy,
souhlasí-li třetí osoba se změnou v osobě dlužníka. § 1891 Ujednání,
kterým namísto dosavadního dlužníka, jehož
dluh se ruší, vstupuje
nový dlužník s dluhem ze samostatného
právního poměru nebo s povinností plnit
jiný předmět, nevyvolává následky
převzetí dluhu a posoudí se jako novace. § 1892 (1) Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka
splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s
ním zavázán společně a nerozdílně. (2) Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní
nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas. § 1893 (1) Převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně
určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů,
které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy
věděl nebo musel vědět. Nabyvatel však není povinen plnit více, než kolik činí
hodnota majetku, jehož takto nabyl. (2) Převezme-li takový majetek osoba zciziteli blízká, stává se
společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým
majetkem souvisí, bez omezení na hodnotu majetku, jehož takto nabyla. To
neplatí, prokáže-li, že o určitém dluhu nevěděla, ani vědět nemusela. (3) Opačné ujednání mezi zcizitelem a nabyvatelem je vůči věřiteli
neúčinné. § 1894 Při přeměně právnické osoby ani při zcizení závodu nebo jeho pobočky se §
1893 nepoužije. Pododdíl
3 § 1895 (1) Nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést
jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí
osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. (2) Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující,
lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno. § 1896 Při částečném postoupení smlouvy nebo při postoupení smlouvy několika
postupníkům nelze zkrátit práva postoupené strany z vedlejších doložek ve
smlouvě, jako jsou zejména ujednání o podmínce, záloze, závdavku, smluvní
pokutě, odstoupení od smlouvy a odstupném nebo o rozhodčí doložce. § 1897 (1) Postoupení
smlouvy je vůči postoupené straně účinné od
jejího
souhlasu. Souhlasila-li předem, je postoupení smlouvy vůči
postoupené straně
účinné okamžikem, kdy jí postupitel
postoupení smlouvy oznámí nebo kdy jí
postupník
postoupení smlouvy prokáže. (2) Obsahuje-li smlouva uzavřená v písemné formě ujednání, že je
uzavřena na řad některé ze stran nebo jiné ujednání stejného významu, pak tato
strana postoupí smlouvu rubopisem listiny. O náležitostech rubopisu, jakož i o
tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak své právo prokazuje, platí právní
předpisy o směnkách. Podle nich se rovněž posoudí, od koho může požadovat
listinu ten, kdo o ni přišel. § 1898 Okamžikem účinnosti postoupení smlouvy vůči postoupené straně se postupitel
osvobozuje od svých povinností v rozsahu postoupení. § 1899 (1) Následkům podle § 1898 může postoupená strana zabránit prohlášením
vůči postupiteli, že jeho osvobození odmítá. V tom případě může postoupená
strana po postupiteli požadovat, aby plnil, neplní-li postupník převzaté
povinnosti. (2) Prohlášení lze učinit do patnácti dnů ode dne, kdy se postoupená
strana dozvěděla nebo kdy musela zjistit, že postupník neplnil. Prodlení s
prohlášením je sice nezbavuje účinků podle odstavce 1, postoupená strana však
nahradí škodu způsobenou prodlením. § 1900 Postoupené straně zůstávají zachovány všechny námitky ze smlouvy i proti
postupníkovi. Jiné námitky, které tato strana měla vůči postupiteli, jí
zůstanou zachovány, vyhradí-li si to ve smlouvě nebo v souhlasu s postoupením
smlouvy. Oddíl 2 § 1901 Stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. § 1902 Dohodou
o změně obsahu závazku se dosavadní závazek
ruší a nahrazuje se
novým závazkem. Může-li však dosavadní
závazek vedle nového závazku obstát,
má
se za to, že nebyl zrušen. Narovnání (1) Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany
ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.
Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu,
nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu. (2) Narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi
vzájemným plněním stran. § 1904 Platnost narovnání není dotčena omylem v tom, co bylo mezi stranami sporné
nebo pochybné, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání dohodnuté v
dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, zjistí-li se na základě skutečností
vyšlých najevo dodatečně, že některá ze stran pohledávku neměla. § 1905 Narovnání, kterým mají být mezi stranami upravena veškerá práva, nelze
vztahovat k takovým právům, která byla vyloučena, ani k právům, která strany
zřejmě nemohly mít na mysli. Společná
ustanovení Ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní
závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném. § 1907 Zajištění
práv, která jsou předmětem novace nebo
narovnání, se vztahuje i
na práva z nich vzniklá. Poskytla-li však
zajištění osoba třetí, která k novaci
nebo k narovnání nepřistoupila, je zavázána
nejvýše v rozsahu původního závazku
a zůstávají jí zachovány všechny
námitky, které mohla proti pohledávce
uplatnit, kdyby k novaci nebo k narovnání nebylo
došlo. Díl 7 Oddíl 1 Obecná
ustanovení (1) Splněním dluhu závazek zaniká. (2) Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. § 1909 Použil-li dlužník ve shodě se smlouvou jako prostředek placení směnku, nemá
vystavení směnky vliv na trvání peněžitého dluhu, ale věřitel může na dlužníku
požadovat plnění dluhu, jen nemohl-li dosáhnout splnění ze směnky; pokud však
věřitel splnění dosáhl, považuje se dluh za splněný již vystavením směnky. To
platí i tehdy, byl-li otevřen akreditiv, vystaven šek nebo v jiných obdobných
případech. § 1910 Proti své vůli nemůže být věřitel nucen, aby přijal něco jiného, než co
přísluší k jeho pohledávce, a dlužník nemůže být nucen, aby poskytl něco
jiného, než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu splnění. § 1911 Mají-li si strany navzájem plnit zároveň, může splnění požadovat jen ta
strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh
současně s druhou stranou. § 1912 (1) Kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít
až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však
jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly,
které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. (2) V případě uvedeném v odstavci 1 lze také poskytnout
dodatečnou přiměřenou lhůtu k splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném
uplynutí odstoupit od smlouvy. § 1913 Jedna strana nemůže odepřít plnění ani odstoupit od smlouvy proto, že dluh
druhé strany vzniklý z jiného právního důvodu nebyl splněn řádně a včas. Řádné
plnění (1) Kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi
vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle
smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. (2) Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění. § 1915 Dlužník je zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána
jiná jakost. § 1916 (1) Dlužník plní vadně, zejména
(2) K projevu vůle, kterým zcizitel předem omezí zákonný rozsah svých
povinností z vadného plnění, se nepřihlíží. Vzdá-li se nabyvatel předem svého
práva z vadného plnění, vyžaduje projev jeho vůle písemnou formu. § 1917 Je-li vada nápadná a zřejmá již při uzavírání smlouvy nebo lze-li vadu
zjistit z veřejného seznamu, jde k tíži nabyvatele. To neplatí, pokud zcizitel
vadu lstivě zastřel nebo pokud nabyvatele výslovně ujistil, že věc takovou vadu
nemá nebo že je vůbec bez vad. § 1918 Přenechá-li se věc jak stojí a leží (úhrnkem), jdou její vady k tíži
nabyvatele. To neplatí, nemá-li věc vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji
má, nebo již si nabyvatel vymínil. § 1919 (1) Převezme-li zcizitel záruku za jakost, zaručuje se, že předmět
plnění bude po určitou dobu po splnění způsobilý pro použití k ujednanému účelu
a že si podrží ujednané vlastnosti; nejsou-li ujednány, vztahuje se záruka na
účel a vlastnosti obvyklé. (2) Není-li
záruka ujednána ve smlouvě, může ji zcizitel
převzít
prohlášením v záručním listu,
popřípadě vyznačením záruční doby nebo doby
použitelnosti či trvanlivosti věci na obalu. Je-li ve smlouvě
ujednána záruční
doba odlišná od záruční doby uvedené
na obalu, platí, co bylo ujednáno.
Uvede-li se v záručním listě záruční doba
delší, než je doba ujednaná nebo
vyznačená na obalu, platí tato delší
záruční doba. § 1920 (1) Předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí
osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém
případě to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli. (2) Kdo
na sebe převedl právo k předmětu, o kterém ví, že
zciziteli
nepatří nebo že zcizitel není oprávněn
takové právo zřídit, nemá právo z
této
vady. § 1921 (1) Nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li
vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a
vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu
lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění. (2) Vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez
zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu
zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Tím
není dotčen odstavec 1. (3) Nevytkl-li nabyvatel vadu včas a namítne-li zcizitel opožděné vytknutí,
soud nabyvateli právo nepřizná. To neplatí, pokud je vada důsledkem
skutečnosti, o které zcizitel při předání věděl nebo musel vědět. § 1922 (1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu
zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová
nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se
o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele
bez prodlení prodat. (2) Vytkl-li nabyvatel zciziteli vadu oprávněně, neběží lhůta pro
uplatnění práv z vadného plnění ani záruční doba po dobu, po kterou nabyvatel
nemůže vadný předmět užívat. § 1923 Je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo
doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit
a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od
smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny. § 1924 Kdo
má právo podle § 1923, náleží mu i
náhrada nákladů účelně vynaložených
při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li
však právo na náhradu do jednoho
měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba
vytknout vadu, soud právo nepřizná,
pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo
uplatněno včas. § 1925 Právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze
dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného
právního důvodu. Způsob
plnění (1) Lze-li
dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba
způsobu plnění náleží dlužníku.
Má-li právo volby věřitel, musí způsob
plnění
zvolit v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak,
aby dlužník mohl
podle jeho volby splnit. (2) Nevykoná-li strana volbu včas, nabývá právo zvolit způsob plnění
trvale druhá strana. (3) Kdo zvolil způsob plnění, nemůže jej bez souhlasu druhé strany změnit. § 1927 (1) Má-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění, není oprávněn
splnit část jednoho a část jiného plnění, ani k tomu nemůže být nucen. (2) Stane-li se jedno z více volitelných plnění nemožným, omezuje se
závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění způsobil
ten, kdo neměl právo volby, může druhá strana od smlouvy odstoupit. § 1928 Kdo měl právo volby, může od smlouvy odstoupit, byla-li volba zmařena vyšší
mocí nebo druhou stranou. § 1929 Má-li dlužník plnit věc určenou podle druhu, je zavázán poskytnout věřiteli
věc, jež se hodí pro účel, pro nějž se věc téhož druhu zpravidla používá na
základě obdobných smluv. § 1930 (1) Dluh se plní vcelku. (2) Nabízí-li dlužník částečné plnění, musí je věřitel přijmout,
neodporuje-li to povaze závazku nebo účelu smlouvy, pokud tento účel musel být
dlužníku alespoň zřejmý. Věřiteli tím nevzniknou žádné jiné povinnosti. Dlužník
nahradí věřiteli zvýšené náklady způsobené mu částečným plněním. § 1931 Bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou
splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany
ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže
příští splátky. § 1932 (1) Má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s
uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na
úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví
při plnění jinou vůli. (2) Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i
úroky. § 1933 (1) Je-li
dlužník dlužen z několika závazků k plnění
stejného druhu a
neurčí-li při plnění, na který dluh plní,
započte se plnění nejprve na závazek,
o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na
závazek nejméně
zajištěný. Při stejné míře
zajištění několika závazků se plnění
započte nejprve
na závazek nejdříve splatný. (2) Na náhradu škody se placení započte až po splnění závazku, jehož
porušením povinnost k náhradě škody vznikla, neurčil-li dlužník něco jiného. § 1934 Splní-li
dlužník, který není plně
svéprávný, svůj splatný dluh,
zprostí se
závazku. Plnil-li však na dluh nejistý nebo
nesplatný, lze požadovat, aby mu
bylo plnění vráceno; to neplatí, stal-li se dluh
mezitím splatným. § 1935 Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám. § 1936 (1) Věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka
nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti
dlužníka. (2) Kdo plní dluh jiného, aniž za dluh ručí a ani jinak dluh
nezajistil, může na věřiteli požadovat před splněním nebo při něm, aby mu
postoupil svoji pohledávku. § 1937 (1) Souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho
dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje. (2) Splněním
dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má
právo,
aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila.
Pohledávka věřitele na ni přechází
včetně příslušenství, zajištění a
dalších práv s pohledávkou
spojených. Věřitel
vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady
o pohledávce a sdělí mu vše,
co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. § 1938 (1) Plní-li třetí osoba za dlužníka jen část dluhu, může požadovat jen
vyrovnání toho, co za dlužníka plnila. Původní věřitel má právo požadovat
vyrovnání zůstatku své pohledávky přednostně před novým věřitelem, ledaže se
novému věřiteli zaručil, že mu bude nahrazeno, co za dlužníka vydal. (2) Plní-li
za dlužníka více osob, má každá
právo na poměrné vyrovnání
podle podílu, v němž za dlužníka plnila. Poukázka (1) Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem
plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet
poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy,
přijme-li poukázaný poukázku. (2) Poukázku lze vystavit i na řad nebo na doručitele. § 1940 Není-li
mezi poukazatelem a poukázaným jiný
právní důvod, platí o právech a
povinnostech jich obou ustanovení o příkazní
smlouvě; poukázka však nezanikne
smrtí poukazatele nebo poukázaného. § 1941 Poukazník bez zbytečného odkladu oznámí poukazateli, nechce-li poukázku
použít, anebo odpírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit. § 1942 Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat. Na právním poměru mezi poukazatelem a poukazníkem závisí,
zda odvolání poukázky působí také vůči poukazníkovi. § 1943 Poukázaný,
který poukázku přijal, může vůči poukazníkovi
uplatnit jenom
námitky, které se týkají platnosti
přijetí, neplatnosti poukázky či jejích vad
nebo námitky, které se zakládají na
výslovném ustanovení poukázky nebo
které je
poukázaný oprávněn vznést osobně vůči
poukazníkovi. § 1944 (1) Dluží-li již poukázaný poukazateli to, co mu má plnit, je vůči
němu povinen poukázce vyhovět a jeho dluh zanikne teprve tím, že poukazníkovi
splní. Má-li být poukázkou splněn dluh poukazatele u poukazníka, který k tomu
přivolil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil. (2) Poukázaný je povinen plnit jen proti vydání kvitované poukázky. § 1945 Počala-li
ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí
lhůta
ohledně závazku, jehož plnění je předmětem
poukázky, a to před okamžikem, kdy
poukazníkovi došlo sdělení o přijetí
poukázky, běží od této doby promlčecí
lhůta ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem. § 1946 (1) Zní-li poukázka na řad, může být převedena rubopisem. (2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou
z rubopisu. (3) O náležitostech rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a
jak své právo prokazuje, platí právní předpisy o směnkách. Podle nich se rovněž
posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel. § 1947 Byla-li poukázka vystavena na doručitele, zaplatí poukázaný dluh každému,
kdo mu ji předloží. § 1948 Ustanovení o poukázce na řad a o poukázce na doručitele se obdobně použijí
na případ převodu pohledávky potvrzené listinou, kterou dlužník vystavil na řad
nebo na doručitele. Kvitance (1) Přijímá-li věřitel plnění, vydá dlužníkovi na jeho žádost
potvrzení o splnění dluhu (kvitanci). V kvitanci vyznačí jméno dlužníka i
věřitele, předmět plnění a místo a čas, kde a kdy byl dluh splněn. Je-li
kvitance vydána na jistinu, má se za to, že bylo vyrovnáno také příslušenství
pohledávky. (2) Dlužník může plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň
kvitanci. § 1950 Při opakovaných plněních z téhož právního důvodu se má za to, že ten, kdo
předloží kvitanci na plnění splatné později, splnil také to, co bylo splatno
dříve. § 1951 Dlužník splní dluh i tehdy, splní-li tomu, kdo mu předloží věřitelovo
potvrzení, že je oprávněn plnění přijmout, nebo vydá-li mu kvitanci, kterou
věřitel vystavil, ledaže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není
oprávněn plnění přijmout. § 1952 (1) Věřitel,
který má dlužníkovo
prohlášení o uznání dluhu nebo
jiný
dlužní úpis, je musí dlužníkovi při
splnění vrátit nebo na dlužním úpisu
vyznačit, že bylo splněno částečně. Není-li to
možné, může dlužník požadovat,
aby mu věřitel vydal potvrzení, že dlužní úpis
pozbyl platnosti v rozsahu, ve
kterém byl dluh splněn. Ustanovení o kvitanci tím
nejsou dotčena. (2) Obdrží-li dlužník dlužní úpis bez kvitance, má se za to, že dluh
byl splněn. § 1953 (1) Nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný,
že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v
nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně
věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně
vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele. (2) O složení předmětu plnění do úschovy vyrozumí soud toho, pro koho
se složení stalo, a podle potřeby zařídí jeho zastoupení. Místo
plnění K řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě.
Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění,
plní se v místě stanoveném zákonem. § 1955 (1) Nepeněžitý dluh plní dlužník v místě svého bydliště nebo sídla.
Peněžitý dluh plní dlužník v místě bydliště nebo sídla věřitele. (2) Vznikl-li závazek při provozu závodu, plní se dluh v místě závodu.
To platí obdobně, vznikl-li závazek při provozu provozovny. § 1956 Má-li
být plněno u věřitele a změnil-li věřitel po uzavření
smlouvy své
bydliště nebo sídlo, popřípadě
umístění závodu nebo provozovny, nese věřitel
zvýšené náklady a
zvýšené nebezpečí, které tím
dlužníku vzniknou. § 1957 (1) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele
platebních služeb, je dluh splněn připsáním peněžní částky na účet poskytovatele
platebních služeb věřitele. (2) Plní-li dlužník peněžitý dluh poštovním poukazem, je dluh splněn
Čas
plnění (1) Je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník
povinen plnit i bez vyzvání věřitele. (2) Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel
požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1959 Neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného,
má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem
§ 1960 Je-li podle smlouvy dlužník oprávněn, aby určil čas plnění, a neurčí-li jej
v přiměřené době, určí jej na návrh věřitele soud podle okolností případu. § 1961 Neujednají-li si strany, zda je čas plnění určen v prospěch jich obou, nebo
jen jedné z nich, platí, že je určen v prospěch obou stran. To neplatí,
vylučuje-li to povaha plnění. § 1962 (1) Je-li čas plnění ve prospěch obou stran, nemůže věřitel požadovat
plnění předčasně, ani dlužník předčasně plnit dluh. (2) Je-li čas plnění ve prospěch dlužníka, nemůže věřitel předčasně
požadovat plnění, ale dlužník může dluh předčasně splnit. (3) Je-li čas plnění stanoven ve prospěch věřitele, může věřitel požadovat
plnění předčasně, ale dlužník nesmí dluh předčasně splnit. § 1963 (1) Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží
nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do
třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné
povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto
dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě
ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne
převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní
korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou
podnikateli. (2) Smluvní strany si mohou ujednat dobu splatnosti delší šedesáti dnů
jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Je-li však obsahem
závazku podnikatele povinnost dodat zboží nebo službu veřejnoprávní korporaci,
smluvní strany si mohou ujednat delší dobu splatnosti jen tehdy, pokud je to
odůvodněno povahou závazku, a doba splatnosti nesmí přesáhnout šedesát dní. § 1964 (1) Smluvní
strana má právo dovolat se neúčinnosti
ujednání o času
plnění odchylujícího se od ustanovení
§ 1963 nebo ujednání odchylujícího se
od
zákonné výše úroku z
prodlení, pokud jsou taková ujednání vůči
věřiteli hrubě
nespravedlivá. (2) Dovolat se neúčinnosti za podmínek stanovených v odstavci 1
má i právnická osoba založená k ochraně zájmů malých a středních podnikatelů,
jestliže jsou tato ujednání obsažena v obchodních podmínkách. (3) Prohlásí-li soud ujednání za neúčinné, použijí se namísto něho
ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v zájmu spravedlivého řešení jinak. § 1965 Je-li mezi podnikateli ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě
ověření, zda bylo řádně splněno, nepřekročí doba takového převzetí nebo ověření
třicet dnů. Doba převzetí nebo ověření může překročit třicet dnů jen tehdy,
není-li to vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. § 1966 Ustanovením § 1963 není dotčeno právo smluvních stran ujednat si plnění ve
formě splátek. § 1967 Plní-li
dlužník peněžitý dluh před stanoveným časem,
není oprávněn bez souhlasu
věřitele odečíst od dlužné částky úroky
odpovídající době, o niž plnil dříve. Prodlení
dlužníka Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není
za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. § 1969 Po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu,
anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo
stanovených zákonem. § 1970 Po
dlužníkovi, který je v prodlení se
splácením peněžitého dluhu, může
věřitel, který řádně splnil své smluvní a
zákonné povinnosti, požadovat
zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník
není za prodlení odpovědný. Výši
úroku z prodlení stanoví vláda
nařízením; neujednají-li strany výši
úroku z
prodlení, považuje se za ujednanou výše takto
stanovená. § 1971 Věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen
tehdy, není-li kryta úroky z prodlení. § 1972 (1) Věřitel
má právo dovolat se neúčinnosti
ujednání o úroku z
prodlení, které se odchyluje od zákona tak, že se
zřetelem ke všem okolnostem a
podmínkám případu zhoršuje jeho
postavení, aniž je pro takovou odchylku
spravedlivý důvod. Prohlásí-li soud
ujednání za neúčinné, použijí se
namísto
něho ustanovení zákona, ledaže soud rozhodne v
zájmu spravedlivého řešení jinak. (2) Právo dovolat se neúčinnosti obchodních podmínek v rozsahu
odporujícím odstavci 1 má i právnická osoba založená k ochraně zájmů
malých a středních podnikatelů. § 1973 Dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách, a chce-li
věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být
výslovně dohodnuto. § 1974 Dlužník nese po dobu svého prodlení nebezpečí škody na věci, ať již škoda
vznikla z jakékoli příčiny, ledaže prokáže, že by škoda vznikla i při řádném
plnění jeho povinnosti nebo že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci. To
platí i tehdy, nakládá-li dlužník s věcí v rozporu s jinými svými povinnostmi
ze závazku. Prodlení
věřitele Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li
dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. § 1976 Je-li předmětem plnění věc, nese věřitel po dobu svého prodlení nebezpečí
škody na věci, ať již škoda vznikne z jakékoli příčiny. To neplatí, způsobí-li
škodu dlužník. Společná
ustanovení Poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může
druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez
zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. § 1978 (1) Zakládá-li
prodlení jedné ze smluvních stran
nepodstatné porušení
její smluvní povinnosti, může druhá strana od
smlouvy odstoupit poté, co
prodlévající strana svoji povinnost nesplní
ani v dodatečné přiměřené lhůtě,
kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo
mlčky. (2) Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k
plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od
smlouvy odstoupil. § 1979 Poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a
odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po
marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To
platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž byl dlužníkovi dodatečnou
lhůtu k plnění poskytl. § 1980 (1) Byla-li ve smlouvě ujednána přesná doba plnění a vyplývá-li ze
smlouvy nebo z povahy závazku, že věřitel nemůže mít na opožděném plnění zájem,
zaniká závazek počátkem prodlení dlužníka, ledaže věřitel dlužníku bez
zbytečného odkladu oznámí, že na splnění smlouvy trvá. (2) Zánikem závazku nastávají tytéž účinky, jako by věřitel od smlouvy
odstoupil. Oddíl 2 § 1981 Stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. Započtení (1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z
nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti
pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne
právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. (2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně
kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění.
Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k
započtení. § 1983 K prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se
nepřihlíží. § 1984 (1) Dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti
věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu
spoludlužníka na společném dluhu. (2) Dlužník věřitelů oprávněných společně a nerozdílně může vůči
některému ze spoluvěřitelů započíst to, co mu spoluvěřitel dluží, jen do výše
jeho podílu na společné pohledávce. § 1985 Ten,
kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst
peněžní prostředky na
něm uložené na úhradu vzájemné
pohledávky vzniklé na základě smlouvy o
účtu. § 1986 Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít
k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a
pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli. § 1987 (1) K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před
soudem. (2) Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. § 1988 (1) Zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého,
který není plně svéprávný. (2) Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené
na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu, a
proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce
zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhradě mzdy
nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu. § 1989 (1) Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se
pohledávky staly způsobilými k započtení. (2) Odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně,
může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit
původně. § 1990 Má-li
být každá pohledávka uspokojena v jiném
místě, nebrání to započtení,
ale strana, vůči níž bylo takto započteno, má
právo na náhradu škody vzniklé jí
tím, že plnění na určeném místě
nezíská, nebo že na určeném místě nemůže
plnit. § 1991 Zákaz
započtení pohledávky prohlášením
jedné ze stran nebrání stranám, aby
si započtení ujednaly; k ujednání o
započtení proti pohledávce výživného pro
nezletilého,
který není plně svéprávný, se
však nepřihlíží. § 1992 Ujednají-li
si strany, že jedna z nich může závazek zrušit
zaplacením
odstupného, ruší se závazek
zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení
od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením
odstupného však nemá strana, která
již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala
nebo druhé straně sama
plnila. Splynutí (1) Splyne-li jakýmkoli způsobem právo s povinností v jedné osobě,
zaniknou právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak. (2) Splyne-li právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje,
nezaniká tím hlavní dluh. § 1994 Splynutím
práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků
zavázaných
společně a nerozdílně zaniká dluh do výše
odpovídající podílu tohoto
spoludlužníka.
Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z
věřitelů oprávněných společně a
nerozdílně zaniká pohledávka do výše
odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.
(1) Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím
dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo
plněním dluhu. (2) K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku
kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil; vydá-li věřitel kvitanci
nebo vrátí-li dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to,
že věřitel prominul dluh všem spoludlužníkům. § 1996 (1) Promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a
nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu
podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn. (2) Promine-li dlužníku dluh jeden z věřitelů oprávněných společně a
nerozdílně, zbavuje to dlužníka dluhu v rozsahu podílu tohoto spoluvěřitele. § 1997 Promine-li věřitel povinnost tomu, kdo dluh zajišťuje, nemá prominutí
účinky vůči hlavnímu dluhu. Propustí-li však věřitel ze závazku jednoho ze
spoluručitelů, zůstávají ostatním spoluručitelům zachovány námitky, které mohl
uplatnit spoluručitel, jehož povinnost byla prominuta. Výpověď (1) Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li
tak zákon. (2) Je-li
závazek vypovězen, zaniká uplynutím
výpovědní doby. Lze-li
však závazek vypovědět bez výpovědní doby,
zaniká závazek účinností výpovědi. § 1999 (1) Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu
stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu
stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního
čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. (2) Zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy
závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odstavce 1 se
nepoužije. § 2000 (1) Byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak,
že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu
delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat
jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany
zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně
nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. (2) Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku,
nepřihlíží se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba. Odstoupení
od smlouvy Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak
zákon. § 2002 (1) Poruší-li
strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana
bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je
takové porušení
povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již
při uzavření smlouvy věděla
nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud
by toto
porušení předvídala; v ostatních
případech se má za to, že porušení
podstatné
není. (2) Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z
chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem,
a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. § 2003 (1) Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně,
že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama
změnit. (2) Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení
smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy
později s odkazem na obdobné jednání druhé strany. § 2004 (1) Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. (2) Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen
ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele
význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. (3) Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k
postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do
budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro
věřitele význam. § 2005 (1) Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a
povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. (2) Odstoupení
od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení
smluvní
pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl,
práva na náhradu škody vzniklé
z porušení smluvní povinnosti ani
ujednání, které má vzhledem ke své
povaze
zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména
ujednání o způsobu řešení
sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se
odstoupení od smlouvy ani zajištění. Následná
nemožnost plnění (1) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek
pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených
podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. (2) Nemožnost plnění prokazuje dlužník. § 2007 Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li
z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy
znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká
závazek jen co do této části. § 2008 Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez
zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí
věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas
vyrozuměn. § 2009 (1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo
plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. (2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho
osobu. Díl 8 Oddíl 1 § 2010 (1) Dluh lze zajistit, zaváže-li se třetí osoba věřiteli nebo ve
prospěch věřitele za dlužníkovo plnění, anebo dá-li někdo věřiteli nebo ve
prospěch věřitele majetkovou jistotu, že dlužník svůj dluh splní. Utvrdit lze
dluh ujednáním smluvní pokuty nebo uznáním dluhu. (2) Spravuje-li jistotu ve prospěch věřitele jiná osoba, může tato
osoba uplatnit proti dlužníku nebo poskytovateli jistoty stejná práva a plní
vůči nim stejné povinnosti jako věřitel. § 2011 Věřitel sdělí tomu, kdo dal jistotu, na jeho žádost kdykoli a bez
zbytečného odkladu, jaká je výše zajištěného dluhu. Jistota (1) Kdo je povinen dát jistotu, učiní své povinnosti zadost zřízením
zástavního práva. (2) Není-li někdo s to dát jistotu zřízením zástavního práva, dá
jistotu způsobilým ručitelem. Má se za to, že způsobilým ručitelem je osoba,
která může být žalována v tuzemsku a která má vhodný majetek. § 2013 Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik
činí dvě třetiny obvyklé ceny. § 2014 (1) Má se za to, že stavební pozemek nebo nemovitá věc sloužící
podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny. Má se
za to, že právo stavby je dostatečnou jistotou do výše poloviny obvyklé ceny,
pokud úplata ujednaná jako stavební plat bude splacena nejpozději pět let před
zánikem práva stavby. (2) Má se za to, že cenný papír zajišťující bezpečný výnos je
dostatečnou jistotou do tří čtvrtin obvyklé ceny. (3) Vklady v bankách nebo spořitelních a úvěrních družstvech jsou
způsobilou jistotou do výše pojištění. § 2015 (1) Jistota
zajišťuje úroky z peněžitého dluhu
nejvýše do výše zákonné
úrokové sazby; to neplatí, byl-li ten, kdo jistotu
dává, seznámen před
poskytnutím jistoty, jaké úroky věřitel a
dlužník ujednali. (2) Je-li zajištěn dluh již úročený, jsou zajištěny i úroky, které
dosud nepřirostly. § 2016 Zakládá-li
se jistota různých věřitelů na různých právech k
téže věci,
uspokojí se v rozsahu těchto práv a v pořadí podle
vzniku zajištění postupně v
první skupině věřitelé zajištění
věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu
nebo rejstříku zástav a ve druhé skupině
věřitelé zajištění věcným právem
nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku
zástav. Poté se ve třetí
skupině uspokojí věřitelé zajištění
závazkovým právem. § 2017 (1) Ztratí-li
jistota na ceně tak, že se zajištění stane
nedostatečným, má věřitel právo žádat od
dlužníka, aby zajištění bez zbytečného
odkladu přiměřeně doplnil; pokud to dlužník neučiní,
stane se splatnou ta část
pohledávky, která není zajištěna. (2) Ustanovení odstavce 1 se použije i v případě, když byla
jistota oprávněně čerpána. Oddíl 2 Ručení (1) Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli
svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel
ručitele, nemůže po něm nic žádat. (2) Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. § 2019 (1) Ručení
předpokládá platný dluh dlužníka;
ručení lze poskytnout i
pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za
soubor dluhů určitého druhu
vznikajících dlužníku v určité době nebo
soubor různých dluhů z téhož právního
důvodu. (2) Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro
nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel
při převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel. § 2020 Je-li
ručením zajištěna pouze část dluhu, nesnižuje se
rozsah ručení
částečným plněním, zůstává-li dluh
nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn
ručením. § 2021 (1) Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li
dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.
Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že
dlužník dluh nesplní. (2) Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele
zachováno i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval. § 2022 Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže
být uspokojena dlužníkem. § 2023 (1) Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má
proti věřiteli dlužník. (2) Uplatní-li ručitel námitky, které mu sdělil dlužník, nahradí
dlužník ručiteli náklady, které mu vznikly, byly-li námitky neúspěšné. § 2024 Uspokojí-li ručitel věřitele bez vědomí dlužníka, může dlužník uplatnit
vůči ručiteli všechny námitky, které byl oprávněn uplatnit vůči věřiteli, kdyby
na něm věřitel splnění vymáhal. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit
námitky, na které dlužník ručitele neupozornil bez zbytečného odkladu poté, co
mu ručitel oznámil, že věřitel uplatnil právo z ručení. § 2025 (1) Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva
vůči dlužníkovi. (2) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, vysloví-li s tím
ručitel souhlas. § 2026 (1) Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. (2) Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění
dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je
dlužníkem. § 2027 Zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh
celý. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník. § 2028 Zákonným
ručením za nepeněžitý dluh je zajištěna
peněžitá pohledávka, která
věřiteli přísluší při porušení
zajištěného dluhu. Finanční
záruka (1) Finanční
záruka vzniká prohlášením
výstavce v záruční listině, že
uspokojí věřitele podle záruční listiny do
výše určité peněžní částky,
nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo
splní-li se jiné podmínky určené
v záruční listině. Je-li výstavcem banka,
zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní
družstvo, jedná se o bankovní záruku. (2) Záruční listina vyžaduje písemnou formu. § 2030 Při
zajištění nepeněžité pohledávky se
má se za to, že je do výše určené
záruční listinou zajištěna peněžitá
pohledávka, která věřiteli přísluší
při
porušení zajištěné povinnosti plnit. § 2031 (1) Potvrdí-li finanční záruku jiný výstavce, může věřitel uplatnit
právo z finanční záruky vůči kterémukoli z těchto výstavců. (2) Výstavce, který potvrdil finanční záruku a na tomto základě plnil,
má právo na náhradu vůči výstavci, který jej o potvrzení finanční záruky
požádal. § 2032 Poskytl-li
výstavce finanční záruku na žádost
jiného výstavce, má výstavce,
který záruku poskytl, vůči
žádajícímu výstavci právo na
náhradu, pokud z
poskytnuté záruky plnil a dodržel podmínky
určené v žádosti. § 2033 Oznámí-li
výstavce další osobě, že jiný
výstavce poskytl finanční záruku,
nevznikne z toho oznamujícímu výstavci povinnost z
finanční záruky; způsobí-li
však nesprávným oznámením
škodu, nahradí ji. § 2034 (1) Výstavce
ručí za splnění zajištěného dluhu do
výše a za podmínek
uvedených v záruční listině. Výstavce může
vůči věřiteli uplatnit pouze
námitky, jejichž uplatnění záruční listina
připouští. (2) Zajišťuje-li
finanční záruka splnění dluhu, nemá
částečné plnění
dluhu účinek na rozsah finanční záruky, pokud je
výše nesplněného dluhu alespoň
stejná jako výše částky, na kterou
zní záruční listina. § 2035 (1) Jsou-li podmínky uvedené v záruční listině splněny, splní výstavce
povinnost z finanční záruky, pokud jej k tomu věřitel vyzve v písemné formě.
Podmiňuje-li záruční listina plnění výstavce předložením určitého dokumentu,
musí být předložen při výzvě nebo bez zbytečného odkladu po ní, avšak vždy za
trvání finanční záruky. (2) Nevyplývá-li ze záruční listiny něco jiného, nemůže výstavce
uplatnit vůči věřiteli námitky, které by vůči němu byl oprávněn uplatnit
dlužník. Předchozí výzva věřitele, aby dlužník splnil dluh, se vyžaduje,
stanoví-li to záruční listina. § 2036 Právo na plnění ze záruky může věřitel postoupit. Připouští-li to záruční
listina, může věřitel postoupit i právo uplatnit finanční záruku; tímto
postoupením se převádí i právo na plnění ze záruky. § 2037 Je-li výstavce povinen podle záruční listiny plnit ve prospěch oprávněného
jinému výstavci, je povinen plnit na účet oprávněného u tohoto výstavce. § 2038 Finanční
záruku lze omezit na určitou dobu. Neuplatní-li věřitel
vůči
výstavci své právo v době určené
záruční listinou, finanční záruka zanikne. § 2039 (1) Dlužník nahradí výstavci to, co plnil podle záruční listiny vystavené
v souladu s uzavřenou smlouvou. Uzavřela-li s výstavcem smlouvu o poskytnutí
finanční záruky třetí osoba, nahradí tato osoba výstavci, co plnila podle
záruční listiny vystavené v souladu se smlouvou. (2) Dlužník nemůže vůči výstavci uplatnit námitky, které by mohl
uplatnit vůči věřiteli, neujednal-li s ním, že si výstavce vůči věřiteli
uplatnění takových námitek vyhradí v záruční listině. Zajišťovací
převod práva (1) Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí
osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. (2) Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací
podmínkou, že dluh bude splněn. § 2041 Týká-li se zajišťovací převod práva věci zapsané ve veřejném seznamu,
vzniká zajištění zápisem do tohoto seznamu; do veřejného seznamu se zapíše i
dočasná povaha zajišťovacího převodu práva. § 2042 Je-li k zajištění převedeno vlastnické právo a byla-li věc věřiteli
předána, je věřitel oprávněn mít ji u sebe po celou dobu trvání zajišťovacího
převodu práva a je povinen vykonávat prostou správu věci. Má-li věc ve své moci
ten, kdo věřiteli převodem práva jistotu zřídil, vykonává on prostou správu
věci. § 2043 Pomine-li
důvod trvání zajišťovacího převodu
práva, umožní věřitel osobě,
která zajištění poskytla, výkon
práva v předešlém rozsahu. Zároveň
jí vydá vše,
co z převedeného práva získal nebo co k němu
přibylo, proti náhradě nákladů,
které v souvislosti s výkonem zajišťovacího
převodu práva účelně vynaložil. § 2044 (1) Není-li
zajištěný dluh splněn, stane se převod práva
nepodmíněným
a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k
plnému výkonu převedeného práva. (2) Převyšuje-li
obvyklá cena jistoty zřejmě výši
zajištěného dluhu,
vyplatí věřitel osobě, která jistotu poskytla,
částku odpovídající rozdílu; přitom
si započte náklady, které v souvislosti s výkonem
zajišťovacího převodu práva
účelně vynaložil. Neobsahuje-li smlouva o
zajišťovacím převodu práva údaj o
výši dluhu a hodnověrné ocenění
práva převedeného k zajištění, je na
věřiteli,
aby dokázal, že obvyklá cena jistoty výši
zajištěného dluhu zřejmě nepřevyšuje. Dohoda o
srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů (1) Dluh
lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o
srážkách ze mzdy
nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé
práce zakládající mezi zaměstnancem
a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady
mzdy nebo platu ve výši
nepřesahující jejich polovinu. Nejde-li o srážky
podle věty první k uspokojení
práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody
předchozího souhlasu
zaměstnavatele. (2) Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu
srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena. § 2046 Náklady spojené s placením srážek nese plátce mzdy nebo platu; má-li však
plátce mzdy nebo platu plnit současně podle několika dohod o srážkách ze mzdy
nebo platu, jdou náklady s placením srážek podle druhé a další dohody k tíži
dlužníka. § 2047 Ustanovení § 2045 a 2046 se použijí i pro jiné příjmy, s nimiž se při
výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou nebo platem. Oddíl 3 Smluvní
pokuta Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v
určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel
požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené
povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než
peněžitém. § 2049 Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní
pokutou utvrzený. § 2050 Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé
z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. § 2051 Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s
přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody
vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje
smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený
oprávněn do výše smluvní pokuty. § 2052 Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení
smluvní povinnosti právním předpisem (penále). Uznání
dluhu Uzná-li
někdo svůj dluh co do důvodu i výše
prohlášením učiněným v
písemné
formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v
době uznání trvá. § 2054 (1) Placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se
úroky platí. (2) Plní-li
dlužník dluh zčásti, má částečné
plnění účinky uznání
zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto
plněním dlužník uznal i
zbytek dluhu. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již
promlčena. Hlava II Díl 1 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 2055 (1) Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci
nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný
dar nebo nabídku přijímá. (2) Plnění
z pouhé společenské úsluhy není
darováním, je-li z chování
stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat. § 2056 Kdo
druhému dar jen slíbí, není
zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdržel,
má právo, aby mu slibující nahradil
náklady účelně vynaložené v
očekávání daru. § 2057 (1) Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyžaduje smlouva
písemnou formu. (2) Písemnou formu vyžaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání
věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k
odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení. § 2058 (1) Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva,
kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje
polovinu tohoto majetku. (2) Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváže-li se
dárce ve smlouvě věc nabýt. § 2059 Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, může od smlouvy
odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti
do té míry, že by plnění podle smlouvy vážně ohrozilo dárcovu výživu nebo
plnění dárcovy vyživovací povinnosti. Odevzdal-li již dárce část daru, může od
smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil. § 2060 Bylo-li
někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho
zásluhám nebo jako
zvláštní odměna, je to darování,
pokud na to příjemce neměl již dříve právo. § 2061 Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování
jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění
druhé strany. § 2062 Zaváže-li se dárce obdarovaného pravidelně podporovat, přechází právo na
podporu i povinnost k podpoře na dědice dárce a obdarovaného, jen pokud to bylo
výslovně ujednáno. § 2063 Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje
zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný
dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému
listinu. Tím není dotčen § 2057. § 2064 (1) Bylo-li darováno s příkazem, může dárce požadovat splnění příkazu,
jen pokud již sám plnil. (2) Je-li
splnění příkazu ve veřejném zájmu, může
splnění příkazu po
dárcově smrti požadovat také
příslušný orgán veřejné moci nebo
právnická osoba
oprávněná takový zájem hájit. § 2065 Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí škodu,
která z toho vznikne. Dárce škodu obdarovanému nahradí i v případě, že škoda
vznikla z vady darované věci, pokud dárce o vadě věděl a obdarovaného na ni
neupozornil. V těchto případech může obdarovaný také od smlouvy odstoupit a dar
vrátit. Pododdíl
2 § 2066 Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé
hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý. § 2067 (1) Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují
zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje
nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči
takového zařízení nebo jinak přijímal jeho služby. (2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li obdarovaný osobou dárci blízkou. Pododdíl
3 Odvolání
daru pro nouzi (1) Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou
výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona
povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět
nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci
nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti
zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. (2) Obdarovaný nemá povinnost podle odstavce 1, je-li sám v
obdobné nouzi jako dárce. § 2069 Bylo-li obdarováno více osob, je ta, která byla obdarována dříve, povinna
plnit jen v tom rozsahu, v jakém k výživě nestačí příspěvek později
obdarovaného. § 2070 Právo odvolat dar nepřechází na dárcovy dědice. Leč neuplatní-li dárce své
právo, má ten, komu je dárce podle zákona povinen výživou, právo požadovat za
stejných podmínek, aby mu obdarovaný doplnil to, čeho mu dárce nemůže
poskytnout. § 2071 Právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z
hrubé nedbalosti. Odvolání
daru pro nevděk (1) Ublížil-li
obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé
nedbalosti tak,
že zjevně porušil dobré mravy, může dárce,
neprominul-li to obdarovanému, od
darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již
odevzdán, má dárce
právo požadovat vydání celého daru, a
není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé
ceny. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také
zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. § 2073 Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem. § 2074 Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci
v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc. § 2075 (1) Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co
obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku
ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar
odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. (2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné
odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. Společná
ustanovení Vzdá-li se dárce při darování mezi živými předem práva odvolat dar pro
nouzi nebo nevděk, nepřihlíží se k tomu. § 2077 Pojí-li se s darem povinnost zavazující obdarovaného podle darovací
smlouvy, ruší se odvoláním daru pro budoucnost. § 2078 Nemá-li již obdarovaný dar ani jeho plnou hodnotu, zavazuje ho odvolání
daru k vydání toho, co mu z obohacení ještě zbývá. To neplatí, zbavil-li se
daru, aby vydání zmařil, anebo odvolal-li dar pro nevděk samotný dárce. Oddíl 2 Pododdíl
1 § 2079 (1) Kupní
smlouvou se prodávající zavazuje, že
kupujícímu odevzdá věc,
která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt
vlastnické právo k ní, a kupující
se zavazuje, že věc převezme a zaplatí
prodávajícímu kupní cenu. (2) Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající
a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. § 2080 Kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob
jejího určení. § 2081 Náklady
spojené s odevzdáním věci v místě
plnění nese prodávající. Náklady
spojené s převzetím věci nese kupující. § 2082 (1) Na
kupujícího přechází nebezpečí
škody na věci současně s nabytím
vlastnického práva. Nabude-li kupující
vlastnické právo před odevzdáním věci,
má prodávající až do
odevzdání věci práva a povinnosti schovatele. (2) Při uzavření smlouvy s odkládací podmínkou přechází nebezpečí
škody na věci na kupujícího nejdříve dnem splnění podmínky. § 2083 Tomu, kdo koupí budoucí užitky věci úhrnkem nebo s nadějí na nejisté
budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li
jeho očekávání zmařeno. § 2084 Prodávající
upozorní kupujícího při
ujednávání kupní smlouvy na vady věci,
o nichž ví. Pododdíl
2 Základní
ustanovení (1) Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem
není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle
smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy
považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo
vytvořit. (2) Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny,
platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době
uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. § 2086 (1) Smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena, se posoudí
jako kupní smlouva, ledaže se ten, komu má být věc dodána, zavázal předat druhé
straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení věci zapotřebí. (2) Za kupní smlouvu se nepovažuje smlouva, podle níž převážná část
plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti. Povinnosti
prodávajícího Prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci
vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se
smlouvou. § 2088 Prodávající
splní povinnost odevzdat věc kupujícímu,
umožní-li mu nakládat
s věcí v místě plnění a včas mu to
oznámí. § 2089 (1) Má-li
kupující určit dodatečně vlastnosti předmětu koupě a
neučiní-li to včas, určí je
prodávající sám a oznámí
kupujícímu, jaké
vlastnosti určil. Přitom přihlédne k potřebám
kupujícího, které zná. (2) Kupující
má právo sdělit prodávajícímu
odchylné určení vlastností
předmětu koupě, než jaké určil prodávající;
neučiní-li to bez zbytečného
odkladu po oznámení prodávajícího,
je vázán tím, co určil
prodávající. § 2090 (1) Má-li
prodávající věc odeslat, odevzdá věc
kupujícímu předáním
prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího a
umožní kupujícímu uplatnit práva z
přepravní smlouvy vůči dopravci. (2) Je-li kupujícím spotřebitel, použije se odstavec 1 pouze
tehdy, pokud dopravce určil kupující, aniž mu byl prodávajícím nabídnut. V
opačném případě je věc kupujícímu odevzdána, až mu ji dopravce předá. § 2091 (1) Při odeslání nastanou účinky odevzdání věci kupujícímu jejím
předáním dopravci, označí-li prodávající věc zjevně a dostatečně jako zásilku
pro kupujícího. (2) Neoznačí-li
prodávající věc, nastanou účinky
odevzdání, oznámí-li
prodávající kupujícímu bez
zbytečného odkladu, že mu věc odeslal, a určí-li ji
dostatečně v oznámení. Bez tohoto oznámení
je věc kupujícímu odevzdána, až
předá-li mu ji dopravce. § 2092 Doba,
v níž má prodávající plnit,
běží ode dne účinnosti smlouvy. Má-li
však kupující splnit určitou povinnost
ještě před odevzdáním věci, začíná
doba,
v níž má prodávající plnit, běžet
ode dne splnění této povinnosti. § 2093 Dodá-li
prodávající větší množství
věcí, než bylo ujednáno, je kupní
smlouva uzavřena i na přebytečné množství, ledaže je
kupující bez zbytečného
odkladu odmítl. § 2094 (1) Prodávající
předá kupujícímu doklady potřebné k
převzetí a užívání
věci. Má-li k předání dojít při
zaplacení kupní ceny, předá
prodávající doklady
v místě placení. (2) Doklady,
které se týkají přepravy a jsou nutné k
převzetí věci a
volnému nakládání s ní, předá
prodávající kupujícímu bez
zbytečného odkladu po
jejich vydání. Jiné doklady určené ve
smlouvě předá prodávající
kupujícímu při
odevzdání věci. Předmět
koupě Prodávající
odevzdá kupujícímu předmět koupě v
ujednaném množství, jakosti
a provedení. Nejsou-li jakost a provedení
ujednány, plní prodávající v jakosti
a provedení vhodných pro účel patrný ze
smlouvy; jinak pro účel obvyklý. § 2096 Při určení jakosti nebo provedení podle smluveného vzorku nebo předlohy
musí věc jakostí nebo provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Liší-li se
jakost nebo provedení určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhoduje
smlouva. Určí-li smlouva a vzorek jakost nebo provedení věci rozdílně, nikoli
však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze. § 2097 Není-li ujednáno, jak má být věc zabalena, zabalí prodávající věc podle
zvyklostí; nejsou-li, pak způsobem potřebným pro uchování věci a její ochranu.
Stejným způsobem opatří prodávající věc pro přepravu. § 2098 Vyplývá-li
ze smlouvy nebo z povahy předmětu koupě, že množství je určeno
jen přibližně, určí přesné množství
prodávající. Má se za to, že odchylka
nesmí
přesáhnout pět procent množství určeného ve
smlouvě. Práva z
vadného plnění (1) Věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za
vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech
nutných pro užívání věci. (2) Plyne-li
z prohlášení prodávajícího
nebo z dokladu o předání, že
prodávající dodal menší
množství věcí, nevztahují se na
chybějící věci
ustanovení o vadách. § 2100 (1) Právo
kupujícího z vadného plnění
zakládá vada, kterou má věc při
přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť
se projeví až později. Právo
kupujícího založí i později vzniklá vada,
kterou prodávající způsobil
porušením
své povinnosti. (2) Povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost tím nejsou dotčeny. § 2101 (1) Při
předčasném plnění může prodávající
odstranit vady do doby
určené pro odevzdání věci. Výkonem
svého práva nesmí kupujícímu
způsobit
nepřiměřené obtíže nebo výdaje. Právo
kupujícího na náhradu škody tím
není
dotčeno. (2) Odstavec 1 platí obdobně i pro vady dokladů. § 2102 (1) Práva
kupujícího z vadného plnění nejsou dotčena,
způsobilo-li
vadu použití věci, kterou kupující předal
prodávajícímu. To neplatí,
prokáže-li
prodávající, že na nevhodnost předané věci
kupujícího včas upozornil a kupující
na jejím použití trval, nebo prokáže-li, že
nevhodnost předané věci ani při
vynaložení dostatečné péče nemohl zjistit. (2) Způsobil-li vadu věci postup prodávajícího podle návrhů, vzorků
nebo podkladů, které mu kupující opatřil, použije se odstavec 1 obdobně. § 2103 Kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s
vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí,
ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu
lstivě. § 2104 Kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí
škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství. § 2105 (1) Odesílá-li prodávající věc, může kupující odložit prohlídku do
doby, kdy je věc dopravena do místa určení. (2) Je-li
věc během přepravy směrována do jiného místa
určení, anebo
kupujícím dále odeslána, aniž měl možnost
věc prohlédnout, a prodávající v době
uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět o možnosti takové
změny místa určení
nebo takového dalšího odeslání, může
kupující prohlídku odložit do doby, kdy je
věc dopravena do nového místa určení. § 2106 (1) Je-li
vadné plnění podstatným porušením
smlouvy, má kupující právo
(2) Kupující
sdělí prodávajícímu, jaké
právo si zvolil, při oznámení
vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení
vady. Provedenou volbu nemůže
kupující změnit bez souhlasu
prodávajícího; to neplatí, žádal-li
kupující
opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná.
Neodstraní-li prodávající vady
v přiměřené lhůtě či oznámí-li
kupujícímu, že vady neodstraní, může
kupující
požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z
kupní ceny, nebo může od
smlouvy odstoupit. (3) Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107. § 2107 (1) Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující
právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. (2) Dokud
kupující neuplatní právo na slevu z
kupní ceny nebo
neodstoupí od smlouvy, může prodávající
dodat to, co chybí, nebo odstranit
právní vadu. Jiné vady může
prodávající odstranit podle své volby
opravou věci
nebo dodáním nové věci; volba nesmí
kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady. (3) Neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne
odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy
odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího. § 2108 Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně
odpovídající jeho právu na slevu. § 2109 Při
dodání nové věci vrátí
kupující prodávajícímu na jeho
náklady věc původně
dodanou. § 2110 Kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci,
nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém ji obdržel. To neplatí,
§ 2111 Neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy. § 2112 (1) Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl
při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění
nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez
zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit,
nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. (2) K
účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k
námitce
prodávajícího, že vada nebyla včas
oznámena. Prodávající však
nemá právo na
námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které
prodávající v době odevzdání
věci věděl nebo musel vědět. Záruka za
jakost Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu
způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti.
Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu
nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci. § 2114 Určují-li
smlouva a prohlášení o záruce různé
záruční doby, platí doba z
nich nejdelší. Ujednají-li však strany
jinou záruční dobu, než jaká je
vyznačena na obalu jako doba použitelnosti, má přednost
ujednání stran. § 2115 Záruční
doba běží od odevzdání věci
kupujícímu; byla-li věc podle smlouvy
odeslána, běží od dojití věci do místa
určení. Má-li koupenou věc uvést do
provozu někdo jiný než prodávající,
běží záruční doba až ode dne uvedení věci
do provozu, pokud kupující objednal uvedení do
provozu nejpozději do tří týdnů
od převzetí věci a řádně a včas poskytl k
provedení služby potřebnou
součinnost. § 2116 Kupující nemá právo ze záruky, způsobila-li vadu po přechodu nebezpečí
škody na věci na kupujícího vnější událost. To neplatí, způsobil-li vadu
prodávající. § 2117 Pro oznámení vady, na kterou se vztahuje záruka, a pro uplatnění práva z
vadného plnění platí obdobně ustanovení § 2172 a 2173. Povinnosti
kupujícího Kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. § 2119 (1) Kupující nemusí kupní cenu zaplatit, dokud nemá možnost si věc
prohlédnout. To neplatí, byl-li ujednán takový způsob předání věci, který
možnost prohlídky vylučuje. (2) Při určení ceny podle hmotnosti se má za to, že rozhoduje čistá
hmotnost předmětu koupě. § 2120 (1) Je-li
kupující v prodlení s převzetím věci nebo s
placením kupní
ceny, uchová prodávající věc, může-li s
ní nakládat, pro kupujícího způsobem
přiměřeným okolnostem. (2) Převzal-li kupující věc, kterou zamýšlí odmítnout, uchová ji
způsobem přiměřeným okolnostem. (3) Kdo
uchovává věc pro druhou stranu, může ji zadržet, dokud mu
druhá strana neuhradí účelně vynaložené
náklady spojené s uchováním věci. Nebezpečí
škody na věci (1) Nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci. (2) Týž následek má, nepřevezme-li kupující věc, ač mu s ní
prodávající umožnil nakládat. § 2122 Má-li
kupující převzít věc od třetí osoby,
přechází na něho nebezpečí škody
okamžikem, kdy mohl s věcí nakládat, ne však
dříve než v době určené jako čas
plnění. § 2123 (1) Předá-li
prodávající dopravci věc pro přepravu ke
kupujícímu v
místě určeném kupní smlouvou,
přechází na kupujícího nebezpečí
škody předáním
věci dopravci v tomto místě, a nebylo-li místo smluveno,
předáním prvnímu
dopravci pro přepravu do místa určení. (2) Je-li
při uzavření smlouvy věc již přepravována,
přechází
nebezpečí škody na věci na kupujícího
předáním věci prvnímu dopravci.
Prodávající
však nese škodu, k níž došlo před
uzavřením smlouvy, a prodávající o
ní věděl,
anebo o ní vzhledem k okolnostem vědět měl. § 2124 Nebezpečí škody na věci určené podle druhu nepřejde na kupujícího, který
věc nepřevzal, dříve než věc bude pro účel smlouvy dostatečně oddělena a
odlišena od jiných věcí téhož druhu. § 2125 (1) Škoda na věci, vzniklá po přechodu nebezpečí škody na věci na
kupujícího, nemá vliv na jeho povinnost zaplatit kupní cenu, ledaže prodávající
škodu způsobil porušením své povinnosti. (2) Odstavec 1 se nepoužije, uplatnil-li kupující právo žádat dodání
náhradní věci, nebo odstoupil-li od smlouvy. Svépomocný
prodej (1) Prodlením
strany s převzetím věci vzniká druhé straně
právo věc po
předchozím upozornění na účet
prodlévajícího vhodným způsobem prodat
poté, co
prodlévajícímu poskytla dodatečnou přiměřenou
lhůtu k převzetí. (2) To platí i tehdy, prodlévá-li strana s placením, kterým je předání
věci podmíněno. § 2127 Hrozí-li věci rychlá zkáza a není-li na upozornění čas, není upozornění
nutné. Pododdíl
3 § 2128 (1) Při
prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva
formu
podle § 560. Pro ujednání o výhradě
vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o
zákazu zcizení nebo zatížení, o
výhradě předkupního práva nebo
lepšího kupce,
jakož i pro ujednání o koupi na zkoušku
však postačí i jiná forma, nemá-li
být
takovým ujednáním k nemovité věci
zřízeno věcné právo. (2) Zřizuje-li
se ujednáním o výhradě vlastnického
práva, právu zpětné
koupě, zákazu zcizení nebo zatížení, o
výhradě předkupního práva nebo
lepšího
kupce nebo ujednáním o koupi na zkoušku
věcné právo k věci zapsané do veřejného
seznamu, vzniká takové právo až zápisem do
veřejného seznamu. § 2129 (1) Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, nemá-li
pozemek výměru určenou v kupní smlouvě. Nemá-li však pozemek výměru zapsanou ve
veřejném seznamu, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, jen
bylo-li to ujednáno. (2) Neoznámil-li
kupující prodávajícímu skrytou vadu
stavby spojené se
zemí pevným základem do pěti let od nabytí,
soud kupujícímu právo z vadného
plnění nepřizná, namítne-li
prodávající, že vada nebyla včas oznámena.
Prodávající však nemá právo
na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o
které prodávající v době
odevzdání věci věděl nebo musel vědět. § 2130 Ujednají-li strany, kdy má kupující nemovitou věc převzít, náleží
kupujícímu od ujednané doby převzetí plody a užitky nemovité věci. Ve stejné
době přejde nebezpečí škody na věci na kupujícího. § 2131 V ostatním se na smlouvu o koupi nemovité věci použijí přiměřeně ustanovení
o koupi movitých věcí. Pododdíl
4 Výhrada
vlastnického práva Vyhradí-li
si prodávající k věci vlastnické
právo, má se za to, že se
kupující stane vlastníkem teprve
úplným zaplacením kupní ceny.
Nebezpečí škody
na věci však na kupujícího přechází
již jejím převzetím. § 2133 Je-li
nabytí vlastnického práva kupujícím
podmíněno zaplacením kupní ceny
ve splátkách, nezakládá prodlení
kupujícího se splátkou nepřesahující
desetinu
kupní ceny samo o sobě právo
prodávajícího od smlouvy odstoupit a požadovat
vrácení věci, pokud kupující splátku
zaplatí nejpozději v době splatnosti
následující splátky a společně s ní. § 2134 Výhrada
vlastnického práva působí vůči věřitelům
kupujícího jen tehdy,
bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné
listiny, popřípadě bylo-li pořízeno
v písemné formě a podpisy stran úředně ověřeny,
leč tehdy až ode dne úředního
ověření podpisů. Je-li však výhrada
vlastnického práva ujednána ohledně věci
zapsané
do veřejného seznamu, působí vůči třetím
osobám, jen byla-li do tohoto seznamu
zapsána. Výhrada
zpětné koupě (1) Z
ujednání o výhradě zpětné koupě
vzniká kupujícímu povinnost
převést na požádání věc
prodávajícímu za úplatu zpět.
Kupující vrátí
prodávajícímu
věc v nezhoršeném stavu a
prodávající vrátí
kupujícímu kupní cenu; tím jsou
vyrovnány i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené. (2) Výhrada zpětné koupě zavazuje dědice a právo na zpětnou koupi lze
zcizit, jen je-li to výslovně ujednáno. § 2136 Vynaložil-li
kupující na věc náklad k jejímu
zlepšení, anebo mimořádný
náklad pro její zachování,
náleží mu stejná náhrada jako
poctivému držiteli;
pokud se ale vrácení věci zmaří nebo
zhorší její hodnota z důvodů, za které
kupující odpovídá, nahradí
prodávajícímu škodu. § 2137 Nebyla-li
ujednána lhůta, ve které má
prodávající právo žádat
vrácení věci,
platí vzhledem k movité věci za ujednanou
tříletá lhůta a vzhledem k nemovité
věci desetiletá lhůta. § 2138 Byla-li výhrada zpětné koupě ujednána k věci zapsané do veřejného seznamu
jako právo věcné, lze věc zatížit jen se souhlasem toho, pro koho je právo
zpětné koupě ve veřejném seznamu zapsáno. § 2139 Ustanovení
o zpětné koupi se obdobně použijí i na
ujednání, kterým si kupující
vymíní, že věc prodá
prodávajícímu zpět. § 2140 (1) Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku
povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí
osobě (koupěchtivému). (2) Předkupní
právo lze zvláštním ujednáním
rozšířit i na jiné způsoby
zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i
mimo souvislost s kupní smlouvou. § 2141 Náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v
celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je,
mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku. § 2142 Výhrada předkupního práva zavazuje dědice a předkupní právo lze zcizit,
je-li to výslovně ujednáno. § 2143 Povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje
uzavřením smlouvy s koupěchtivým. § 2144 (1) Je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje
předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo
způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za
příslušnou úplatu převedl. (2) Nabude-li nástupce vlastnické právo k věci jiným způsobem,
přechází na něho povinnost nabídnout předkupníkovi věc ke koupi za podmínek,
kterými byl vázán jeho předchůdce. (3) Nekoupí-li předkupník nabídnutou věc, zůstává mu předkupní právo
zachováno. § 2145 Věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí,
že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva. § 2146 Ujedná-li prodávající s koupěchtivým, že od smlouvy s ním odstoupí, pokud
předkupník uplatní své právo, nebo že se závazek změní nebo zruší, pokud
předkupník své právo neuplatní, jsou taková ujednání vůči předkupníkovi
neúčinná. K opačnému ujednání se nepřihlíží. § 2147 (1) Nabídku
učiní prodávající předkupníkovi
ohlášením všech podmínek.
Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy
uzavřené s koupěchtivým.
Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou
formu. (2) Přijme-li
předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi
prodávajícím
a předkupníkem za týchž podmínek, jaké
prodávající dohodl s koupěchtivým. § 2148 (1) Předkupník zaplatí kupní cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů
po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li
to, předkupní právo zanikne. (2) Odložil-li prodávající koupěchtivému zaplacení kupní ceny na
pozdější dobu nebo povolil-li mu placení ve splátkách, může se předkupník
domáhat téže výhody, zajistí-li odloženou platbu dostatečnou jistotou. § 2149 (1) Předkupník zaplatí kupní cenu ve výši nabídnuté koupěchtivým a
splní podmínky nabídnuté koupěchtivým vedle kupní ceny. Zavázal-li se
koupěchtivý k vedlejšímu plnění, které předkupník poskytnout nemůže, zaplatí
prodávajícímu jeho hodnotu. Nelze-li vedlejší plnění vyrovnat ani odhadní
cenou, předkupní právo zanikne; to neplatí, byla-li by smlouva s koupěchtivým
podle rozumného očekávání uzavřena i bez závazku k vedlejšímu plnění. (2) Zavázal-li se koupěchtivý koupit věc společně s jinými za
souhrnnou cenu, zaplatí předkupník poměrnou část souhrnné ceny. Prodávající
může požadovat, aby předkupník koupil s věcí vše, co od ní nemůže být odděleno
bez poškození. Koupě na
zkoušku (1) Kdo koupí věc na zkoušku, kupuje s podmínkou, že věc ve zkušební
lhůtě schválí. (2) Neujednají-li
strany zkušební lhůtu, činí u movitých
věcí tři dny
a u nemovitých věcí jeden rok od uzavření smlouvy.
Plyne-li však z jednání o
uzavření smlouvy, že věc má být prohlédnuta
nebo vyzkoušena po odevzdání, běží
zkušební doba ode dne odevzdání. § 2151 (1) Nepřevzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky odkládací.
Tato podmínka se považuje za zmařenou, jestliže kupující nesdělí prodávajícímu
ve zkušební době, že věc schvaluje. (2) Převzal-li kupující věc, má podmínka povahu podmínky rozvazovací.
Platí, že kupující věc schválil, neodmítl-li ji ve zkušební době. (3) Kupující nemá právo věc odmítnout, nemůže-li ji vrátit ve stavu, v
jakém ji převzal. K změnám vyvolaným vyzkoušením věci se nepřihlíží. Výhrada
lepšího kupce (1) Uzavřením
kupní smlouvy s výhradou lepšího kupce
nabývá
prodávající právo dát přednost
lepšímu kupci, přihlásí-li se v
určené lhůtě.
Tato lhůta činí u movitých věcí tři dny a u
nemovitých věcí jeden rok od
uzavření smlouvy. (2) Zda
je nový kupec lepší, rozhoduje
prodávající; může dát zejména
přednost novému kupci, třebaže první nabízí
vyšší cenu. § 2153 Obdobně jako u koupě na zkoušku se posoudí, ve kterých případech má výhrada
lepšího kupce povahu podmínky odkládací a v kterých povahu podmínky
rozvazovací. Cenová
doložka Je-li
ujednána cenová doložka, upraví se kupní
cena věci dodatečně s
přihlédnutím k výrobním nákladům.
Neurčí-li se, které náklady jsou rozhodné,
mění se kupní cena v poměru k cenovým
změnám hlavních surovin potřebných k
vyrobení věci. § 2155 (1) Neurčí-li strany, která doba rozhoduje pro posouzení cenových
změn, přihlédne se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl
prodávající věc dodat. Má-li se dodání věci uskutečnit během určité lhůty,
rozhoduje doba skutečného včasného plnění, jinak konec této lhůty. (2) Dodá-li
prodávající věc s prodlením a jsou-li ceny
rozhodných
složek výrobních nákladů nižší než
ceny určené podle odstavce 1, přihlíží
se k nižším cenám. § 2156 Práva a povinnosti stran z cenové doložky zaniknou, neuplatní-li oprávněná
strana svá práva u druhé strany bez zbytečného odkladu po dodání věci. § 2157 Ujednají-li strany jiné výhrady nebo podmínky připouštějící změnu nebo
zánik práv a povinností z kupní smlouvy, zaniká výhrada nebo podmínka
nejpozději do jednoho roku od účinnosti kupní smlouvy, pokud ji neuplatnil v
této lhůtě ten, kdo je z výhrady nebo podmínky oprávněn. Pododdíl
5 § 2158 (1) Je-li prodávajícím podnikatel, platí pro prodej při jeho
podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení
tohoto pododdílu, ledaže je kupujícím také podnikatel a při uzavření smlouvy je
z okolností zřejmé, že se koupě týká také jeho podnikatelské činnosti. (2) Plnění, která se při prodeji věci obvykle neposkytují, je třeba
zvláště ujednat. § 2159 (1) Dodá-li prodávající věc na místo určené kupujícím, převezme
kupující věc při dodání; v ostatních případech převezme kupující věc při
prodeji. (2) Nepřevezme-li
kupující věc v době uvedené v odstavci 1,
náleží prodávajícímu úplata
za uskladnění. Neujednají-li její
výši strany,
platí za ujednanou výše obvyklá. § 2160 (1) Převzetím koupené věci nabývá kupující k věci vlastnické právo. (2) Při
samoobslužném prodeji nabývá
kupující vlastnické právo k věci
zaplacením kupní ceny. Do té doby může
kupující vrátit věc na původní
místo.
Vznikne-li na věci škoda před zaplacením kupní
ceny, nahradí se podle obecných
ustanovení. § 2161 (1) Prodávající
odpovídá kupujícímu, že věc při
převzetí nemá vady.
Zejména prodávající odpovídá
kupujícímu, že v době, kdy kupující věc
převzal,
(2) Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za
to, že věc byla vadná již při převzetí. § 2162 Připouští-li to povaha koupě, má kupující právo, aby byla věc před ním
překontrolována nebo aby byly předvedeny její funkce. § 2163 U zuživatelné věci se vyznačí doba nejkratší trvanlivosti, popřípadě, u
věci podléhající rychlé zkáze, doba, po kterou lze věc použít. § 2164 Má-li
věc vadu, která nebrání užívat věc k
určenému účelu, lze ji prodat
jen za nižší cenu, než je obvyklá cena
bezvadné věci. Prodávající
kupujícího
upozorní, že věc má vadu a o jakou vadu se jedná,
není-li to zřejmé již z
povahy prodeje. Práva z
vadného plnění (1) Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u
spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. (2) Je-li na prodávané věci, na jejím obalu, v návodu připojenému k
věci nebo v reklamě v souladu s jinými právními předpisy uvedena doba, po
kterou lze věc použít, použijí se ustanovení o záruce za jakost. § 2166 (1) Požádá-li
o to kupující, potvrdí mu
prodávající v písemné formě, v
jakém rozsahu a po jakou dobu trvají jeho povinnosti v
případě vadného plnění.
Prodávající má povinnosti z vadného
plnění nejméně v takovém rozsahu, v jakém
trvají povinnosti z vadného plnění výrobce.
V potvrzení uvede i své jméno,
sídlo a identifikující údaj,
popřípadě i další údaje potřebné ke
zjištění jeho
totožnosti. (2) Je-li
to potřebné, vysvětlí prodávající v
potvrzení srozumitelným
způsobem obsah, rozsah, podmínky a dobu trvání
své odpovědnosti i způsob, jakým
lze uplatnit práva z ní plynoucí. V
potvrzení prodávající zároveň uvede,
že
další práva kupujícího, která
se ke koupi věci vážou, nejsou dotčena. Nesplnění
těchto povinností není na újmu platnosti
potvrzení. (3) Nebrání-li tomu povaha věci, lze potvrzení podle odstavce 1
nahradit dokladem o zakoupení věci obsahujícím uvedené údaje. § 2167 Ustanovení § 2165 se nepoužije
§ 2168 Ujednají-li
prodávající a kupující
zkrácení doby pro uplatnění práv z
vadného plnění, nepřihlíží se k
takovému ujednání. To neplatí, pokud strany
zkrátily tuto dobu na polovinu zákonné doby při
koupi již použitého spotřebního
zboží; ujednaly-li si zkrácení
větší, platí za ujednanou polovina
zákonné doby. § 2169 (1) Nemá-li věc vlastnosti stanovené v § 2161, může kupující požadovat
i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené,
ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu
součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k
povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má
kupující právo na bezplatné odstranění vady. (2) Právo
na dodání nové věci, nebo výměnu
součásti má kupující i v
případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně
užívat pro opakovaný výskyt
vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém
případě má kupující i právo
od smlouvy odstoupit. (3) Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání
nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat
přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu
prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc
opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době
nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže. § 2170 Právo
z vadného plnění kupujícímu
nenáleží, pokud kupující před
převzetím
věci věděl, že věc má vadu, anebo pokud kupující
vadu sám způsobil. § 2171 Má-li
věc vadu, z níž je prodávající
zavázán, a jedná-li se o věc
prodávanou za nižší cenu nebo o věc použitou,
má kupující místo práva na
výměnu
věci právo na přiměřenou slevu. § 2172 Práva
z vady se uplatňují u prodávajícího, u
kterého věc byla koupena.
Je-li však v potvrzení podle § 2166 uvedena
jiná osoba určená k opravě, která
je v místě prodávajícího nebo v
místě pro kupujícího bližším,
uplatní kupující
právo na opravu u toho, kdo je určen k provedení opravy.
Osoba takto určená k
opravě provede opravu ve lhůtě dohodnuté mezi
prodávajícím a kupujícím při
koupi věci. § 2173 Uplatní-li kupující právo z vadného plnění, potvrdí mu druhá strana v
písemné formě, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy a dobu jejího
trvání. § 2174 Ujednají-li strany ještě předtím, než kupující může uplatnit právo z vady
věci, že se jeho práva omezí nebo že zanikají, nepřihlíží se k tomu. Pododdíl
6 § 2175 (1) Koupí
závodu nabývá kupující vše,
co k závodu jako celku náleží. O
koupi závodu se jedná i v případě, že strany z
koupě jednotlivou položku
vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost
závodu. (2) Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. § 2176 Má
se za to, že je kupní cena ujednána na základě
údajů o převáděném jmění
v účetních záznamech o prodávaném
závodu a ve smlouvě ke dni jejího uzavření;
má-li smlouva nabýt účinnosti později, mění
se kupní cena v závislosti na
zvýšení nebo snížení jmění, k
němuž došlo v mezidobí. § 2177 (1) Koupí
závodu se kupující stává věřitelem
pohledávek a dlužníkem
dluhů, které k závodu náleží; z dluhů
však kupující přejímá jen ty, o
jejichž
existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat.
Neudělil-li věřitel
souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí
prodávající za splnění dluhu. Nabytí
pohledávek kupujícím se jinak řídí
ustanoveními o postoupení pohledávek. (2) Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a
dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod
prodal a komu. § 2178 Zakazuje se převést prodejem závodu na kupujícího právo vyplývající z
průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u něhož to vylučuje smlouva,
kterou bylo právo prodávajícímu poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového
práva. § 2179 (1) V
zápisu o předání závodu strany uvedou
výčet všeho, co závod
zahrnuje a co se kupujícímu předává, jakož
i všeho, co chybí, ač to podle
smlouvy nebo účetních záznamů závod
spoluvytváří. Prodávající nejpozději
v
zápisu kupujícího upozorní na vady předmětu
prodeje, o kterých ví, nebo o
kterých vědět měl a mohl. (2) Neuvede-li
se v zápisu věc náležející k závodu,
nabývá ji kupující
společně se závodem. Neuvede-li se v zápisu dluh,
kupující jej nabývá, musel-li
jeho existenci alespoň rozumně předpokládat. § 2180 (1) Je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické
právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do
sbírky listin podle jiného právního předpisu. (2) Není-li
kupující zapsán do veřejného
rejstříku, nabývá vlastnické
právo k závodu jako celku účinností smlouvy. (3)
Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat
práva k
věcem podle jiných právních předpisů, ani
omezení vyplývající z licenčních
nebo
obdobných smluv. § 2181 Zhorší-li se prodejem závodu dobytnost pohledávky, má věřitel
prodávajícího, který s prodejem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud
rozhodl, že prodej závodu je vůči němu neúčinný. Toto právo zaniká,
neuplatní-li je věřitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se o prodeji dozvěděl,
nejpozději však do tří let ode dne účinnosti smlouvy. § 2182 (1) Odstoupí-li
některá ze stran od smlouvy, přecházejí na
prodávajícího pohledávky a dluhy,
které k závodu náleží; z dluhů však
prodávající nabývá jen ty, o jejichž
existenci věděl nebo ji alespoň musel
rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k
převzetí dluhu
prodávajícím, ručí kupující
za jeho splnění. Nabytí pohledávek
prodávajícím se
jinak řídí ustanoveními o postoupení
pohledávek. (2) Kupující oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a
dluhy prodávající nabyl, bez zbytečného odkladu, že závazek zanikl odstoupením
od smlouvy. § 2183 Ustanovení
tohoto pododdílu se obdobně použijí i na jiné
převody
vlastnického práva k závodu a na prodej nebo
jiný převod části závodu tvořící
samostatnou organizační složku. Oddíl 3 § 2184 (1) Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně
vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické
právo k jiné věci. (2) Strany si odevzdají věci v tom stavu, v jakém byly v okamžiku
uzavření smlouvy. § 2185 (1) Dojde-li k nahodilé zkáze věci před přechodem nebezpečí škody na
věci, hledí se na smlouvu, jako by nebyla uzavřena. Dojde-li před odevzdáním
věci k jejímu nahodilému zhoršení do té míry, že hodnota věci klesne pod
polovinu, má druhá strana právo od smlouvy odstoupit. (2) Jiné nahodilé zhoršení věci nebo její postižení břemeny jde k tíži
zcizitele; k nepatrnému snížení hodnoty se nepřihlíží. (3) Při směně věcí úhrnkem postihuje nahodilá zkáza nebo nahodilé zhoršení
jednotlivých věcí přejímatele, nebyl-li tím jinak celek znehodnocen pod
polovinu ceny. § 2186 Při
odeslání věci přechází nebezpečí
škody na věci na přejímatele převzetím
věci. Určil-li však či schválil, jak mu věc má
být odeslána, přechází na
přejímatele nebezpečí škody na věci již
odesláním. § 2187 Plody a užitky ze směněné věci náležejí zciziteli až do doby, kdy má podle
smlouvy věc odevzdat; od uplynutí této doby náležejí plody a užitky
přejímateli, i když mu věc nebyla ještě odevzdána. § 2188 V ostatním se na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní
smlouvě s tím, že se každá ze stran považuje ohledně věci, kterou směnou dává,
za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou přijímá, za stranu kupující. Díl 2 Oddíl 1 § 2189 Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba,
po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká
výprosa. § 2190 (1) Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle
libosti. (2) Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli
obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí. § 2191 (1) Škodu na věci výprosník půjčiteli nahradí, ledaže prokáže, že věc
užíval způsobem přiměřeným její povaze. (2) Dovolil-li výprosník bez souhlasu půjčitele, aby věc užíval někdo
jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i
jinak. § 2192 Nalezne-li se ztracená věc, za niž výprosník již dal náhradu, nenabude tím
právo věc si proti vůli půjčitele ponechat, nýbrž věc půjčiteli proti vrácení
náhrady vrátí. Oddíl 2 § 2193 Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a
zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. § 2194 Vypůjčitel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán,
způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné
osobě bez svolení půjčitele. § 2195 (1) Půjčitel přenechá vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k užívání.
Způsobí-li škodu vada věci, kterou půjčitel zatajil, nahradí půjčitel škodu
vypůjčiteli z toho vzniklou. (2) Půjčitel poučí vypůjčitele, jak věc užívat, nejedná-li se o
pravidla obecně známá, anebo neplyne-li z okolností, že toho není zapotřebí.
Neučiní-li to, nahradí vypůjčiteli škodu z toho vzniklou. § 2196 Byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel
tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez
zbytečného odkladu vrátil. § 2197 Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však z toho vznikly
půjčiteli obtíže, nemůže věc vrátit bez jeho souhlasu. § 2198 (1) Půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení věci; to neplatí,
užije-li vypůjčitel věc v rozporu se smlouvou. (2) Potřebuje-li půjčitel věc nevyhnutelně dříve z důvodu, který
nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat jejího předčasného
vrácení, jen bylo-li to ujednáno. § 2199 (1) Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel ze svého. (2) Při
potřebě mimořádných nákladů může vypůjčitel věc
předat
půjčiteli, aby je vynaložil sám. Nechce-li nebo nemůže-li
půjčitel tak učinit a
vynaloží-li mimořádné náklady v
nezbytném rozsahu sám vypůjčitel, náleží mu
náhrada jako nepřikázanému jednateli. § 2200 Práva půjčitele a vypůjčitele musí být uplatněna do tří měsíců od vrácení
věci, jinak je soud nepřizná, namítne-li druhá strana opožděné uplatnění práva. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 2201 Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému
užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. § 2202 (1) Pronajmout lze věc nemovitou i nezuživatelnou věc movitou.
Pronajmout lze i část nemovité věci; co se dále stanoví o věci, použije se i
pro nájem její části. (2) Pronajmout lze i věc, která v budoucnu teprve vznikne, je-li ji
možné dostatečně přesně určit při uzavření nájemní smlouvy. § 2203 Je-li pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného
seznamu i nájemní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho souhlasem
nájemce. § 2204 (1) Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí,
že se jedná o nájem na dobu neurčitou. (2) Ujednají-li strany nájem na dobu určitou delší než padesát let, má
se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti
letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané
výpovědní době. Pronajímatel Nájemní smlouva pronajímatele zavazuje
§ 2206 (1) Pronajímatel odevzdá nájemci věc v ujednané době, jinak v den
následující poté, co jej o to nájemce požádá. (2) Pronajímatel odevzdá nájemci věc se vším, co je třeba k řádnému
užívání věci. § 2207 (1) Po dobu nájmu provádí běžnou údržbu věci nájemce, ledaže se k ní
zavázal pronajímatel. Ostatní údržbu věci a její nezbytné opravy provádí
pronajímatel, ledaže se k některému způsobu nebo druhu údržby a k opravě
některých vad zavázal nájemce. (2) Pronajímatel neodpovídá za vadu, o které v době uzavření nájemní
smlouvy strany věděly a která nebrání užívání věci. § 2208 (1) Oznámí-li
nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci,
kterou má
pronajímatel odstranit, a neodstraní-li
pronajímatel vadu bez zbytečného
odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s
obtížemi, má nájemce právo na
přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést
opravu také sám a požadovat
náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem
užívání, nebo znemožňuje-li zcela
užívání, má nájemce právo na
prominutí
nájemného nebo může nájem vypovědět bez
výpovědní doby. (2) Nájemce
má právo započíst si to, co může podle
odstavce 1
žádat od pronajímatele, až do výše
nájemného za jeden měsíc; je-li doba nájmu
kratší, až do výše nájemného. (3) Neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode
dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li
pronajímatel jeho opožděné uplatnění. § 2209 Během nájmu pronajímatel nemá právo o své vůli pronajatou věc měnit. § 2210 (1) Ukáže-li se během nájmu potřeba provést nezbytnou opravu věci,
kterou nelze odložit na dobu po skončení nájmu, musí ji nájemce strpět, i když
mu provedení opravy způsobí obtíže nebo omezí užívání věci. (2) Trvá-li oprava vzhledem k době nájmu dobu nepřiměřeně dlouhou nebo
ztěžuje-li oprava užívání věci nad míru obvyklou, má nájemce právo na slevu z
nájemného podle doby opravy a jejího rozsahu. (3)
Jedná-li se o takovou opravu, že v době jejího
provádění není možné věc
vůbec užívat, má nájemce právo, aby mu
pronajímatel dočasně poskytl k užívání
jinou věc, nebo může nájem vypovědět bez výpovědní
doby. § 2211 Ohrozí-li
třetí osoba nájemce v jeho nájemním
právu nebo způsobí-li nájemci
porušením nájemního práva
újmu, může se ochrany domáhat nájemce sám. § 2212 (1) Uplatňuje-li
třetí osoba vlastnické nebo jiné právo k
věci nebo
žádá-li vydání nebo vyklizení věci,
nájemce to pronajímateli oznámí;
požádá-li
o to, poskytne mu pronajímatel ochranu. (2) Neposkytne-li pronajímatel nájemci dostatečnou ochranu, může
nájemce nájem vypovědět bez výpovědní doby. (3)
Bude-li nájemce rušen v užívání věci
nebo jinak dotčen jednáním třetí
osoby, má právo na přiměřenou slevu z
nájemného, pokud takové jednání
třetí
osoby pronajímateli včas oznámil. Nájemce Nájemce
je i bez zvláštního ujednání povinen
užívat věc jako řádný hospodář
k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k
účelu obvyklému, a platit nájemné. § 2214 Nájemce oznámí pronajímateli, že věc má vadu, kterou má odstranit
pronajímatel, hned poté, kdy ji zjistí nebo kdy ji při pečlivém užívání věci
zjistit mohl. Podnájem (1) Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci
užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i
souhlas pronajímatele písemnou formu. (2) Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu
pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností
způsobující pronajímateli vážnější újmu. (3) Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k
odchylnému ujednání se nepřihlíží. § 2216 Umožní-li
nájemce užívat věc třetí osobě,
odpovídá pronajímateli za jednání
této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám. Nájemné (1) Nájemné
se platí v ujednané výši, a není-li
ujednána, platí se ve
výši obvyklé v době uzavření
nájemní smlouvy s přihlédnutím k
nájemnému za
nájem obdobných věcí za obdobných
podmínek. (2) Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v
penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v
penězích. § 2218 Nájemné se platí měsíčně pozadu. Další
práva a povinnosti stran (1) Oznámí-li to pronajímatel předem v přiměřené době, umožní mu
nájemce v nezbytném rozsahu prohlídku věci, jakož i přístup k ní nebo do ní za
účelem provedení potřebné opravy nebo údržby věci. Předchozí oznámení se
nevyžaduje, je-li nezbytné zabránit škodě nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení. (2) Vzniknou-li
nájemci činností pronajímatele podle
odstavce 1
obtíže, které nejsou jen nepodstatné, má
nájemce právo na slevu z nájemného. § 2220 (1) Nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem
pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i
souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj
náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem
při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení. (2) Provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede
věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení
nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu,
může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby. Změna
vlastnictví (1) Změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na
nového vlastníka. (2) Převedl-li
pronajímatel vlastnické právo k věci, nejsou pro
nového
vlastníka závazná ujednání o
pronajímatelových povinnostech, které zákon
nestanoví. To neplatí, pokud nový vlastník
o těchto ujednáních věděl. § 2222 (1) Strana
nemá právo vypovědět nájem jen proto, že se změnil
vlastník
věci. Při opačném ujednání má
pronajímatel právo nájem vypovědět do tří
měsíců
poté, co se dozvěděl nebo musel dozvědět, kdo je
nájemcem, a nájemce do tří
měsíců poté, co se o změně vlastníka dozvěděl. (2) Neměl-li nový vlastník rozumný důvod pochybovat, že kupuje věc,
která není pronajata, má právo vypovědět nájem do tří měsíců poté, co se
dozvěděl nebo musel dozvědět, že je věc pronajata a kdo je nájemcem. Nájemcova
práva vůči osobě, se kterou nájemní smlouvu uzavřel, nejsou dotčena. (3) Jedná-li se o nemovitou věc, je výpovědní doba tříměsíční. Jedná-li se
o movitou věc, je výpovědní doba jednoměsíční. § 2223 Strana, která nájem vypoví, poskytne druhé straně přiměřené odstupné. § 2224 Byl-li pronajat byt, ve kterém nájemce bydlí, nemá pronajímatel právo nájem
vypovědět z důvodu změny vlastnictví. K opačnému ujednání se nepřihlíží. Skončení
nájmu (1) Při
skončení nájmu odevzdá nájemce
pronajímateli věc v místě, kde
ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy
ji převzal, s
přihlédnutím k obvyklému opotřebení při
řádném užívání, ledaže věc zanikla
nebo
se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i
předání vyklizené nemovité věci. Byl-li
při odevzdání věci nájemci pořízen
zápis obsahující popis věci, přihlédne se
při
odevzdání věci pronajímateli také k němu. (2) Při odevzdání věci si nájemce oddělí a vezme vše, co do věci
vložil nebo na ni vnesl vlastním nákladem, je-li to možné a nezhorší-li se tím
podstata věci nebo neztíží-li se tím nepřiměřeně její užívání. § 2226 (1) Zanikne-li věc během doby nájmu, nájem skončí. (2) Zanikne-li věc během doby nájmu zčásti, má nájemce právo buď na
přiměřenou slevu z nájemného, anebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby. § 2227 Stane-li se věc nepoužitelnou k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k
účelu obvyklému, a to z důvodů, které nejsou na straně nájemce, má nájemce
právo nájem vypovědět bez výpovědní doby. § 2228 (1) Užívá-li
nájemce věc takovým způsobem, že se
opotřebovává nad míru
přiměřenou okolnostem nebo že hrozí zničení věci, vyzve
ho pronajímatel, aby
věc užíval řádně, dá mu přiměřenou lhůtu k
nápravě a upozorní jej na možné
následky neuposlechnutí výzvy. Výzva
vyžaduje písemnou formu a musí být nájemci
doručena. (2) Neuposlechne-li nájemce výzvy podle odstavce 1, má
pronajímatel právo nájem vypovědět bez výpovědní doby. (3)
Hrozí-li však v případě uvedeném v
odstavci 1 naléhavě vážné
nebezpečí z prodlení, má pronajímatel
právo nájem vypovědět bez výpovědní doby,
aniž nájemce vyzval k nápravě. (4)
Pronajímatel má právo postupovat stejně, jak je
uvedeno v odstavcích 1
a 2, nezaplatí-li nájemce nájemné ani do
splatnosti příštího nájemného. § 2229 Nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě,
že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. § 2230 (1) Užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho
do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla
znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší
než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než
jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál
užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již
dříve nájem vypověděla. § 2231 (1) Nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran.
Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc
nemovitou, je tříměsíční. (2) Výpověď nemusí být odůvodněna; to neplatí, má-li strana právo
vypovědět nájem bez výpovědní doby. § 2232 Porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí
značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez
výpovědní doby. § 2233 (1) V
době tří měsíců před skončením nájmu, je-li
stranám den skončení
nájmu znám, umožní nájemce věci,
která má být znovu pronajata, zájemci o
nájem
přístup k věci v nezbytném rozsahu za účelem
prohlídky v přítomnosti nájemce a
pronajímatele; pronajímatel oznámí
nájemci návštěvu v přiměřené době předem. (2) Ustanovení § 2219 odst. 2 platí i zde. § 2234 Pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité
věci, které má nájemce na věci nebo v ní. Pododdíl
2 Základní
ustanovení (1) Zavazuje-li
nájemní smlouva pronajímatele přenechat
nájemci k
zajištění bytových potřeb nájemce a
popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo
dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží
se k ujednáním zkracujícím nájemcova
práva podle ustanovení tohoto pododdílu. (2) Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, přenechává-li
pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému
účelu. § 2236 (1) Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí
domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li
si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor,
jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor. (2) Skutečnost, že pronajatý prostor není určen k bydlení, nemůže být
na újmu nájemci. (3) Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se
ustanovení o nájmu bytu přiměřeně. § 2237 Smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout
vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. § 2238 Užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu,
považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. § 2239 Nepřihlíží
se k ujednání ukládajícímu
nájemci povinnost zaplatit
pronajímateli smluvní pokutu, ani k
ujednání ukládajícímu nájemci
povinnost,
která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. § 2240 Nájemní
smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za
podmínek stanovených
jiným zákonem, popřípadě upravených ve
stanovách bytového družstva. Totéž platí
o právech a povinnostech nájemce a pronajímatele. § 2241 Jedná-li se o byt, který je ve vlastnictví právnické osoby, obývaný z
důvodu členství členem nebo společníkem této právnické osoby, upravují práva a
povinnosti stran především stanovy nebo společenská smlouva. Odevzdání
bytu (1) Není-li
ujednána doba, kdy pronajímatel zpřístupní
nájemci byt
způsobilý k nastěhování a
obývání, zpřístupní
pronajímatel nájemci byt prvního
dne měsíce následujícího po dni, kdy
smlouva nabyla účinnosti. Byt je
zpřístupněn, obdržel-li nájemce klíče a
nebrání-li mu nic v přístupu do bytu. (2) Pronajímatel
se může s nájemcem dohodnout, že k obývání
bude
předán byt, který není způsobilý k
obývání. Takové ujednání je
platné, jen
jsou-li zároveň ujednána zvláštní
práva a povinnosti plynoucí ze
zvláštní
povahy bytu, včetně výše a způsobu úhrady
nákladů na provedení nutných úprav. § 2243 Byt
je způsobilý k nastěhování a
obývání, odpovídá-li
ujednáním ve smlouvě,
a není-li nic ujednáno, je byt způsobilý k
nastěhování a obývání, pokud je
čistý a ve stavu, který se obvykle považuje za
dobrý, a pokud je zajištěno
poskytování nezbytných plnění
spojených s užíváním bytu nebo s ním
souvisících. § 2244 (1) Není-li v ujednanou dobu byt způsobilý k nastěhování a obývání
nebo je-li byt ve stavu, který neodpovídá sdělení pronajímatele, má nájemce
právo odmítnout se nastěhovat. Nastěhuje-li se, má právo požadovat na
pronajímateli splnění smlouvy; neučiní-li tak bez zbytečného odkladu, jeho
právo zaniká. (2) Znal-li nájemce stav bytu již při uzavření smlouvy, ustanovení
odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že nájemce stav bytu při
uzavření smlouvy neznal, protože si jej neprohlédl, ačkoli pronajímatel včas a
řádně vyzval nájemce k prohlídce. § 2245 Využije-li
nájemce právo nenastěhovat se do bytu, není
povinen platit
nájemné po dobu, co vada trvá. Nastěhuje-li se,
má právo na přiměřenou slevu z
nájemného, dokud pronajímatel vadu
neodstraní; to platí i v případě podstatné
vady v poskytování plnění spojeného nebo
souvisícího s užíváním bytu. Nájemné a
jiné platby (1) Strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné
sjednává za jeden měsíc. (2) Neujednají-li
strany výši nájemného, vznikne
pronajímateli právo
na nájemné v takové výši,
jaká je v den uzavření smlouvy v místě
obvyklá pro
nový nájem obdobného bytu za obdobných
smluvních podmínek. § 2247 (1) Strany
si ujednají, která plnění spojená s
užíváním bytu nebo s
ním související služby zajistí
pronajímatel; schází-li takové
ujednání, použije
se ustanovení odstavce 2. (2) Pronajímatel
zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má
se za to,
že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a
odvádění odpadních vod včetně
čištění jímek, dodávky tepla, odvoz
komunálního odpadu, osvětlení a úklid
společných částí domu, zajištění
příjmu rozhlasového a televizního
vysílání,
provoz a čištění komínů, případně provoz
výtahu. (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. (4)
Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a
úhrady případných dalších
služeb, není-li stanoven jiným právním
předpisem nebo rozhodnutím cenového
orgánu. Způsob rozúčtování musí
být určen před poskytováním služby. § 2248 Strany si mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného. § 2249 (1) Neujednají-li
si strany zvyšování nájemného nebo
nevyloučí-li
zvyšování nájemného výslovně,
může pronajímatel v písemné formě navrhnout
nájemci zvýšení nájemného až
do výše srovnatelného nájemného
obvyklého v daném
místě, pokud navržené zvýšení spolu
s tím, k němuž již došlo v posledních třech
letech, nebude vyšší než dvacet procent. K
návrhu učiněnému dříve než po
uplynutí dvanácti měsíců, v nichž
nájemné nebylo zvýšeno, nebo který
neobsahuje
výši nájemného a nedokládá
splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se
nepřihlíží. (2) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti a postup pro zjištění
srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. (3)
Souhlasí-li nájemce s návrhem na
zvýšení nájemného, zaplatí
počínaje
třetím kalendářním měsícem po dojití
návrhu zvýšené nájemné, jak
bylo navrženo.
Nesdělí-li nájemce v písemné formě
pronajímateli do dvou měsíců od dojití
návrhu, že se zvýšením
nájemného souhlasí, má pronajímatel
právo navrhnout ve
lhůtě dalších tří měsíců, aby
výši nájemného určil soud; návrhu
podanému po
uplynutí této lhůty soud nevyhoví,
namítne-li nájemce, že návrh byl podán
opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o
nájemném do výše, která je v
místě a čase obvyklá s účinky ode dne
podání návrhu soudu. (4) Navrhuje-li nájemce snížení nájemného, použijí se ustanovení odstavců 1
až 3 obdobně. § 2250 (1) Provede-li
pronajímatel stavební úpravy, které trvale
zlepšují
užitnou hodnotu pronajatého bytu či celkové
podmínky bydlení v domě, anebo mají
za následek trvalé úspory energie nebo vody, může
se s nájemci dohodnout o
zvýšení nájemného,
nejvýše však o deset procent z účelně
vynaložených nákladů
ročně. Souhlasí-li s návrhem na takové
zvýšení nájemného alespoň
nájemci dvou
třetin bytů v domě, platí zvýšené
nájemné i pro ostatní nájemce. (2) Nedojde-li
k dohodě podle odstavce 1, může pronajímatel
navrhnout zvýšení nájemného z těchto
důvodů ročně o tři a půl procenta z
vynaložených nákladů; má se za to, že
náklady byly vynaloženy účelně. K návrhu,
který neobsahuje výši nájemného nebo
nedokládá splnění podmínek podle tohoto
ustanovení, se nepřihlíží. § 2251 (1) Nájemce
platí nájemné předem na každý měsíc
nebo na jiné ujednané
platební období, nejpozději do pátého dne
příslušného platebního období,
nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s
nájemným platí nájemce zálohy nebo
náklady na služby, které zajišťuje
pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech
platí § 2253 obdobně. (2) Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v
odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného
později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem. § 2252 (1) Požádá-li
o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla
nejpozději do čtyř měsíců po skončení
zúčtovacího období nahlédnout do
vyúčtování nákladů na poskytnuté
služby za minulý kalendářní rok, jakož i
pořídit si z vyúčtování výpisy,
opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech
týkajících se účtovaných
nákladů. (2) Nedoplatek
i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou
splatné k
témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou
splatné do tří měsíců po uplynutí
lhůty uvedené v odstavci 1. § 2253 (1) Nedohodnou-li
se strany o dlužném nájemném, nelze nájem
vypovědět
pro nezaplacení nájemného, uloží-li
nájemce dlužné nájemné, popřípadě
jeho
spornou část do notářské úschovy a
vyrozumí o tom pronajímatele. (2) Domáhá-li
se nájemce plnění ze smlouvy a pronajímatel
odmítá plnit
s námitkou nezaplacení nájemného,
uloží nájemce dlužné nájemné,
popřípadě jeho
spornou část do notářské úschovy a
vyrozumí o tom pronajímatele. § 2254 (1) Ujednají-li
strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou
jistotu,
že zaplatí nájemné a splní jiné
povinnosti vyplývající z nájmu,
nesmí být
jistota vyšší než šestinásobek
měsíčního nájemného. (2) Při
skončení nájmu pronajímatel vrátí
jistotu nájemci; započte si
přitom, co mu nájemce případně z nájmu
dluží. Nájemce má právo na úroky z
jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve
výši zákonné sazby. Práva a
povinnosti stran (1) Nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou. (2) Nezpůsobí-li to zvýšené zatížení pro byt nebo dům, může nájemce v
bytě i pracovat nebo podnikat. § 2256 (1) Pronajímatel udržuje po dobu nájmu v domě náležitý pořádek obvyklý
podle místních poměrů. (2) Nájemce
dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro
chování v domě
a rozumné pokyny pronajímatele pro
zachování náležitého pořádku
obvyklého podle
místních poměrů. § 2257 (1) Pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k
užívání. (2) Nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy
související s užíváním bytu. § 2258 Nájemce
má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li
chov pronajímateli nebo
ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené
poměrům v domě. Vyvolá-li chov
zvířete potřebu zvýšených nákladů na
údržbu společných částí domu,
nahradí
nájemce tyto náklady pronajímateli. Úpravy a
jiné změny bytu nebo domu Nájemce
je povinen strpět úpravu bytu nebo domu, popřípadě jeho
přestavbu
nebo jinou změnu, jen nesníží-li hodnotu bydlení a
lze-li ji provést bez
většího nepohodlí pro nájemce, nebo
provádí-li ji pronajímatel na příkaz
orgánu
veřejné moci, anebo hrozí-li přímo
zvlášť závažná újma. V
ostatních případech
lze změnu provést jen se souhlasem nájemce. § 2260 (1) Nevyžaduje-li se nájemcův souhlas k provedení úpravy, přestavby
nebo jiné změny bytu nebo domu vyžadující vyklizení bytu, má pronajímatel právo
započít s prováděním prací až poté, co se vůči nájemci zaváže poskytnout
přiměřenou náhradu účelných nákladů, které nájemci vzniknou v souvislosti s
vyklizením bytu, a zaplatí nájemci na tyto náklady přiměřenou zálohu. (2) Nevylučují-li
to okolnosti případu, sdělí pronajímatel
nájemci
nejméně tři měsíce před zahájením
prací alespoň povahu těchto prací,
předpokládaný den jejich zahájení, odhad
jejich trvání, nezbytnou dobu, po kterou
musí být byt vyklizen a poučení o
následcích odmítnutí vyklizení;
zároveň se
pronajímatel zaváže k náhradě podle
odstavce 1 a uvede, jakou zálohu na
náhradu nabízí. (3) Neprohlásí-li nájemce pronajímateli do deseti dnů po oznámení, že byt
na požadovanou dobu vyklidí, má se za to, že vyklizení bytu odmítl. § 2261 Je-li
nutné vyklizení bytu nejdéle na dobu jednoho
týdne, postačí oznámit
nájemci alespoň deset dnů před zahájením
prací. Lhůta k prohlášení nájemce se
zkracuje na pět dnů. § 2262 (1) Odmítne-li nájemce byt vyklidit, může pronajímatel navrhnout
soudu, aby rozhodl o vyklizení bytu; nepodá-li však návrh do deseti dnů po
nájemcově odmítnutí, právo domáhat se vyklizení bytu zaniká. (2) Prokáže-li pronajímatel účelnost úpravy, přestavby nebo jiné změny
bytu nebo domu a nezbytnost vyklizení bytu, soud návrhu vyhoví; přitom může
stranám uložit přiměřená omezení, která na nich lze rozumně požadovat. Před
rozhodnutím o vyklizení bytu nelze práce provádět, ledaže soud provádění prací
povolí. § 2263 (1) Souhlasí-li s tím pronajímatel, může nájemce provést úpravu,
přestavbu nebo jinou změnu bytu nebo domu. Nesouhlasí-li pronajímatel se
změnou, která je nezbytná vzhledem k zdravotnímu postižení nájemce, člena jeho
domácnosti nebo jiné osoby, která v bytě bydlí, aniž má k odmítnutí souhlasu
vážný a spravedlivý důvod, nahradí pronajímatelův souhlas na návrh nájemce
soud. (2) Při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu, kterou
provedl, ledaže pronajímatel navrácení v předešlý stav nežádá. § 2264 (1) Zjistí-li
nájemce v bytě poškození nebo vadu, které
je třeba bez
prodlení odstranit, oznámí to ihned
pronajímateli; jinou vadu nebo poškození,
které brání obvyklému bydlení,
oznámí pronajímateli bez zbytečného odkladu. (2) Nájemce
učiní podle svých možností to, co lze
očekávat, aby
poškozením nebo vadou, které je třeba bez
prodlení odstranit, nevznikla další
škoda. Nájemce má právo na náhradu
nákladů účelně vynaložených při
zabránění
vzniku další škody, ledaže poškození
nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za
které nájemce odpovídá. § 2265 (1) Pronajímatel odstraní poškození nebo vadu v přiměřené době poté,
co mu nájemce poškození nebo vadu oznámil. (2) Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu bez zbytečného
odkladu a řádně, může poškození nebo vadu odstranit nájemce a žádat náhradu
odůvodněných nákladů, popřípadě slevu z nájemného, ledaže poškození nebo vada
nejsou podstatné. (3) Neoznámí-li nájemce pronajímateli poškození nebo vadu bez zbytečného
odkladu poté, co je měl a mohl při řádné péči zjistit, nemá právo na náhradu
nákladů; odstraní-li poškození nebo vadu sám, nemá právo ani na slevu z
nájemného. § 2266 Neodstraní-li pronajímatel poškození nebo vadu ani v dodatečné lhůtě a
poškození nebo vada byly způsobeny okolnostmi, za které nájemce neodpovídá, má
nájemce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby, představuje-li prodlení
pronajímatele při odstranění poškození nebo vady nebo samo poškození nebo vada
hrubé porušení povinností pronajímatele. § 2267 Neodstraní-li nájemce poškození nebo vadu způsobené okolnostmi, za které
odpovídá, odstraní je na náklady nájemce pronajímatel. § 2268 (1) Ustanovení o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně, brání-li
užívání bytu právo třetí osoby. (2) Ustanovení
o poškození nebo vadě bytu se použijí obdobně
také
tehdy, brání-li užívání bytu
ustanovení zákona nebo rozhodnutí orgánu
veřejné
moci vydané na základě zákona. § 2269 (1) Ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být
delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný,
oznámí to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho
nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně
zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu po ruce, je takovou osobou
pronajímatel. (2) Nesplní-li
nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje
se toto jednání za porušení
povinností nájemce závažným způsobem; to
neplatí,
nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma. Společný
nájem (1) Uzavře-li nájemní smlouvu s pronajímatelem více osob, stanou se společnými
nájemci bytu; společným nájemcem bytu se stane i osoba, která se souhlasem
stran přistoupí ke smlouvě. (2) Co platí o nájemci, platí obdobně o společných nájemcích, není-li
dále stanoveno jinak. § 2271 Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti. Ustanovení o společnosti
se použijí přiměřeně. Členové
nájemcovy domácnosti (1) Nájemce
má právo přijímat ve své domácnosti
kohokoli. Přijme-li
nájemce nového člena své domácnosti,
oznámí zvýšení počtu osob
žijících v bytě
bez zbytečného odkladu pronajímateli; neučiní-li
to nájemce ani do dvou měsíců,
co změna nastala, má se za to, že závažně porušil
svou povinnost. (2) Pronajímatel
má právo vyhradit si ve smlouvě souhlas s přijetím
nového člena do nájemcovy domácnosti. To
neplatí, jedná-li se o osobu blízkou
anebo další případy
zvláštního zřetele hodné. Pro souhlas
pronajímatele s
přijetím osoby jiné než blízké za člena
nájemcovy domácnosti se vyžaduje
písemná forma. (3) Pronajímatel má právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen
takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby
všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících
podmínkách. § 2273 Sníží-li se počet členů nájemcovy domácnosti, oznámí to nájemce
pronajímateli bez zbytečného odkladu. Podnájem Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale
bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně. § 2275 (1) V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí
osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. (2) Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem
vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě
jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán
zákaz podnájmu. § 2276 Dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s
ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost. § 2277 Podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce
podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení
nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu. § 2278 Podnájem skončí nejpozději s nájmem. Následky
smrti nájemce (1) Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na
člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá
vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič,
sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud
pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu. (2) Nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí
nejpozději uplynutím dvou let ode dne, kdy nájem přešel. To neplatí v případě,
že osoba, na kterou nájem přešel, dosáhla ke dni přechodu nájmu věku sedmdesáti
let. Stejně tak to neplatí v případě, že osoba, na kterou nájem přešel,
nedosáhla ke dni přechodu nájmu věku osmnácti let; v tomto případě skončí nájem
nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku dvaceti let, pokud se pronajímatel
s nájemcem nedohodnou jinak. (3) Splňuje-li více členů nájemcovy domácnosti podmínky pro přechod nájmu,
přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně. (4) Každá osoba splňující podmínky pro přechod nájmu může do jednoho měsíce
od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, že v nájmu nehodlá pokračovat;
dnem dojití oznámení pronajímateli její nájem zaniká. (5) Zemře-li nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu
manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a nájem bytu na toho
dědice, kterému připadl členský podíl. § 2280 Je-li členem nájemcovy domácnosti nájemcův potomek, má přednostní právo,
aby na něho přešla práva a povinnosti z nájmu. Je-li takových osob více,
přejdou práva a povinnosti z nájmu na všechny společně a nerozdílně; každá z
nich však může sama za sebe prohlásit, že v nájmu nechce pokračovat. § 2281 (1) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy
domácnosti, má pronajímatel právo požadovat po něm jistotu, pokud zemřelý
nájemce jistotu nesložil. To platí i v případě, že pronajímateli vznikne
povinnost vypořádat jistotu s nájemcovým dědicem. (2) Přejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy
domácnosti a zaplatil-li nájemce nájemné předem, vydá člen nájemcovy domácnosti
dědici, co takovým zaplacením ušetřil nebo co nabyl. § 2282 Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti,
přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné
domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně
z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí. § 2283 (1) Pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční
výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva
a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým
dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost. (2) Nájemcův dědic může nájem vypovědět s dvouměsíční výpovědní dobou
do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a o
tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti,
nejpozději však do šesti měsíců od nájemcovy smrti. Právo vypovědět nájem má i
ten, kdo spravuje pozůstalost. § 2284 Není-li nájemcův dědic znám ani do šesti měsíců ode dne nájemcovy smrti,
může pronajímatel byt vyklidit; tím nájem zaniká. Věci z bytu pronajímatel
uloží na náklad nájemcova dědice ve veřejném skladišti nebo u jiného
schovatele; nepřevezme-li nájemcův dědic věci bez zbytečného odkladu, může je
pronajímatel na jeho účet vhodným způsobem prodat. Skončení
nájmu Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy
měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt
opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán
dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco
jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. § 2286 (1) Výpověď
nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít
druhé straně.
Výpovědní doba běží od prvního dne
kalendářního měsíce
následujícího poté, co
výpověď došla druhé straně. (2) Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést
proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem,
jinak je výpověď neplatná. § 2287 Nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z
nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té
míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. § 2288 (1) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v
tříměsíční výpovědní době,
(2) Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu neurčitou v tříměsíční
výpovědní době i v případě, že
(3) Vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2,
uvede výpovědní důvod ve výpovědi. § 2289 Dal-li pronajímatel nájemci výpověď z některého z důvodů uvedených v § 2288
odst. 2, je povinen nájemci byt znovu pronajmout nebo mu nahradit škodu,
nevyužil-li byt do jednoho měsíce od jeho vyklizení nájemcem k účelu uvedenému
jako výpovědní důvod. Tato lhůta neběží po dobu potřebnou k úpravě bytu,
bylo-li s úpravou započato nejdéle do dvou týdnů po vyklizení bytu a je-li v ní
řádně pokračováno. § 2290 Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď
oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. § 2291 (1) Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má
pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu
nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce
od skončení nájmu. (2) Nájemce
porušuje svou povinnost zvlášť
závažným způsobem, zejména
nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu
alespoň tří měsíců,
poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo
nenapravitelným způsobem, způsobuje-li
jinak závažné škody nebo obtíže
pronajímateli nebo osobám, které v domě
bydlí
nebo užívá-li neoprávněně byt jiným
způsobem nebo k jinému účelu, než bylo
ujednáno. (3) Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné
porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce,
aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil
protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží. § 2292 Nájemce
odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem
končí. Byt je odevzdán,
obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic
nebrání v přístupu do bytu a v jeho
užívání. Opustí-li nájemce byt
takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli
pochybností považovat za skončený, má se byt za
odevzdaný ihned. § 2293 (1) Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na
běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit
pronajímatel. (2) Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl se souhlasem
pronajímatele, pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu nájemce uvede
byt do původního stavu. (3) Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl bez souhlasu
pronajímatele, ledaže pronajímatel nájemci sdělí, že odstranění změn nežádá;
nájemce přesto nemůže žádat vyrovnání, i kdyby se změnami hodnota bytu zvýšila.
Pronajímatel může žádat náhradu ve výši snížení hodnoty bytu, které bylo
způsobeno změnami provedenými nájemcem bez souhlasu pronajímatele. § 2294 Zařízení a předměty upevněné ve zdech, podlaze a stropu bytu, které nelze
odstranit bez nepřiměřeného snížení hodnoty nebo bez poškození bytu nebo domu,
přecházejí upevněním nebo vložením do vlastnictví vlastníka nemovité věci.
Nájemce má právo žádat, aby se s ním pronajímatel bez zbytečného odkladu
vyrovnal; to neplatí o tom, co nájemce provedl bez souhlasu pronajímatele.
Vyrovnání je splatné nejpozději ke dni skončení nájmu. § 2295 Pronajímatel
má právo na náhradu ve výši
ujednaného nájemného, neodevzdá-li
nájemce byt pronajímateli v den skončení
nájmu až do dne, kdy nájemce
pronajímateli byt skutečně odevzdá. § 2296 (1) Je-li v bytě věc, o které lze mít za to, že patří nájemci nebo
členu jeho domácnosti, postará se pronajímatel o věc ve prospěch nájemce a na
jeho účet. Nepřevezme-li nájemce tuto věc bez zbytečného odkladu, vzniká
pronajímateli právo věc po předchozím upozornění nájemce na jeho účet vhodným
způsobem prodat poté, co poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jedná-li se o věc, kterou
nájemce nebo člen jeho domácnosti zjevně opustil. Nájem
služebního bytu Je-li nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo
jiné práce a je-li podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou
být práva nájemce služebního bytu omezena. To platí i v případě, je-li v této
souvislosti ujednán nájem domu. § 2298 (1) Nájem
služebního bytu skončí posledním dnem
kalendářního měsíce
následujícího po měsíci, ve kterém
nájemce přestal vykonávat práci podle §
2297, aniž k tomu měl vážný důvod. (2) Přestane-li nájemce vykonávat práci z důvodů spočívajících v jeho
věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného
vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode
dne, kdy přestal vykonávat práci. § 2299 Zemře-li nájemce, nájem služebního bytu skončí. Osoba, která v bytě bydlela
společně s nájemcem, má právo v bytě bydlet; vyzve-li ji však pronajímatel, aby
byt vyklidila, je povinna tak učinit nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy
výzvu obdrží. Nájem
bytu zvláštního určení (1) Je-li předmětem nájmu byt určený pro ubytování osob se zdravotním
postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě
s pečovatelskou službou, jedná se o nájem bytu zvláštního určení. (2) Smlouvu
o nájmu bytu zvláštního určení může
pronajímatel uzavřít
jen na základě písemného doporučení toho,
kdo takový byt svým nákladem zřídil,
nebo jeho právního nástupce. § 2301 (1) Ustanovení
§ 2279 se u bytu zvláštního určení
nepoužije. Zemře-li
nájemce, nájem bytu zvláštního
určení skončí a pronajímatel vyzve osoby,
které
bydlely v bytě společně s nájemcem, aby byt vyklidily nejpozději
do tří měsíců
ode dne, kdy výzvu obdrží; nejsou-li v bytě takové
osoby, pronajímatel vyzve
obdobně nájemcovy dědice. (2) Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s
předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho
právního nástupce. Pododdíl
3 Základní
ustanovení (1) Ustanovení
tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru
nebo
místnosti, je-li účelem nájmu
provozování podnikatelské činnosti v tomto
prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak
prostor nebo místnost alespoň
převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je
účel nájmu v nájemní smlouvě
vyjádřen (dále jen „prostor sloužící
podnikání“). Není-li dále stanoveno
jinak,
použijí se pro nájem prostoru sloužícího
podnikání obecná ustanovení o nájmu. (2) Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani
bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1,
použijí se obecná ustanovení o nájmu. § 2303 Je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb,
použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. § 2304 (1) Nájemce
nemá právo provozovat jinou činnost nebo změnit způsob či
podmínky jejího výkonu, než jak to
vyplývá z účelu nájmu nebo z jiného
ujednání
stran, anebo z toho, co bylo možné důvodně očekávat při
uzavření smlouvy, pokud
by tato změna působila zhoršení poměrů v nemovité
věci nebo by nad přiměřenou
míru poškozovala pronajímatele nebo ostatní
uživatele nemovité věci. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud se v důsledku změny
poměrů na straně nájemce jeho činnost v některém ohledu změnila jen nepodstatně. § 2305 Nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící podnikání,
opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu štíty, návěstími a
podobnými znameními; pronajímatel může souhlas odmítnout, má-li pro to vážný
důvod. Požádal-li nájemce o udělení souhlasu v písemné formě a nevyjádří-li se
pronajímatel do jednoho měsíce, považuje se souhlas pronajímatele za daný. § 2306 Při skončení nájmu odstraní nájemce znamení, kterými nemovitou věc opatřil,
a uvede dotčenou část nemovité věci do původního stavu. § 2307 (1) Nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem v
souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas
pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu. (2) Ustanovení § 2306 se použije obdobně. Skončení
nájmu Nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané
doby,
§ 2309 Jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět
i před uplynutím ujednané doby,
§ 2310 (1) Ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden
její důvod, je neplatná. (2) Výpovědní doba je tříměsíční. § 2311 Ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně. § 2312 Jedná-li
se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej
vypovědět v
šestiměsíční výpovědní době;
má-li však strana k výpovědi vážný
důvod, je
výpovědní doba tříměsíční;
trvá-li nájem po dobu delší než pět let a
vzhledem k
okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana
nájem vypoví, je
výpovědní doba vždy šestiměsíční. § 2313 Vyklidí-li nájemce prostor sloužící podnikání v souladu s výpovědí,
považuje se výpověď za platnou a přijatou nájemcem bez námitek. § 2314 (1) Vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy
jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují
písemnou formu. (2) Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat
přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. (3) Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do
jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď
zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti
výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí
výpovědi. § 2315 Skončí-li
nájem výpovědí ze strany pronajímatele,
má nájemce právo na
náhradu za výhodu pronajímatele, nebo
nového nájemce, kterou získali převzetím
zákaznické základny vybudované
vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo
nemá,
byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení
svých povinností. Pododdíl
4 § 2316 (1) Nájemní
smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož
podnikání spočívá v
pronajímání věcí, zavazuje přenechat
nájemci na určitou
dobu užívání movité věci a nájemce
se zavazuje platit za to pronajímateli
nájemné. (2) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský
pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. § 2317 Pronajímatel se při předání věci nájemci přesvědčí, že věc je v dobrém
stavu, předvede nájemci, že věc je funkční, pokud je to obvyklé, a seznámí
nájemce s pravidly pro zacházení s věcí nebo mu pro to předá pokyny v písemné
formě. § 2318 (1) Má-li věc vadu, pro kterou ji nelze řádně užívat nebo pro kterou
ji lze užívat jen se značnými obtížemi, má nájemce právo, aby mu pronajímatel
poskytl jinou věc sloužící témuž účelu. (2) Po
dobu, po niž nájemce nemohl věc řádně užívat vůbec
nebo jen se
značnými obtížemi, má nájemce právo
na prominutí nájemného, anebo na slevu z
nájemného nebo snížení
nájemného; své právo musí
nájemce uplatnit u pronajímatele
do konce ujednané doby nájmu, jinak zanikne. § 2319 (1) Nájemce
oznámí pronajímateli poškození,
ztrátu nebo zničení věci
bez zbytečného odkladu. (2) Nájemce
platí nájemné, dokud neoznámí
pronajímateli poškození
věci, pro které věc nemůže řádně užívat, anebo
ztrátu nebo zničení věci; stejně
tak platí nájemné, dokud je v prodlení s
vrácením věci. (3)
Nájemce neodpovídá za opotřebení věci
způsobené řádným užíváním. § 2320 (1) Nájemce má právo nájem kdykoli vypovědět. Výpovědní doba je
desetidenní. (2) Ustanovení o obnovení nájemní smlouvy po uplynutí doby nájmu za
předpokladu, že pronajímatel o vrácení nepožádá, se nepoužije. Pododdíl
5 § 2321 Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu
užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli
nájemné. § 2322 (1) Pronajímatel odevzdá nájemci dopravní prostředek spolu s
potřebnými doklady v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy. (2) Dopravní
prostředek musí být způsobilý k provozu a k
ujednanému
způsobu užívání, jinak k
užívání, k němuž dopravní prostředek
obvykle slouží. (3) Není-li dopravní prostředek způsobilý k provozu podle odstavce 2,
nájemce má právo odmítnout dopravní prostředek převzít, a zjistí-li
nezpůsobilost dodatečně, má právo jej vrátit a žádat odstranění vady nebo
odevzdání jiného dopravního prostředku, anebo zrušení smlouvy. § 2323 Nájemce dopravní prostředek pojistí, jen bylo-li to ujednáno. § 2324 Nájemce
zaplatí nájemné po ukončení
užívání dopravního prostředku; je-li
však nájem ujednán na dobu delší než
tři měsíce, platí nájemce nájemné ke
konci
každého kalendářního měsíce. § 2325 (1) Nájemce udržuje dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal,
s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. (2) Pronajímatel nahradí nájemci náklady, které nájemce vynaložil na
údržbu; neuplatní-li nájemce toto právo u pronajímatele do tří měsíců od
vynaložení nákladů, právo zanikne. Pododdíl
6 § 2326 Smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout
ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z
účelu ubytování v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit
ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené
ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé. § 2327 (1) Ubytovaný má právo užívat prostor vyhrazený mu k ubytování, jakož
i společné prostory ubytovacího zařízení (ubytovací prostor) a využívat služby
s ubytováním spojené. (2) Požádá-li o to ubytovaný, ubytovatel od něho převezme do úschovy
peněžní prostředky, klenoty nebo jiné cennosti, ledaže to jsou věci nebezpečné
nebo hodnotou či rozsahem pro ubytovací zařízení neúměrné. Ubytovatel může
požadovat, aby mu byly věci k úschově předány v uzavřené nebo zapečetěné
schránce. § 2328 Ubytovatel
odevzdá ubytovanému ubytovací prostor ve stavu
způsobilém pro
řádné užívání a zajistí mu
nerušený výkon jeho práv spojených s
ubytováním. § 2329 Ubytovaný
užívá ubytovací prostor a přijímá
služby s ubytováním spojené
řádně; bez souhlasu ubytovatele nesmí v ubytovacím
prostoru provádět podstatné
změny. § 2330 (1) Ubytovaný může smlouvu vypovědět před uplynutím ujednané doby. (2) Prokáže-li ubytovatel, že nemohl zabránit škodě, která mu vznikla
předčasným zrušením ubytování ze strany ubytovaného, může žádat, aby mu
ubytovaný škodu nahradil. § 2331 Ubytovatel může před uplynutím ujednané doby smlouvu vypovědět bez
výpovědní doby, porušuje-li ubytovaný i přes výstrahu hrubě své povinnosti ze
smlouvy, anebo dobré mravy. Oddíl 4 Pododdíl
1 § 2332 (1) Pachtovní smlouvou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři
věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to
propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. (2) Přenechá-li
strana druhé smluvní straně jednou smlouvou více
věcí,
z nichž některé slouží k užívání a
jiné k požívání, posoudí se smlouva
podle
povahy hlavní věci. § 2333 Je-li propachtovaná věc zapsána do veřejného seznamu, zapíše se do
veřejného seznamu i pachtovní právo, pokud to navrhne vlastník věci nebo s jeho
souhlasem pachtýř. To platí i v případě, že je do veřejného seznamu zapsána
jednotlivá věc náležející k propachtované hromadné věci. § 2334 Propachtuje-li
pachtýř propachtovanou věc jinému, přenechá-li ji
jinému k
užívání nebo změní-li
hospodářské určení věci, anebo způsob
jejího užívání nebo
požívání bez propachtovatelova předchozího
souhlasu, může propachtovatel
vypovědět pacht bez výpovědní doby. § 2335 (1) Provádí-li propachtovatel na propachtované věci opatření, k nimž
je podle smlouvy nebo z jiného právního důvodu oprávněn nebo povinen, nahradí
pachtýři v přiměřeném rozsahu náklady a ztrátu výnosu, které pachtýři v
důsledku takového opatření vznikly; požádá-li o to pachtýř, poskytne mu
propachtovatel přiměřenou zálohu. Pachtýřovo právo na slevu z pachtovného nebo
na jeho prominutí tím dotčeno není. (2) Zlepší-li
propachtovatel propachtovanou věc do té míry, že
pachtýř
může při řádném hospodaření dosáhnout
vyššího výnosu, může se propachtovatel
domáhat přiměřeného zvýšení
pachtovného. § 2336 Pachtýř pečuje o propachtovanou věc jako řádný hospodář. § 2337 (1) Neodstraní-li propachtovatel vadu věci, kterou má povinnost
odstranit, bez zbytečného odkladu, a klesne-li proto výnos z propachtované věci
pod polovinu běžného výnosu, má pachtýř právo na slevu z pachtovného;
odstraní-li vadu sám, má právo na náhradu vynaložených nákladů. (2) Jedná-li
se o vadu, která zásadním způsobem ztěžuje, nebo i
znemožňuje požívání propachtované věci tak,
že z ní lze nanejvýš dosáhnout jen
nepatrný výnos, má pachtýř právo na
prominutí pachtovného, nebo na vypovězení
pachtu bez výpovědní doby. § 2338 Je-li pacht ujednán alespoň na dobu tří let, může strana vyzvat v době ne
kratší než šest měsíců před uplynutím ujednané doby druhou stranu, aby sdělila,
zda hodlá v pachtu pokračovat, s tím, že vysloví-li druhá strana do tří měsíců
od doručení výzvy svůj souhlas, prodlouží se pacht o dobu, na kterou byl
původně ujednán; jinak pacht skončí v původně ujednané době. § 2339 (1) Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční
výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku. Byla-li smlouva
uzavřena v písemné formě, vyžaduje i výpověď písemnou formu. (2) Má
se za to, že u zemědělského pachtu je pachtovní rok
období od
1. října do 30. září
následujícího roku, u ostatních pachtů jde
o kalendářní
rok. § 2340 Nevrátí-li pachtýř propachtovanou věc při skončení pachtu propachtovateli,
náleží propachtovateli pachtovné, jako by pacht trval; plody a užitky vytěžené
pachtýřem v té době se počítají jako užitky za celý rok. § 2341 Není-li v ustanoveních tohoto oddílu stanoveno něco jiného, použijí se pro
pacht přiměřeně ustanovení o nájmu. Inventář (1) Propachtuje-li se věc společně s inventářem, zachová pachtýř
jednotlivé kusy inventáře. Náležejí-li do inventáře zvířata, obnovuje pachtýř
jejich stav s péčí řádného hospodáře. (2) Zničí-li se něco z inventáře nebo opotřebí-li se do té míry, že to
nelze dále užívat, obnoví propachtovatel inventář, ledaže se škoda přičítá
pachtýři; to platí i v případě vady propachtované věci. § 2343 (1) Propachtuje-li
se věc společně s inventářem v ujednané ceně a
zaváže-li se pachtýř vrátit propachtovateli při
skončení pachtu inventář v téže
ceně, může pachtýř s inventářem jako řádný
hospodář volně nakládat, nese však
nebezpečí škody, byť vznikne i náhodou.
Pachtýř udržuje inventář a nahradí jej
s péčí řádného hospodáře; je-li věc
zapsána do inventáře, nabývá k ní
propachtovatel vlastnické právo. (2) Skončí-li pacht, vrátí pachtýř inventář propachtovateli.
Propachtovatel může odmítnout převzít kus inventáře obstaraný pachtýřem, pokud
má vzhledem k propachtované věci a k řádnému hospodaření s ní nepřiměřenou cenu
nebo pokud je pro propachtovanou věc nadbytečný; odmítnutím nabývá vlastnické
právo k odmítnutému kusu pachtýř. (3) Je-li mezi cenou převzatého a vraceného inventáře rozdíl, vyrovná se v
penězích. § 2344 Pro pohledávky pachtýře vůči propachtovateli vázne na věcech náležejících
do inventáře zástavní právo. Dá-li však propachtovatel pachtýři jinou jistotu,
zástavní právo se do výše jistoty neuplatní. Pododdíl
2 § 2345 (1) Je-li propachtován zemědělský nebo lesní pozemek, je ujednán
zemědělský pacht. (2) Je-li pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva
uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou. § 2346 Pachtovné se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu. § 2347 Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní
době. § 2348 (1) Stane-li se pachtýř ze zdravotních důvodů nezpůsobilý na pozemku
hospodařit, má právo vypovědět pacht v tříměsíční výpovědní době, i když byl
pacht ujednán na dobu určitou. (2) Zemře-li pachtýř, má pachtýřův dědic právo vypovědět pacht v
tříměsíční výpovědní době, i když byl pacht ujednán na dobu určitou; výpověď
musí být podána do šesti měsíců ode dne, kdy pachtýř zemřel. Pododdíl
3 § 2349 (1) Je-li propachtován závod, pachtýř jej užívá i požívá způsobem a v
rozsahu, v jakém je toho třeba k řádnému provozování závodu. Předmět činnosti
provozované v závodu může pachtýř změnit, jen bylo-li to výslovně ujednáno. (2) Pacht závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. § 2350 (1) Je-li
pachtýř zapsán ve veřejném rejstříku,
nabývá právo k závodu
zveřejněním údaje, že uložil doklad o pachtu
závodu do sbírky listin podle
jiného právního předpisu. (2) Není-li pachtýř zapsán do veřejného rejstříku, nabývá právo k
závodu účinností smlouvy. (3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny povinnosti zapsat práva k
věcem podle jiných právních předpisů. § 2351 Zakazuje se převést na pachtýře ta práva z průmyslového nebo jiného
duševního vlastnictví, u nichž to vylučuje smlouva, kterou bylo právo
průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví propachtovateli poskytnuto, nebo
vylučuje-li to povaha takového práva. § 2352 (1) Propachtováním
závodu se pachtýř stává věřitelem
pohledávek a
dlužníkem dluhů, které s provozem závodu
souvisí; z dluhů však pachtýř
přejímá
jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně
předpokládat.
Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu pachtýřem,
ručí propachtovatel za
jeho splnění. Nabytí pohledávek pachtýřem
se jinak řídí ustanoveními o
postoupení pohledávek. (2) Propachtovatel oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a
dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, že závod
propachtoval. § 2353 (1) Pořídí-li strany o předání závodu zápis, uvedou výčet všeho, co
propachtovaný závod zahrnuje a co se pachtýři předává, jakož i toho, co chybí,
ač to jinak podle smlouvy nebo podle účetních záznamů závod spoluvytváří.
Propachtovatel nejpozději v zápisu pachtýře upozorní na vady předmětu pachtu, o
kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl. (2) Neuvede-li
se v zápisu věc náležející k závodu,
nabývá k ní
pachtýř požívací právo společně s
požívacím právem k závodu. Neuvede-li se v
zápisu dluh, pachtýř jej nabývá, musel-li
jeho existenci alespoň rozumně
předpokládat. § 2354 Zhorší-li se pachtem dobytnost pohledávky, má věřitel propachtovatele,
který s pachtem nesouhlasil, právo domáhat se, aby soud rozhodl, že pacht je
vůči němu neúčinný. Právo dovolat se neúčinnosti zaniká, neuplatní-li je
věřitel do jednoho měsíce ode dne, kdy se o pachtu dozvěděl, nejpozději však do
tří měsíců ode dne účinnosti smlouvy. § 2355 (1) Dnem zániku pachtu přechází na propachtovatele pohledávky a dluhy,
které k závodu náleží; z dluhů však propachtovatel nabývá jen ty, o jejichž
existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel
souhlas k převzetí dluhu propachtovatelem, ručí pachtýř za jeho splnění. Nabytí
pohledávek propachtovatelem se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. (2) Pachtýř oznámí svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a
dluhy pachtýř pachtem závodu nabyl, bez zbytečného odkladu, že pacht zanikl. § 2356 Neprokáží-li strany, že vznik nebo zánik pachtu byl třetí osobě znám dříve,
jsou vůči ní tyto skutečnosti účinné ode dne, kdy bylo oznámení o vzniku nebo
zániku pachtu zveřejněno. § 2357 Ustanovení tohoto pododdílu se použijí obdobně i na pacht části závodu
tvořící samostatnou organizační složku. Oddíl 5 Pododdíl
1 § 2358 (1) Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k
výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo
neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout
poskytovateli odměnu. (2) Smlouva vyžaduje písemnou formu,
(3) Licence k předmětu průmyslového vlastnictví zapsanému do veřejného
seznamu je účinná vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu. § 2359 (1) Nabyvatel není povinen licenci využít, ledaže trvání práva závisí
na jeho výkonu. (2) Poskytovatel udržuje po dobu trvání licence právo, vyžaduje-li to
jeho povaha. § 2360 (1) Je-li ujednána výhradní licence, poskytovatel nemá právo
poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá. Není-li
výslovně ujednán opak, zdrží se i poskytovatel výkonu práva, ke kterému udělil
výhradní licenci. (2) Poskytne-li poskytovatel za trvání výhradní licence nabyvatele bez
jeho souhlasu uděleného v písemné formě licenci třetí osobě, licence nevznikne.
Byla-li však nevýhradní licence poskytnuta před poskytnutím výhradní licence,
zůstává zachována. § 2361 Je-li ujednána nevýhradní licence, je poskytovatel oprávněn k výkonu práva,
ke kterému udělil nevýhradní licenci, jakož i poskytnout licenci třetí osobě. § 2362 Není-li
výslovně ujednána výhradní licence,
platí, že se jedná o nevýhradní
licenci. § 2363 Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě
zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě. § 2364 (1) Nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen
se souhlasem poskytovatele. Souhlas vyžaduje písemnou formu. (2) Nabyvatel sdělí poskytovateli bez zbytečného odkladu, že licenci
postoupil, jakož i osobu postupníka. § 2365 Byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou složku,
souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje, jen bylo-li to zvlášť
ujednáno. § 2366 (1) Není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva
přesto platná, pokud
(2) Je-li výše odměny ujednána v závislosti na výnosech z využití
licence, umožní nabyvatel poskytovateli kontrolu příslušných účetních záznamů
nebo jiné dokumentace ke zjištění skutečné výše odměny. Poskytne-li takto
nabyvatel poskytovateli informace označené nabyvatelem jako důvěrné, nesmí je
poskytovatel prozradit třetí osobě ani je použít pro své potřeby v rozporu s
účelem, ke kterému mu byly poskytnuty. (3) Nabyvatel předloží poskytovateli pravidelná vyúčtování odměny podle
odstavce 2 v ujednaných časových obdobích; není-li ujednáno jinak, je
povinen tak učinit alespoň jednou ročně. § 2367 Poskytovatel poskytne nabyvateli bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy
veškeré podklady a informace potřebné k výkonu licence. § 2368 (1) Nabyvatel utají před třetími osobami podklady a sdělení, jichž se
mu od poskytovatele dostalo, ledaže ze smlouvy nebo z povahy podkladů a sdělení
vyplývá, že poskytovatel nemá na jejich utajování zájem. Za třetí osobu se
nepovažuje zaměstnanec ani ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní, byl-li
podnikatelem zavázán k mlčenlivosti. (2) Po zániku licence nabyvatel poskytnuté podklady vrátí; sdělení
utají až do doby, kdy se stanou obecně známými. § 2369 Dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence, zpraví o tom
nabyvatel poskytovatele bez zbytečného odkladu, jakmile se o tom dozví.
Poskytovatel poskytne nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence. § 2370 Je-li smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nabývá výpověď účinnosti
uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němž výpověď došla druhé
straně. Pododdíl
2 § 2371 Smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva autorské dílo
užít v původní nebo zpracované či jinak změněné podobě, a to určitým způsobem
nebo všemi způsoby užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném. § 2372 (1) Autor může poskytnout oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo
jen způsobem, který je v době uzavření smlouvy znám; k opačnému ujednání se
nepřihlíží. (2) Licenci k užití autorského díla je nabyvatel povinen využít,
ledaže je ujednáno jinak. § 2373 (1) O podání návrhu na uzavření smlouvy jde i tehdy, směřuje-li projev
vůle i vůči neurčitému počtu osob. Obsah smlouvy nebo jeho část lze určit také
odkazem na licenční podmínky, jež jsou stranám známé nebo veřejně dostupné. (2) S
přihlédnutím k obsahu návrhu nebo praxi, kterou
strany mezi
sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, která má v
úmyslu návrh přijmout,
vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy
provedením určitého úkonu bez vyrozumění
navrhovatele, zejména poskytnutím nebo přijetím
plnění. V tomto případě je
přijetí návrhu účinné v okamžiku, kdy byl
tento úkon učiněn. (3) Je-li v návrhu adresovaném neurčitému okruhu osob, který lze
přijmout bez vyrozumění navrhovatele podle odstavce 2, stanovena lhůta k
přijetí, nelze návrh během této lhůty odvolat. § 2374 (1) Není-li odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na
výnosech z využití licence a je-li tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku
z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku, má
autor právo na přiměřenou dodatečnou odměnu; tohoto práva se nemůže vzdát. (2) Výši
dodatečné odměny určí soud, který přihlédne
zejména k výši
původní odměny, dosaženému zisku z využití
licence, významu díla pro takový
zisk a k obvyklé výši odměny ve
srovnatelných případech, pokud je stanovena v
závislosti na výnosech; tím není vyloučena
mimosoudní dohoda stran o výši
dodatečné odměny. § 2375 (1) Označení autora smí nabyvatel upravit či jinak změnit, jen bylo-li
to ujednáno. (2) Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen
bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž
lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil;
ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo
jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada
známa. (3) Odstavec 2 se použije obdobně i při spojení díla s jiným dílem
nebo při zařazení díla do díla souborného. § 2376 (1) Licence může být omezena na jednotlivé způsoby užití díla; způsoby
užití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do množství, místa nebo času. (2) Má se za to, že licence byla poskytnuta k takovým způsobům užití a
v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosažení účelu smlouvy. (3) Nevyplývá-li z účelu smlouvy jinak, má se za to, že
(4) Licence k rozmnožování díla zahrnuje oprávnění k pořízení
rozmnoženin přímých i nepřímých, trvalých i dočasných, vcelku nebo zčásti,
jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. (5) Licence k rozmnožování díla zahrnuje i licenci k rozšiřování takto
zhotovených rozmnoženin. § 2377 Lze-li to na nabyvateli licence k rozmnožování autorského díla spravedlivě
požadovat a je-li to obvyklé, poskytne nabyvatel autorovi na své náklady
alespoň jednu rozmnoženinu autorova autorského díla z rozmnoženin jím
pořízených na základě příslušné licence. Odstoupení
od smlouvy pro nečinnost nabyvatele (1) Nevyužívá-li
nabyvatel výhradní licenci vůbec nebo
využívá-li ji
nedostatečně a jsou-li tím značně nepříznivě dotčeny
oprávněné zájmy autora,
může autor od smlouvy odstoupit. To neplatí v případě, že
nevyužívání nebo
nedostatečné využívání licence je způsobeno
okolnostmi převážně spočívajícími
na straně autora. (2) Autor může z důvodů uvedených v odstavci 1 od smlouvy
odstoupit teprve poté, kdy nabyvatele vyzve, aby v přiměřené lhůtě od doručení
výzvy licenci dostatečně využil, a nabyvatel oprávnění dostatečně nevyužije ani
přes tuto výzvu. Na možnost odstoupení jako následek marného uplynutí přiměřené
lhůty musí autor nabyvatele ve výzvě upozornit. Výzvy není třeba, jestliže
využití oprávnění nabyvatelem není možné anebo jestliže nabyvatel prohlásí, že
licenci nevyužije. § 2379 (1) Autor nemůže právo na odstoupení od smlouvy pro nečinnost
nabyvatele uplatnit před uplynutím dvou let od poskytnutí licence, popřípadě od
odevzdání autorského díla, bylo-li nabyvateli odevzdáno až po poskytnutí
licence; u příspěvků do periodického tisku s denní periodicitou činí tato lhůta
tři měsíce a u ostatního periodického tisku jeden rok. (2) Vyžaduje-li se výzva nabyvateli, aby v přiměřené době licenci
dostatečně využil, nelze před uplynutím lhůt uvedených v odstavci 1 učinit
ani takovou výzvu. § 2380 Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, nahradí autor nabyvateli
škodu, která mu vznikla odstoupením od smlouvy. Přitom se vezmou v úvahu
zejména důvody, pro něž nabyvatel licenci dostatečně nevyužil. § 2381 (1) Nedošlo-li k využití licence vůbec, vrátí autor nabyvateli odměnu,
kterou od něho přijal na základě smlouvy, od které odstoupil; došlo-li k
využití licence pouze nedostatečně, vrátí autor odměnu sníženou o část, která s
ohledem na poměr mezi uskutečněným a mezi ujednaným nebo zákonem stanoveným
rozsahem využití licence připadá na uskutečněné využití. (2) Byl-li nabyvatel povinen licenci využít a porušil-li tuto
povinnost, zůstává právo autora na odměnu odstoupením od smlouvy pro nečinnost
nabyvatele nedotčeno. Byla-li odměna ujednána v závislosti na výnosech z užití
autorského díla, má se za to, že autorovi vzniklo právo na odměnu v té výši, v
jaké by mu vzniklo, kdyby nabyvatel v době před odstoupením od smlouvy licenci
dostatečně využil. § 2382 (1) Autor může odstoupit od smlouvy tehdy, neodpovídá-li již autorské
dílo, které dosud nebylo zveřejněno, jeho přesvědčení a zveřejněním autorského
díla by byly značně nepříznivě dotčeny jeho oprávněné osobní zájmy. (2) Autor nahradí nabyvateli škodu, která mu odstoupením od smlouvy
podle odstavce 1 vznikla. Účinky odstoupení nastanou nahrazením škody nebo
poskytnutím dostatečné jistoty. (3) Projeví-li autor po odstoupení od smlouvy podle odstavce 1
opětovný zájem o užití autorského díla, nabídne licenci přednostně nabyvateli
za podmínek srovnatelných s podmínkami původně ujednanými. (4) Ustanovení § 2381 odst. 2 se použije obdobně. § 2383 Smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla udělena
licence, přechází práva a povinnosti z licenční smlouvy na jejího právního
nástupce. Licenční smlouva může takový přechod práv a povinností na právního
nástupce vyloučit. Pododdíl
3 § 2384 (1) Licenční smlouvou nakladatelskou poskytuje autor nabyvateli
licenci k rozmnožování a rozšiřování autorského díla slovesného, hudebně
dramatického nebo hudebního, výtvarného, fotografického nebo vyjádřeného
způsobem podobným fotografii, nejde-li o užití autorského díla v provedení
výkonnými umělci. (2) Nebyla-li ve smlouvě uzavřené v písemné formě výslovně ujednána
nevýhradní licence, hledí se na licenci jako na výhradní; to neplatí, jde-li o
rozmnožování a rozšiřování autorského díla v periodické publikaci. § 2385 (1) Nabyvatel poskytne autorovi před vydáním autorského díla
přiměřenou lhůtu k provedení drobných tvůrčích změn jeho díla, které nevyvolají
na straně nabyvatele potřebu vynaložení nepřiměřených nákladů a jimiž se
nezmění povaha díla (autorská korektura). (2) Neumožní-li nabyvatel autorovi provedení autorské korektury, může
autor od smlouvy odstoupit, došlo-li by v důsledku toho k užití autorského díla
způsobem snižujícím jeho hodnotu. § 2386 Je-li množstevní rozsah licence omezen na určitý počet rozmnoženin a tyto
rozmnoženiny byly rozebrány před uplynutím doby, na kterou byla licence
udělena, zaniká licence, nedohodnou-li se strany na zvýšení množstevního
rozsahu do šesti měsíců ode dne, kdy autor nabyvatele k takové změně smlouvy
vyzve. Pododdíl
4 § 2387 Pro umělecké výkony se § 2371 až 2383 použijí obdobně; výkonný umělec však
nemá právo stanovené v § 2377. § 2388 Pro
zvukové záznamy, zvukově obrazové záznamy a
rozhlasové nebo televizní
vysílání se § 2371 až 2376 a § 2383
použijí obdobně; výrobce zvukového záznamu
nebo zvukově obrazového záznamu ani rozhlasový
nebo televizní vysílatel však
nemají právo stanovené v § 2374. § 2389 Pro databáze, které jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze,
se použijí § 2371 až 2376 a § 2383 přiměřeně; pořizovatel databáze však nemá
právo stanovené v § 2374. Oddíl 6 § 2390 Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle
libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. § 2391 (1) Má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla
dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo
tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. (2) Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla
zápůjčkou dána; nezáleží na tom, zda její cena mezitím stoupla nebo klesla. § 2392 (1) Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce
poskytnuté v cenných papírech. (2) Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného
většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. § 2393 (1) Neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost
závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je
výpovědní doba šest týdnů. (2) Nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez
výpovědi. § 2394 Bylo-li
ujednáno vrácení zápůjčky ve
splátkách, může zapůjčitel od smlouvy
odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při
prodlení vydlužitele s
vrácením více než dvou splátek nebo
jedné splátky po dobu delší než tři
měsíce. Oddíl 7 § 2395 Smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že
úvěrovanému poskytne na jeho
požádání a v jeho prospěch peněžní
prostředky do určité částky, a úvěrovaný se
zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a
zaplatit úroky. § 2396 Úvěrovaný
vrátí úvěrujícímu peněžní
prostředky v měně, ve které mu byly
poskytnuty. V téže měně platí i úroky. § 2397 Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve
smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy
trvá. § 2398 (1) Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v
době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je
úvěrující bez zbytečného odkladu. (2) Váže-li
smlouva použití úvěru jen na určitý účel,
může úvěrující
omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností
úvěrovaného vzniklých v
souvislosti s tímto účelem. § 2399 (1) Úvěrovaný
vrátí úvěrujícímu poskytnuté
peněžní prostředky v
dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o
vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před
smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních
prostředků. § 2400 Mají-li být peněžní prostředky použity podle smlouvy pouze na určitý účel a
úvěrovaný je použije na jiný účel, může úvěrující od smlouvy odstoupit a
požadovat, aby úvěrovaný bez zbytečného odkladu vrátil, co od něho získal, i s
úroky. To platí i tehdy, je-li použití peněz k smluvenému účelu nemožné. Díl 3 § 2401 (1) Pracovní
poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a
zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný
zákon. Totéž platí v rozsahu
stanoveném jiným zákonem o smlouvách o
výkonu závislé práce
zakládajících mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. (2) Na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí
ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele. Díl 4 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 2402 Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro
uschovatele opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat
do úschovy dalšímu schovateli. § 2403 (1) Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak
pečlivě, jak to odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla
škoda, a po uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní
přibylo. (2) Požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím
ujednané doby úschovy. Sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže
pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat. § 2404 Není-li z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, může
uschovatel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc kdykoli vrátit. § 2405 Užije-li schovatel převzatou věc pro sebe, umožní-li jinému užití věci nebo
dá-li ji do úschovy jinému bez svolení uschovatele nebo bez nezbytné potřeby,
nahradí uschovateli veškerou škodu, a to i nahodilou. To neplatí, prokáže-li
schovatel, že by škoda postihla věc i jinak. § 2406 (1) Uschovatel
nahradí schovateli nezbytné náklady, které
na věc při
jejím opatrování vynaložil; náhrada
jiných nákladů schovateli náleží, nebylo-li
jinak ujednáno, jako nepřikázanému jednateli. (2) Úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to ujednáno
nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z předmětu
činnosti schovatele. § 2407 Neuplatní-li
uschovatel právo na náhradu škody nebo
neuplatní-li schovatel
právo na zaplacení úplaty nebo nákladů do
tří měsíců od vrácení věci, soud
právo nepřizná, namítne-li druhá strana
opožděné uplatnění. § 2408 Ustanovení o úschově se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle
smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona opatrovat věc pro jiného. Pododdíl
2 § 2409 (1) Schovatel drží cenné papíry v úschově odděleně od vlastních
cenných papírů nebo cenných papírů jiných uschovatelů; to neplatí, jedná-li se
o hromadnou úschovu nebo bylo-li sjednáno s uschovatelem odlišně. (2) Schovatel vede evidenci o cenném papíru uloženém do úschovy,
jejímž obsahem je též identifikace uschovatele a místo uložení cenného papíru. § 2410 Při hromadné úschově se cenný papír uschová společně s cennými papíry
ostatních uschovatelů odděleně od cenných papírů schovatele. Cenné papíry v
hromadné úschově náleží všem uschovatelům společně, ale každý uschovatel může
uplatňovat svá práva vůči schovateli samostatně, zejména má právo na vrácení
stejného cenného papíru, jaký u schovatele uschoval. § 2411 (1) Podíl
každého z uschovatelů se stanoví poměrem součtu
jmenovitých
hodnot cenných papírů, které dal do
úschovy, k součtu jmenovitých hodnot všech
cenných papírů v téže hromadné
úschově; nemá-li cenný papír jmenovitou
hodnotu,
stanoví se podíl uschovatele podle počtu kusů
cenných papírů. (2) Pro převod podílu se použijí obdobně ustanovení o
spoluvlastnictví; jiná ustanovení o spoluvlastnictví se na cenné papíry v
hromadné úschově nepoužijí. § 2412 (1) Cenný papír převzatý do úschovy může schovatel předat do úschovy
jinému schovateli (druhotná úschova); jeho práva a povinnosti tím nejsou
dotčena. (2) Jde-li
o hromadnou úschovu imobilizovaných cenných
papírů, řídí se
její podmínky pravidly vedení samostatné
evidence investičních nástrojů podle
zákona upravujícího podnikání na
kapitálovém trhu; ke vzniku druhotné
úschovy
se nevyžaduje předání cenných papírů
druhotnému schovateli. Imobilizace
cenných papírů (1) Uschová-li
cenné papíry do hromadné úschovy jejich
emitent, je
cenný papír vydán dnem, kdy emitent předá
listinu schovateli ve prospěch jejího
vlastníka jako prvého nabyvatele (imobilizovaný
cenný papír). Předává-li se do
úschovy cenný papír na jméno, nebo
cenný papír na řad, neuvádí se na
cenném
papíru při předání do úschovy jméno
vlastníka cenného papíru. (2) Vlastník
uschovaného cenného papíru má právo
požadovat, aby mu byl
cenný papír vydán jen za podmínek
stanovených v emisních podmínkách
cenného
papíru. Schovatel před vydáním cenného
papíru z úschovy doplní na cenném
papíru
na jméno nebo na řad jméno jeho vlastníka. (3)
Schovatelem imobilizovaného cenného papíru může
být pouze osoba
oprávněná vést samostatnou evidenci
investičních nástrojů podle zákona
upravujícího podnikání na
kapitálovém trhu; druhotným schovatelem může
být
pouze osoba oprávněná vést evidenci
navazující na samostatnou evidenci
investičních nástrojů podle zákona
upravujícího podnikání na
kapitálovém trhu. § 2414 Na cenné papíry v úschově v případech, kdy nelze požadovat vydání
jednotlivého cenného papíru, se přiměřeně použijí ustanovení jiného zákona o
zaknihovaných cenných papírech. Oddíl 2 § 2415 (1) Smlouvou o skladování se skladovatel zavazuje převzít věc tak, aby
ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to skladné. (2) Je-li opatrování věci předmětem podnikání skladovatele, má se za
to, že strany uzavřely smlouvu o skladování. § 2416 Předá-li ukladatel věc skladovateli, skladovatel věc převezme a její
převzetí ukladateli v písemné formě potvrdí. § 2417 (1) Potvrzení
o převzetí věci lze nahradit skladištním listem.
Skladištní list je cenný papír, se
kterým je spojeno právo požadovat vydání
skladované věci; lze jej vydat na jméno, na řad, nebo na
doručitele. (2) Skladištní list obsahuje alespoň
(3) Neobsahuje-li skladištní list jméno osoby, na jejíž řad je vydán,
považuje se za vystavený na řad ukladatele. § 2418 Je-li třetí osoba oprávněna požadovat vydání skladované věci na základě
skladištního listu, potvrdí skladovateli na požádání převzetí věci na
skladištním listu. Platit skladné povinna není, ale není-li zaplaceno,
skladovatel nemusí zboží vydat, uplatní-li zadržovací právo ke zboží uloženému
ve skladu. § 2419 Závazek zanikne, pokud věc nebude skladovateli předána k uskladnění v
ujednané době, jinak do šesti měsíců od uzavření smlouvy. § 2420 Skladovatel věc uloží odděleně od ostatních skladovaných věcí s označením,
že se jedná o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav skladované
věci a brát z ní vzorky. § 2421 Skladovatel věc pojistí, bylo-li to ujednáno nebo odpovídá-li to
zvyklostem. § 2422 (1) Trvá-li
skladování déle než šest měsíců,
platí se skladné pololetně
pozadu. (2) Skladné
za neukončené pololetí i skladné za
kratší dobu skladování
se platí při vyzvednutí skladované věci. (3) I po zániku závazku ze smlouvy má skladovatel právo na skladné za dobu,
po kterou byla věc u něho uložena proto, že ji ukladatel včas nevyzvedl. § 2423 Skladné
kryje všechny náklady spojené se
skladováním kromě nákladů na
pojištění. Na náhradu nákladů na
pojištění má skladovatel právo, byl-li
povinen
dát věc pojistit. § 2424 (1) Je-li skladování ujednáno na dobu neurčitou, může skladovatel
požadovat vydání věci kdykoli s tím, že zaplatí skladné za skutečnou dobu
skladování. Vyzvednutím věci skladování zaniká. (2) Skladovatel
může skladování ujednané na neurčitou dobu
vypovědět;
výpovědní doba činí jeden měsíc a počne
běžet prvním dnem měsíce
následujícího
po doručení výpovědi. § 2425 I když je skladování ujednáno na dobu určitou, může ukladatel věc
vyzvednout ještě před uplynutím ujednané doby, musí však předtím zaplatit
skladné připadající na celou ujednanou dobu. Před uplynutím ujednané doby může
ukladatel požádat znovu o převzetí věci k uskladnění do konce této doby,
nahradí-li skladovateli náklady s tím spojené. § 2426 (1) Skladovatel nahradí ukladateli škodu vzniklou od převzetí věci do
jejího vydání, neprokáže-li, že ji nemohl odvrátit. (2) Skladovatel nehradí škodu způsobenou ukladatelem nebo vlastníkem
věci, anebo vadou nebo přirozenou povahou uložené věci. Škodu způsobenou vadou
obalu skladovatel nahradí, mohl-li vadu při vynaložení odborné péče poznat a
upozornil-li na ni v potvrzení podle § 2416. (3) Vznikla-li škoda z příčiny uvedené v odstavci 2, vynaloží
skladovatel odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší. § 2427 Skladovatel může skladování vypovědět bez výpovědní doby,
§ 2428 Nevyzvedne-li ukladatel věc po skončení doby, po kterou je skladovatel
povinen věc skladovat, může skladovatel určit ukladateli přiměřenou lhůtu k
vyzvednutí věci. Upozorní-li ho přitom, že jinak věc prodá, může skladovatel
věc po marném uplynutí lhůty prodat na účet ukladatele vhodným způsobem;
výtěžek ukladateli vydá bez zbytečného odkladu, může si však odečíst skladné a
účelně vynaložené náklady spojené s prodejem. § 2429 Skladovatel má ke skladované věci, dokud se u něho nachází, zadržovací
právo k zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy. Díl 5 Oddíl 1 § 2430 Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. § 2431 Obstarává-li
někdo určité záležitosti jako podnikatel, má
povinnost, byl-li
o obstarání takové záležitosti
požádán, dát druhé straně bez
zbytečného odkladu
výslovně najevo, zda na sebe obstarání
záležitosti bere nebo ne; jinak nahradí
škodu tím způsobenou. § 2432 (1) Příkazník plní příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností;
použije přitom každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané
záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Od
příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu
příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. (2) Příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané
záležitosti. § 2433 Obdrží-li příkazník od příkazce pokyn zřejmě nesprávný, upozorní ho na to a
splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. § 2434 Příkazník provede příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému,
odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si
ustanovil náhradníka, nebo byl-li tento nezbytně nutný, nahradí škodu, kterou
způsobil chybnou volbou náhradníka. § 2435 Příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a
převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží
příkazci vyúčtování. § 2436 Příkazce
složí na žádost příkazníkovi zálohu
k úhradě hotových výdajů a
nahradí mu náklady účelně vynaložené při
provádění příkazu, byť se výsledek
nedostavil. § 2437 (1) Příkazce nahradí příkazníkovi i tu škodu, která mu vznikla v
souvislosti s plněním příkazu. (2) Zavázal-li
se příkazník provést příkaz bezplatně,
nahradí mu
příkazce škodu, kterou příkazník utrpěl při
plnění příkazu náhodou.
Příkazníkovi však nenáleží
více, než by mu bylo náleželo jako obvyklá odměna,
která byla ujednána. § 2438 (1) Příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li
obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. (2) Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl
nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě,
že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. § 2439 Vyžaduje-li
obstarání záležitosti, aby příkazník
za příkazce právně jednal,
vystaví příkazce příkazníkovi včas plnou
moc. Není-li plná moc ve smlouvě
obsažena, nenahrazuje ji ujednané převzetí povinnosti
příkazce jednat jménem
příkazníka; to platí i v případě, že
třetí osoba, se kterou příkazník právně
jedná, o této povinnosti ví. § 2440 (1) Příkazník může příkaz vypovědět nejdříve ke konci měsíce
následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. (2) Vypoví-li
příkazník příkaz před obstaráním
záležitosti, kterou byl
zvlášť pověřen, nebo s jejímž
obstaráním začal podle všeobecného
pověření,
nahradí škodu z toho vzešlou podle obecných
ustanovení. § 2441 Závazek
z příkazu zaniká smrtí příkazce i
smrtí příkazníka. To platí i
tehdy, zanikne-li právnická osoba, aniž má
právního nástupce. § 2442 Při
zániku příkazu odvoláním,
výpovědí, anebo smrtí zařídí
příkazník vše,
co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho
právní nástupce neprojeví jinou
vůli. § 2443 Příkazce může příkaz odvolat podle libosti, nahradí však příkazníkovi
náklady, které do té doby měl, a škodu, pokud ji utrpěl, jakož i část odměny
přiměřenou vynaložené námaze příkazníka. § 2444 Ustanovení o příkazu se použijí přiměřeně i na případy, kdy má někdo podle
smlouvy nebo podle jiných ustanovení zákona povinnost zařídit záležitost na účet
jiného. Oddíl 2 § 2445 (1) Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že
zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se
zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. (2) Je-li již při uzavření smlouvy, kterou se jedna strana zaváže
obstarat druhé straně příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, z
okolností zřejmé, že za obstarání bude požadována odměna, má se za to, že byla
uzavřena smlouva o zprostředkování. § 2446 (1) Zprostředkovatel sdělí zájemci bez zbytečného odkladu vše, co má
význam pro jeho rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy. (2) Zájemce sdělí zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný
význam pro uzavření této smlouvy. § 2447 (1) Provize je splatná dnem uzavření zprostředkované smlouvy; byla-li
tato smlouva uzavřena s odkládací podmínkou, je provize splatná až splněním
podmínky. (2) Bylo-li ujednáno, že zprostředkovatel pro zájemce obstará
příležitost uzavřít s třetí osobou smlouvu s určitým obsahem, je provize
splatná již obstaráním příležitosti. § 2448 Bylo-li
ujednáno, že zprostředkovateli vznikne právo na provizi,
až třetí
osoba splní povinnost ze zprostředkované smlouvy,
zaplatí zájemce provizi i
tehdy, oddálilo-li se, či zmařilo-li se splnění
této povinnosti z důvodů, za
něž zájemce odpovídá. Má-li být
výše provize určena podle rozsahu plnění
třetí
osoby, započte se do základu i plnění
neuskutečněné z důvodů, za něž odpovídá
zájemce. § 2449 Zprostředkovatel má právo na náhradu nákladů spojených se zprostředkováním,
pokud nebyla ujednána provize. Byla-li provize ujednána, má se za to, že
provize zahrnuje i tyto náklady. § 2450 Zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v
rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy. § 2451 Zprostředkovatel pro zájemce uschová doklady nabyté v souvislosti se
zprostředkovatelskou činností po dobu, po kterou mohou být významné pro ochranu
zájmů zájemce. § 2452 Zprostředkovatel nesmí navrhnout zájemci uzavření smlouvy s osobou, o které
má důvodnou pochybnost, zda povinnosti ze zprostředkované smlouvy řádně a včas
splní, nebo o které vzhledem k okolnostem takovou pochybnost mít měl. Požádá-li
o to zájemce, sdělí mu zprostředkovatel údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti
osoby, s níž mu uzavření smlouvy navrhuje. § 2453 Závazek
zaniká, není-li zprostředkovávaná smlouva
uzavřena v ujednané době.
Není-li doba ujednána, může kterákoli strana
závazek zrušit oznámením druhé
straně. § 2454 Právu zprostředkovatele na provizi není na újmu, byla-li smlouva, k níž se
vztahovala činnost zprostředkovatele, uzavřena nebo splněna až po zániku
závazku ze zprostředkovatelské smlouvy. Oddíl 3 § 2455 Komisionářskou smlouvou se komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na
jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit
mu odměnu. § 2456 Z
právního jednání učiněného
komisionářem vůči třetí osobě nevznikají
práva
ani povinnosti komitentovi, nýbrž komisionáři
samotnému. § 2457 Od pokynů komitenta se může komisionář odchýlit, je-li to v zájmu komitenta
a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas; jinak komitent nemusí uznat jednání
za provedené na svůj účet, odmítne-li účinky jednání pro sebe bez zbytečného
odkladu poté, co se o obsahu jednání dozvěděl. § 2458 Obstará-li komisionář záležitost komitenta za výhodnějších podmínek, než
jaké mu komitent určil, náleží prospěch jen komitentovi. § 2459 (1) Prodal-li komisionář věc za nižší cenu, než jakou určil komitent,
nahradí mu rozdíl v ceně. To neplatí, prokáže-li, že prodej za určenou cenu
nemohl být proveden a že prodejem věci odvrátil škodu komitentovi hrozící. (2) Koupil-li komisionář věc za vyšší cenu, než jakou určil komitent,
může komitent odmítnout koupi, jako by se nebyla stala na jeho účet, pokud se
mu komisionář zároveň s podáním zprávy o koupi nezavázal zaplatit rozdíl v
ceně. Neodmítne-li komitent koupi bez zbytečného odkladu po obdržení zprávy o
koupi, platí, že ji schválil. § 2460 (1) Komisionář chrání komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o
každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu. (2) Komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání
záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti
s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal. § 2461 Neuvede-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet
komitenta uzavřel smlouvu, může komitent uplatnit svá práva proti samotnému
komisionáři jako zavázanému z této smlouvy. § 2462 Nemůže-li komisionář povinnost ze smlouvy splnit sám, použije ke splnění
smlouvy jinou osobu. § 2463 Porušil-li komisionář příkaz komitenta ohledně osoby, s níž měla být
smlouva uzavřena, ručí za splnění povinnosti osobou, se kterou smlouvu uzavřel. § 2464 (1) Věc svěřená komisionáři k prodeji zůstává ve vlastnictví
komitenta, dokud vlastnické právo nenabude třetí osoba. (2) Na pohledávku ze smlouvy, kterou komisionář pro komitenta uzavřel,
se v poměru komitenta ke komisionáři nebo jeho věřiteli hledí jako na komitentovu
pohledávku. § 2465 (1) Po dobu, kdy má komisionář u sebe věci převzaté od komitenta nebo
pro komitenta, má povinnosti jako skladovatel. Hrozí-li na věci škoda nebo
opomene-li komitent s věcí naložit, ač byl k tomu povinen, může komisionář věc
prodat podle § 2428. (2) Komisionář
má k věci, dokud se u něho nachází nebo dokud s
ní může
jinak nakládat, zadržovací právo k
zajištění dluhů vyplývajících ze
smlouvy. § 2466 Neplní-li třetí osoba povinnost ze smlouvy, kterou s ní komisionář uzavřel,
vymůže komisionář na účet komitenta splnění této povinnosti. Právo, které tomu
odpovídá, může komisionář komitentovi postoupit, pokud s tím komitent souhlasí. § 2467 Komitent může požadovat na třetí osobě plnění, které pro něho komisionář
opatřil, není-li komisionář z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí
osoba komitentovi plnila. § 2468 Nebyla-li výše odměny ujednána, náleží komisionáři odměna přiměřená
vykonané činnosti a dosaženému výsledku. § 2469 (1) Spolu s odměnou, nejsou-li v ní již zahrnuty, nahradí komitent
komisionáři náklady, které ten při obstarání jeho záležitosti účelně vynaložil,
a zprostí komisionáře povinností, které při plnění smlouvy převzal. (2) Má se za to, že náklady podle odstavce 1 jsou v odměně
zahrnuty. § 2470 Komitent má právo odvolat příkaz jen do doby, než vznikne závazek
komisionáře vůči třetí osobě. Oddíl 4 § 2471 (1) Zasílatelskou smlouvou se zasílatel zavazuje příkazci obstarat mu
vlastním jménem a na jeho účet přepravu zásilky z určitého místa do jiného
určitého místa, případně i obstarat nebo provést úkony s přepravou související,
a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu. (2) Je-li
ujednáno, že zasílatel obstará pro příkazce
od příjemce
zásilky přijetí peněžních prostředků nebo že
uskuteční jiný inkasní úkon dříve,
než příjemci vydá zásilku nebo doklad
umožňující se zásilkou nakládat,
použijí
se přiměřeně i ustanovení o dokumentárním inkasu. § 2472 Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má zasílatel právo žádat, aby mu
příkazce doručil příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz). § 2473 Zasílatel může užít k obstarání přepravy dalšího zasílatele
(mezizasílatele). § 2474 Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku
uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má
obstarat. § 2475 Způsob a podmínky přepravy zasílatel ujedná s vynaložením potřebné péče
tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce, které zasílatel zná. Povinnost
pojistit zásilku má zasílatel, jen bylo-li to ujednáno. § 2476 Neposkytne-li příkazce zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a o všech
skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, nahradí škodu, která
zasílateli vznikne porušením této povinnosti. § 2477 (1) Zasílatel
podá příkazci zprávu o škodě, která
zásilce hrozí nebo
na ní již vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak
nahradí příkazci škodu
způsobenou tím, že příkazce takto nezpravil. (2) Hrozí-li
podstatná škoda na zásilce bezprostředně a
není-li čas
vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li
příkazce s nimi, má zasílatel právo
zásilku prodat podle § 2126 a 2127. § 2478 Vznikne-li na převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel ji
nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit. § 2479 Věděl-li příjemce zásilky o pohledávce zasílatele ze zasílatelské smlouvy
vůči příkazci, anebo musel-li o ní vědět, stává se přijetím zásilky ručitelem
za tuto pohledávku. § 2480 Nebyla-li
výše odměny ujednána, náleží
zasílateli přiměřená odměna, jaká se
v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních
podmínek obvykle poskytuje.
Zasílateli kromě toho náleží i náhrada
nákladů účelně vynaložených při plnění
smlouvy. § 2481 (1) Zasílatel
má k zásilce, dokud je zásilka u něho nebo dokud
má
listiny, které ho opravňují se zásilkou
nakládat, zástavní právo k
zajištění
dluhů příkazce vyplývajících ze smlouvy. To
platí i v případě, že zásilka nebo
listiny jsou u někoho, kdo je má u sebe
zasílatelovým jménem. (2) Mezizasílatel
uplatní na žádost dřívějších
zasílatelů všechna
práva, která jim přísluší z jejich
zástavního práva, a má právo i
povinnost
jejich práva uspokojit. Uspokojí-li je,
přecházejí na něho spolu se zástavním
právem, které je zajišťuje. § 2482 V ostatním se na zasílatelství použijí přiměřeně ustanovení o komisi. Oddíl 5 Základní
ustanovení (1) Smlouvou
o obchodním zastoupení se obchodní zástupce
jako
nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet
pro zastoupeného činnost
směřující k uzavírání
určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k
ujednání
obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a
zastoupený se zavazuje platit
obchodnímu zástupci provizi. (2) Smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu. § 2484 Obchodním zástupcem právnické osoby nemůže být osoba, která může zavazovat
zastoupeného nebo osobu, s níž má být obchod uzavřen, jako člen jejího orgánu,
ani nucený správce právnické osoby nebo insolvenční správce. K opačným
ujednáním se nepřihlíží. § 2485 Není-li
ujednáno, kde má obchodní zástupce
vyvíjet činnost, platí za
ujednané území Česká republika; je-li
obchodním zástupcem zahraniční osoba,
platí za ujednané území stát, kde
má obchodní zástupce sídlo v době
uzavření
smlouvy. § 2486 Obchodní zástupce nemá právo uzavírat jménem zastoupeného obchody, cokoli
pro něho přijímat nebo jinak jeho jménem právně jednat. Při opačném ujednání se
na práva a povinnosti stran, která s tím souvisí, použijí ustanovení o příkazu. § 2487 (1) Bylo-li
ujednáno výhradní obchodní
zastoupení, nemá zastoupený
právo na rozhodném území nebo pro
určený okruh osob využívat jiného
obchodního
zástupce; obchodní zástupce nemá ve
stejném rozsahu právo vykonávat obchodní
zastoupení pro jiné osoby, ani uzavírat obchody na
vlastní účet nebo na účet
jiné osoby. (2) Zastoupený má právo uzavírat obchody, na které se vztahuje
výhradní obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce. V takovém
případě však obchodnímu zástupci vzniká právo na provizi, jako by tyto obchody
byly uzavřeny s jeho součinností. § 2488 Nevyplývá-li ze smlouvy, že je obchodní zastoupení výhradní, může
zastoupený pověřit i jinou osobu stejným obchodním zastoupením, jaké ujednal s
obchodním zástupcem, a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se
zavázal vůči zastoupenému, i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody, jež
jsou předmětem obchodního zastoupení, i na vlastní účet nebo účet jiné osoby. Povinnosti
obchodního zástupce (1) Obchodní
zástupce vykonává svou činnost s odbornou
péčí. Dbá zájmů
zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a
rozumnými pokyny zastoupeného a
sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl
v souvislosti s plněním svých
povinností a které s tímto plněním
souvisí. (2) Obchodní
zástupce sdělí zastoupenému údaje o
vývoji trhu a všech
dalších okolnostech důležitých pro
oprávněné zájmy zastoupeného,
zejména pro
jeho rozhodování souvisící s
uzavíráním obchodů. § 2490 Je-li
ujednáno právo obchodního zástupce
uzavírat obchody jménem
zastoupeného, lze takové obchody uzavřít jen za
obchodních podmínek určených zastoupeným,
neprojeví-li zastoupený souhlas s jiným postupem. § 2491 (1) Bylo-li
by to v rozporu se zájmy zastoupeného, nesmí
obchodní
zástupce sdělit třetí osobě údaje, které od
zastoupeného získal, ani tyto údaje
využít pro sebe nebo pro jiné osoby, ledaže s tím
zastoupený souhlasí. Totéž
platí o údajích, které se obchodní
zástupce nedozvěděl přímo od zastoupeného,
ale při plnění svých povinností podle smlouvy, a
jejichž použití by
zastoupenému mohlo přivodit újmu. (2) Povinnost obchodního zástupce podle odstavce 1 trvá i po
zániku obchodního zastoupení. § 2492 Obchodní zástupce ručí, že třetí osoba splní povinnosti z obchodu, který
zastoupenému navrhl k uzavření, nebo který jménem zastoupeného sám uzavřel, jen
zavázal-li se k tomu v písemné formě a byla-li za převzetí ručení ujednána
zvláštní úplata. § 2493 Získá-li obchodní zástupce při své činnosti doklady, které mohou být
významné pro ochranu oprávněných zájmů zastoupeného, uchová je po potřebnou
dobu. § 2494 Nemůže-li obchodní zástupce vykonávat svou činnost, sdělí to zastoupenému
bez zbytečného odkladu. Povinnosti
zastoupeného Zastoupený
obstará a obchodnímu zástupci sdělí
údaje nezbytné k plnění jeho
povinností. § 2496 (1) Zastoupený poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci
vztahující se k předmětu obchodů. (2) Zastoupený předá obchodnímu zástupci všechny podklady a věci
potřebné pro plnění jeho povinností. Předané podklady a věci zůstávají ve
vlastnictví zastoupeného; obchodní zástupce je po ukončení obchodního
zastoupení zastoupenému vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním
zastoupení spotřebovány. § 2497 Zastoupený sdělí obchodnímu zástupci bez zbytečného odkladu, zda obchod
obstaraný obchodním zástupcem přijal, nebo odmítl, popřípadě zda jej nesplnil. § 2498 Předpokládá-li zastoupený významné snížení rozsahu činnosti proti tomu, co
obchodní zástupce mohl rozumně očekávat, oznámí to obchodnímu zástupci v
rozumné době. Provize (1) Nebyla-li
výše provize ujednána, má obchodní
zástupce právo na
provizi ve výši odpovídající
zvyklostem v místě jeho činnosti vzhledem k druhu
zboží nebo služeb, které jsou předmětem obchodů;
nejsou-li takové zvyklosti, má
obchodní zástupce právo na provizi v
rozumné výši zohledňující
podstatné
okolnosti uskutečněného jednání. (2) Je-li základem pro určení výše provize rozsah povinností splněných
třetí osobou, započte se do základu i plnění neuskutečněné z důvodů na straně
zastoupeného. (3)
Každá část úplaty, jejíž výše
se mění podle počtu a hodnoty uzavřených
obchodů, se považuje za složku provize. § 2500 Má se za to, že provize obchodního zástupce zahrnuje i náklady spojené s
obchodním zastoupením. Bylo-li ujednáno, že zastoupený uhradí tyto náklady
obchodnímu zástupci vedle provize, vznikne obchodnímu zástupci právo na úhradu
nákladů, pokud mu vznikne i právo na provizi. § 2501 (1) Obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při
obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo
byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění
tohoto obchodu získal před účinností smlouvy. (2) Při
výhradním obchodním zastoupení má
obchodní zástupce právo na
provizi i za obchod uskutečněný se třetí osobou z
území nebo z okruhu osob, na
které se výhradní obchodní
zastoupení nevztahuje. (3) Zaniklo-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na provizi,
byl-li obchod uskutečněn především v důsledku jeho činnosti v přiměřené době po
zániku obchodního zastoupení, anebo učinila-li třetí osoba za podmínek
stanovených v odstavci 1 nebo 2 vůči obchodnímu zástupci nebo zastoupenému
objednávku před zánikem obchodního zastoupení. § 2502 Právo na provizi podle § 2501 odst. 1 a 2 obchodnímu zástupci
nevzniká, má-li právo na provizi podle § 2501 odst. 3 předchozí obchodní
zástupce, ledaže je vzhledem k okolnostem spravedlivé provizi rozdělit mezi oba
obchodní zástupce. § 2503 Bylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného jen
příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu zástupci
právo na provizi již obstaráním této příležitosti. § 2504 (1) Nebylo-li ujednáno, že obchodní zástupce obstará pro zastoupeného
jen příležitost k uzavření obchodu s určitým obsahem, vzniká obchodnímu
zástupci právo na provizi v okamžiku, kdy zastoupený splnil povinnost nebo byl
povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou, anebo kdy
třetí osoba splnila závazek z takové smlouvy. (2) Právo
na provizi vzniká nejpozději v okamžiku, kdy třetí osoba
splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit,
splnil-li zastoupený
svoji část. Má-li však třetí osoba splnit
své povinnosti až po uplynutí doby
přesahující šest měsíců po uzavření
obchodu, vzniká obchodnímu zástupci právo
na odměnu uzavřením obchodu. § 2505 Provize je splatná nejpozději poslední den měsíce následujícího po skončení
čtvrtletí, ve kterém na ni vzniklo právo. § 2506 (1) Zastoupený
předá obchodnímu zástupci výkaz o
dlužné provizi
nejpozději poslední den měsíce
následujícího po skončení čtvrtletí,
ve kterém
se provize stala splatnou. Ve výkazu uvede hlavní
údaje rozhodné pro vypočtení
provize. (2) Obchodní
zástupce má právo, aby mu zastoupený
zpřístupnil veškeré
údaje, nejméně však údaje z
účetních či obdobných záznamů, které
má a které
jsou potřebné k ověření výše provize. § 2507 Je-li zřejmé, že obchod mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněn,
právo na provizi nevzniklo; to neplatí, nesplní-li se obchod z důvodů na straně
zastoupeného. § 2508 Právo na odměnu a na ujednanou náhradu nákladů obchodní zástupce nemá,
byl-li při uzavírání obchodu činný pro obě strany jako obchodní zástupce nebo
jako zprostředkovatel. § 2509 (1) Není-li ujednáno, na jakou dobu se obchodní zastoupení zřizuje, a
neplyne-li to ani z účelu smlouvy, platí, že obchodní zastoupení bylo ujednáno
na dobu neurčitou. (2) Bylo-li obchodní zastoupení ujednáno na dobu určitou a řídí-li se
strany smlouvou i po uplynutí ujednané doby, hledí se na obchodní zastoupení,
jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou. Výpověď
obchodního zastoupení (1) Je-li
obchodní zastoupení ujednáno na dobu neurčitou,
lze je
vypovědět. Výpovědní doba je pro první rok
trvání obchodního zastoupení jeden
měsíc, pro druhý rok dva měsíce a pro třetí
rok a další roky tři měsíce; k
ujednání kratší výpovědní
doby se nepřihlíží. Ujednají-li strany
delší
výpovědní dobu, nesmí být doba, kterou je
vázán zastoupený, kratší než doba,
kterou musí dodržet obchodní zástupce. (2) Výpovědní doba končí posledním dnem kalendářního měsíce. § 2511 Ustanovení § 2510 se použije na obchodní zastoupení, na které se podle §
2509 hledí, jako by bylo ujednáno na dobu neurčitou, přičemž výpovědní doba
bude počítána s přihlédnutím k době trvání obchodního zastoupení
předcházejícího jeho přeměně na dobu neurčitou. § 2512 (1) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení, má každá strana
právo obchodní zastoupení vypovědět, nedosáhl-li objem obchodů v posledních
dvanácti měsících objemu určeného ve smlouvě; nebyl-li objem obchodů ujednán,
rozhoduje objem přiměřený odbytovým možnostem. (2) Ustanovení § 2510 a 2511 se použijí obdobně. § 2513 (1) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a používá-li
zastoupený jiného obchodního zástupce, může dotčený obchodní zástupce vypovědět
obchodní zastoupení bez výpovědní doby. (2) Bylo-li ujednáno výhradní obchodní zastoupení a vykonává-li
obchodní zástupce stejnou činnost, ke které je zavázán vůči zastoupenému, i pro
jiné osoby, může zastoupený vypovědět obchodní zastoupení i bez výpovědní doby. Zvláštní
odměna (1) Zanikne-li obchodní zastoupení, má obchodní zástupce právo na
zvláštní odměnu, pokud
(2) Jsou-li splněny podmínky podle odstavce 1, není právo na
zvláštní odměnu dotčeno ani zaniklo-li obchodní zastoupení smrtí obchodního
zástupce. § 2515 Výše
zvláštní odměny nesmí překročit
roční odměnu vypočtenou z ročního
průměru odměn získaných obchodním zástupcem
během posledních pěti let.
Trvalo-li obchodní zastoupení méně než pět let,
vypočte se výše zvláštní odměny
z průměru odměn za celou dobu jeho trvání; pokud trvalo
méně než rok, nesmí
překročit úhrn provizí za celou dobu jeho
trvání. § 2516 Právo na zvláštní odměnu zaniká, není-li uplatněno do jednoho roku od
ukončení obchodního zastoupení. § 2517 Právo na zvláštní odměnu nevznikne,
§ 2518 (1) Strany
si mohou ujednat, že obchodní zástupce po zániku
obchodního
zastoupení nesmí na určeném území
nebo vůči určenému okruhu osob na tomto území
vykonávat na vlastní nebo cizí účet
činnost, která by měla soutěžní povahu ve
vztahu k podnikání zastoupeného, zejména tu
činnost, kterou při obchodním
zastoupení vykonával pro zastoupeného.
Konkurenční doložka, která tomu odporuje
nebo která je ujednána na dobu delší než
dva roky od zániku zastoupení, je
neplatná. (2) Omezuje-li konkurenční doložka obchodního zástupce více, než
vyžaduje potřebná míra ochrany zastoupeného, může soud konkurenční doložku
omezit. § 2519 (1) Zakázána jsou ujednání odchylující se od § 2489, 2495, § 2496
odst. 1, § 2497 nebo 2498. (2) K ujednáním, která se odchylují od § 2504 odst. 2, § 2505,
2506, 2507, 2514, 2515, 2516 nebo 2517 v neprospěch obchodního zástupce, se
nepřihlíží. § 2520 (1) Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí, je-li ujednáno, že
zástupce není za svou činnost odměňován. (2) Ustanovení o obchodním zastoupení se nepoužijí na závazky osob
působících na regulovaném trhu, mnohostranném obchodním systému nebo komoditní
burze podle jiného zákona a na závazky burzovních dohodců podle jiného zákona. Díl 6 Základní
ustanovení Smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený
soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit
souhrnnou cenu. § 2522 (1) Platí, že zájezd je soubor služeb cestovního ruchu, pokud je
uspořádán na dobu delší než dvacet čtyři hodiny nebo zahrnuje-li přenocování a
obsahuje-li alespoň dvě z těchto plnění:
(2) Účtuje-li
pořadatel jednotlivá dílčí plnění v
rámci téhož zájezdu
odděleně, nezprošťuje ho to povinností podle tohoto
dílu. § 2523 (1) Za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo
skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby. (2) Kdo zprostředkuje nebo zařídí jednotlivé služby cestovního ruchu,
se považuje za pořadatele, vyvolá-li na základě zvláštních okolností u třetích
osob představu, že služby cestovního ruchu poskytuje jako zájezd na vlastní
odpovědnost. § 2524 Pořadatel
sdělí zákazníkovi vhodným způsobem
ještě před uzavřením smlouvy
údaje o pasových a vízových
požadavcích, lhůtách pro jejich vyřízení a
sdělí mu
také, jaké zdravotní doklady jsou pro cestu a
pobyt požadovány. Potvrzení
zájezdu (1) Pořadatel vydá zákazníkovi při uzavření smlouvy či bezprostředně
po jejím uzavření doklad o smlouvě (potvrzení o zájezdu). Potvrzení o zájezdu
vyžaduje písemnou formu. (2) Je-li smlouva vyhotovena v písemné formě, nahradí její stejnopis
potvrzení o zájezdu, obsahuje-li všechny náležitosti stanovené pro potvrzení o
zájezdu. (3) Obsahují-li smlouva i potvrzení o zájezdu údaje, které se liší, může se
zákazník dovolat toho, co je pro něho výhodnější. § 2526 Spolu s potvrzením o zájezdu vydá pořadatel zákazníkovi doklad o svém
pojištění podle jiného právního předpisu vystavený pojistitelem. § 2527 (1) Pořadatel v potvrzení o zájezdu uvede
(2) Pořadatel v potvrzení o zájezdu dále uvede, zahrnuje-li zájezd
(3) Předal-li pořadatel zákazníkovi katalog, který obsahuje všechny
stanovené údaje o vymezení zájezdu podle odstavce 1 písm. b), může
pořadatel v potvrzení o zájezdu jen odkázat na číslo nebo jiné označení zájezdu
v katalogu. § 2528 (1) Podmiňuje-li
se uskutečnění zájezdu dosažením určitého
počtu
zákazníků, uvede to pořadatel v potvrzení o
zájezdu výslovně a uvede i lhůtu, v
níž musí zákazníkovi nejpozději
oznámit zrušení zájezdu proto, že
určeného
počtu zákazníků nebylo dosaženo. (2) Jsou-li důvody pro určení podmínek, které musí účastník zájezdu
splňovat, uvede pořadatel v potvrzení o zájezdu, o jaké podmínky se jedná, a
je-li toho třeba, uvede i lhůtu, ve které zákazník může oznámit, že se zájezdu
místo něho zúčastní jiná osoba. § 2529 (1) Pořadatel
doručí zákazníkovi vhodným způsobem
nejpozději sedm dnů
před zahájením zájezdu další
podrobné a pro zákazníka důležité
údaje o všech
skutečnostech, které zná, nejsou-li již obsaženy ve
smlouvě nebo v potvrzení o
zájezdu, anebo v katalogu, který
zákazníkovi předal. (2) V rámci toho pořadatel sdělí zejména
(3) Vyžadují-li to okolnosti, předá pořadatel zákazníkovi v téže lhůtě
letenku, poukaz k ubytování nebo stravování, doklad nutný pro poskytnutí
fakultativních výletů nebo jiný doklad, jehož je pro uskutečnění zájezdu třeba. (4) Je-li smlouva uzavřena v době kratší než sedm dnů před zahájením
zájezdu, splní pořadatel povinnosti podle odstavců 1 a 3 již při uzavření
smlouvy. § 2530 (1) Pořadatel může zvýšit cenu zájezdu z důvodů stanovených v
odstavci 2, je-li to ve smlouvě ujednáno společně s přesně určeným
způsobem výpočtu zvýšení ceny. (2) Cenu
zájezdu může pořadatel zvýšit,
zvýší-li se do jedenadvacátého
dne před sjednaným okamžikem zahájení
zájezdu
(3)
Odešle-li pořadatel oznámení o
zvýšení ceny zákazníkovi později než
dvacátý první den před zahájením
zájezdu, nemá zvýšení ceny
právní účinky. § 2531 (1) Nutí-li vnější okolnosti pořadatele změnit podmínky zájezdu,
navrhne zákazníkovi změnu smlouvy. Má-li být v důsledku změny smlouvy změněna i
cena zájezdu, uvede pořadatel v návrhu i výši nové ceny. (2) Nesouhlasí-li
zákazník se změnou smlouvy, má právo od
smlouvy
odstoupit; pořadatel může určit pro odstoupení přiměřenou lhůtu,
která nesmí
být kratší než pět dnů a musí skončit před
zahájením zájezdu. Neodstoupí-li
zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí,
že se změnou smlouvy souhlasí. § 2532 (1) Splňuje-li třetí osoba podmínky účasti na zájezdu, může jí zákazník
smlouvu postoupit. (2) Změna
v osobě zákazníka je vůči pořadateli
účinná, doručí-li mu
postupitel o tom včas oznámení spolu s
prohlášením postupníka, že s uzavřenou
smlouvou souhlasí a že splní podmínky
účasti na zájezdu. Oznámení je
včasné,
je-li doručeno alespoň sedm dnů před zahájením
zájezdu; kratší lhůtu lze
ujednat, je-li smlouva uzavřena v době kratší než sedm
dnů před zahájením
zájezdu. (3) Postupitel a postupník jsou zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení
ceny zájezdu a k úhradě nákladů, které pořadateli v souvislosti se změnou
zákazníka vzniknou. Odstoupení
od smlouvy Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak
pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou
povinnost. § 2534 (1) Odstoupil-li
zákazník od smlouvy podle § 2531 odst. 2, nebo
zrušil-li pořadatel zájezd z jiného důvodu než pro
porušení povinnosti
zákazníkem, nabídne pořadatel
zákazníkovi náhradní zájezd celkově
odpovídající
alespoň tomu, co bylo původně ujednáno, pokud je v
pořadatelových možnostech
takový zájezd nabídnout. (2) Dohodnou-li
se strany o náhradním zájezdu, nemá
pořadatel právo
zvýšit cenu, i když je náhradní
zájezd vyšší jakosti. Je-li
náhradní zájezd
nižší jakosti, vyplatí pořadatel
zákazníkovi rozdíl v ceně bez zbytečného
odkladu. § 2535 (1) Zruší-li
pořadatel zájezd ve lhůtě kratší než dvacet dnů
před jeho
zahájením, uhradí zákazníkovi
penále ve výši 10 % z ceny zájezdu.
Právo
zákazníka na náhradu škody tím
není dotčeno. (2) Pořadatel se zprostí povinností podle odstavce 1 důkazem, že
zájezd byl zrušen v souladu s § 2528 odst. 1 nebo vzhledem k vyšší moci. § 2536 (1) Odstoupí-li od smlouvy zákazník z jiného důvodu, než je porušení
povinnosti pořadatele, zaplatí pořadateli odstupné podle § 2527 odst. 1
písm. e). Stejné odstupné zákazník zaplatí, odstoupí-li od smlouvy
pořadatel pro porušení povinnosti zákazníka. (2) Odstoupí-li zákazník od smlouvy proto, že pořadatel porušil svou
povinnost, nemá zákazník povinnost platit odstupné. To platí i tehdy, nebyl-li
zákazníkovi poskytnut náhradní zájezd. Vady
zájezdu (1) Nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil
nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí
pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady. (2) Nezjedná-li
pořadatel nápravu ani v přiměřené lhůtě, kterou mu
zákazník určí, může si zákazník
zjednat nápravu sám a pořadatel mu nahradí
účelně vynaložené náklady. Určení lhůty k
nápravě není třeba, pokud pořadatel
odmítl nápravu zjednat nebo vyžaduje-li se
okamžitá náprava vzhledem k
zvláštnímu zájmu zákazníka. § 2538 Vyskytnou-li
se po odjezdu podstatné vady zájezdu a nepřijme-li
pořadatel
opatření, aby zájezd mohl pokračovat, nebo
odmítne-li zákazník takové opatření
z řádného důvodu, zajistí pořadatel na své
náklady přepravu zákazníka na místo
odjezdu, popřípadě na jiné ujednané místo. § 2539 (1) Nelze-li pokračování zájezdu zajistit jinak než prostřednictvím
služeb cestovního ruchu nižší jakosti, než jakou určuje smlouva, vrátí
pořadatel zákazníkovi rozdíl v ceně. (2) Zajistí-li
pořadatel pokračování zájezdu s
vyššími náklady, jdou
takové náklady k jeho tíži. § 2540 Má-li zájezd vadu a vytkl-li ji zákazník bez zbytečného odkladu, má
zákazník právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady.
Nevytkl-li zákazník vadu zájezdu bez zbytečného odkladu vlastním zaviněním,
soud mu právo na slevu z ceny nepřizná, jestliže pořadatel namítne, že zákazník
své právo neuplatnil ani do jednoho měsíce od skončení zájezdu ani u něho, ani
u osoby, která uzavření smlouvy zprostředkovala. § 2541 Ocitne-li se po zahájení zájezdu zákazník v nesnázích, poskytne mu
pořadatel neprodleně pomoc. Náhrada
škody Pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu
bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního
ruchu jiné osoby. § 2543 (1) Při
porušení povinnosti, za niž odpovídá,
nahradí pořadatel
zákazníkovi vedle škody na majetku také
újmu za narušení dovolené, zejména
byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. (2) Odstoupí-li zákazník od smlouvy nebo uplatní-li právo z vady
zájezdu, není tím dotčeno jeho právo na náhrady podle odstavce 1. § 2544 Umožňuje-li
mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika
vázána, omezení
výše náhrady škody vzniklé
porušením povinnosti ze smlouvy o zájezdu,
hradí
pořadatel škodu jen do výše tohoto omezení,
ujedná-li to ve smlouvě. To
neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z
hrubé nedbalosti. Zahraniční
školní pobyt Je-li předmětem zájezdu pobyt žáka u hostitelské rodiny v jiném státě
spojený s pravidelnou návštěvou školy ujednaný alespoň na dobu tří měsíců,
zajistí pořadatel za součinnosti žáka jeho vhodné ubytování v hostitelské
rodině, jakož i dohled nad ním a péči o něho podle obvyklých poměrů v zemi
školního pobytu. Zároveň žákovi vytvoří předpoklady, aby mohl pravidelně
navštěvovat školu. § 2546 (1) Pořadatel nemá právo na odstupné, odstoupí-li zákazník od smlouvy
před zahájením školního pobytu proto, že mu pořadatel nesdělil ani v předstihu dvou
týdnů
(2) Pořadatel nemá právo na odstupné, pokud zákazník odstoupil od
smlouvy proto, že pořadatel žáka na pobyt náležitě nepřipravil. § 2547 (1) Zákazník
má právo odstoupit od smlouvy v průběhu
školního pobytu;
pořadateli náleží ujednaná odměna
snížená o ušetřené náklady.
Pořadatel učiní
opatření nutná k dopravě žáka zpět;
zákazník uhradí pořadateli
zvýšené náklady
s tím spojené. (2) Právo na plnění podle odstavce 1 pořadatel nemá, odstoupil-li
zákazník od smlouvy pro porušení pořadatelovy povinnosti. Společné
ustanovení Zájezdem podle tohoto dílu není soubor služeb cestovního ruchu poskytnutý
podnikateli za účelem jeho dalšího podnikání ani soubor služeb cestovního
ruchu, jehož nabídka a poskytnutí není podnikáním. § 2549 Ujednání ve smlouvě, která se odchylují od ustanovení tohoto dílu v neprospěch
zákazníka, jsou neplatná. Díl 7 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 2550 Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do
místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. § 2551 Dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího.
Podrobnosti upraví přepravní řády. § 2552 (1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s
ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně. (2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, dopravce dbá, aby bylo
přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu jako cestující. § 2553 (1) Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády,
jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou
cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady
stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez
zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti
měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. § 2554 (1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy újma na zdraví nebo škoda na
zavazadle přepravovaném společně s ním nebo vznikne-li škoda na věci, kterou
měl cestující u sebe, nahradí ji dopravce podle ustanovení o náhradě škody
způsobené provozem dopravních prostředků. (2) Škodu způsobenou na zavazadle přepravovaném odděleně od
cestujícího dopravce nahradí podle ustanovení o náhradě škody při přepravě
věci. Pododdíl
2 § 2555 (1) Smlouvou
o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že
přepraví věc jako zásilku z místa
odeslání do místa určení, a
odesílatel se
zavazuje zaplatit dopravci přepravné. (2) Nepožádá-li odesílatel dopravce o převzetí zásilky v ujednané době
a není-li ujednána do šesti měsíců od uzavření smlouvy, práva a povinnosti ze
smlouvy zaniknou. § 2556 Odesílatel potvrdí dopravci na jeho žádost objednávku přepravy. Dopravce
potvrdí odesílateli na jeho žádost převzetí zásilky. Potvrzení vyžadují
písemnou formu. § 2557 (1) Odesílatel poskytne dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho
povaze. (2) Je-li k provedení přepravy zapotřebí zvláštní listiny, předá ji
odesílatel dopravci nejpozději při předání zásilky k přepravě. § 2558 Dopravce provede přepravu do místa určení s odbornou péčí v ujednané době,
a nebyla-li ujednána, bez zbytečného odkladu. Má se za to, že tato doba počíná
běžet dnem následujícím po převzetí zásilky dopravcem. § 2559 Nevydal-li ještě dopravce zásilku příjemci, může odesílatel přikázat, aby
přeprava byla přerušena a se zásilkou bylo naloženo podle jeho příkazu, nahradí
však dopravci účelně vynaložené náklady s tím spojené. § 2560 (1) Zná-li dopravce příjemce zásilky, zásilku mu doručí. Má-li však
příjemce podle smlouvy zásilku v místě určení vyzvednout, oznámí mu dopravce
jen ukončení přepravy a zásilku mu na požádání vydá. (2) Zavazuje-li smlouva dopravce, aby před vydáním zásilky vybral od
příjemce určitou částku či uskutečnil jiný inkasní úkon, použijí se přiměřeně
ustanovení o dokumentárním inkasu. § 2561 Příjemce
zásilky určený ve smlouvě nabývá
práva ze smlouvy, požádá-li o
vydání zásilky po jejím dojití do
místa určení, popřípadě po uplynutí doby,
kdy
zásilka měla do místa určení dojít.
Tím okamžikem přechází na příjemce i
právo
na náhradu škody na zásilce. § 2562 Přijetím zásilky se příjemce stává ručitelem odesílatele za pohledávky
dopravce ze smlouvy týkající se přepravy převzaté zásilky. Ručení se příjemce
zprostí, prokáže-li, že o těchto pohledávkách nevěděl a ani nemusel vědět. § 2563 Dopravce
zásilku příjemci nevydá, bylo-li by to v rozporu s
příkazem
odesílatele podle § 2559. V tom případě má
právo nakládat se zásilkou nadále
odesílatel. Určí-li odesílatel dopravci jinou
osobu jako příjemce, nabývá tato
osoba práva ze smlouvy týmž způsobem jako původní
příjemce. Přepravné (1) Přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy
do místa určení. (2) Není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné
obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku. § 2565 Nemůže-li dopravce dokončit přepravu z důvodů, za něž neodpovídá, náleží mu
poměrná část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné. Náhrada
škody (1) Dopravce
nahradí škodu vzniklou na zásilce v době od
převzetí
zásilky dopravcem do vydání zásilky
příjemci. To neplatí, prokáže-li, že škodu
nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné
péče. (2) Povinnosti k náhradě škody se dopravce zprostí, prokáže-li, že
škodu způsobili
(3) Způsobí-li škodu vadný obal zásilky, dopravce se povinnosti k náhradě
škody zprostí důkazem, že odesílatele na vadu při převzetí zásilky k přepravě
upozornil; byl-li vydán nákladní nebo náložný list, musí v něm být vada obalu
poznamenána. Neupozorní-li dopravce na vadný obal, zprostí se povinnosti k
náhradě škody důkazem, že vadu nemohl při převzetí zásilky poznat. (4) K ujednáním omezujícím povinnost dopravce podle odstavců 1 až 3 se
nepřihlíží. § 2567 (1) Při ztrátě nebo zničení zásilky nahradí dopravce cenu, kterou
zásilka měla v době, kdy ji převzal. (2) Při poškození nebo znehodnocení zásilky nahradí dopravce rozdíl
mezi cenou, kterou zásilka měla v době jejího převzetí dopravcem, a cenou,
kterou by v této době měla zásilka poškozená nebo znehodnocená. § 2568 (1) Vznikne-li
na zásilce škoda, podá dopravce odesílateli
o škodě
zprávu. Nabyl-li však právo na
vydání zásilky již příjemce, podá
dopravce
zprávu příjemci. (2) Nepodá-li dopravce zprávu o škodě bez zbytečného odkladu, nahradí
odesílateli, nebo příjemci škodu tím způsobenou. § 2569 Není-li právo na náhradu škody u dopravce uplatněno do šesti měsíců ode dne
převzetí zásilky, anebo nebyla-li zásilka převzata, do šesti měsíců ode dne,
kdy měla být doručena, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo bylo
uplatněno opožděně. § 2570 Dopravce může zásilku na účet odesílatele prodat při bezprostřední hrozbě
podstatné škody na zásilce, není-li čas vyžádat si pokyny odesílatele, anebo
prodlévá-li odesílatel s nimi. § 2571 (1) Dopravce má k zásilce, dokud s ní může nakládat, zástavní právo k
zajištění dluhů vyplývajících ze smlouvy. (2) Vázne-li
na zásilce několik zástavních práv,
má zástavní právo
dopravce přednost před zástavními právy
dříve vzniklými a zástavní právo
dopravce má přednost před zástavním právem
zasílatele. Pododdíl
3 § 2572 (1) Potvrzení o převzetí zásilky lze nahradit náložným listem. Náložný
list je cenný papír, se kterým je spojeno právo požadovat na dopravci vydání
zásilky v souladu s obsahem náložného listu; lze jej vydat na jméno, na řad
nebo na doručitele. (2) Náložný list obsahuje alespoň
(3) Neobsahuje-li náložný list jméno osoby, na jejíž řad je vydán, považuje
se za vystavený na řad odesílatele. § 2573 Při vydání náložného listu ve stejnopisech dopravce vyznačí na každém
stejnopisu jejich počet. § 2574 Dopravce
vydá odesílateli za zničený nebo ztracený
náložný list nový
náložný list s vyznačením, že se jedná o
náhradní náložný list. Odesílatel
nahradí dopravci škodu, vznikne-li mu zneužitím
původního náložného listu. § 2575 Po
vydání náložného listu má
právo přerušit přepravu jen osoba oprávněná
z
náložného listu. Bylo-li vydáno více
stejnopisů náložného listu, vyžaduje se
předložení všech stejnopisů. § 2576 Po
vydání náložného listu má
právo na vydání zásilky osoba
oprávněná k tomu
podle náložného listu. § 2577 (1) Vůči držiteli náložného listu může dopravce uplatnit jen námitky
plynoucí z obsahu náložného listu nebo ze svých práv proti držiteli. (2) Vůči držiteli náložného listu se dopravce může dovolat ujednání
obsažených ve smlouvě, kterou uzavřel s odesílatelem, jsou-li tato ujednání v
náložném listu obsažena, anebo odkazuje-li na ně náložný list výslovně. Pododdíl
4 § 2578 Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis,
zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo
použitelný předpis Evropských společenství. § 2579 Spojí-li se k provedení přepravy několik dopravců, mohou přepravní řády
stanovit, který z dopravců a za jakých podmínek za přepravu odpovídá. § 2580 (1) Omezí-li přepravní řády povinnost dopravce k náhradě újmy na
zdraví, nepřihlíží se k tomu. (2) Povinnost dopravců provozujících veřejnou přepravu nahradit škodu
nebo jinou újmu mohou přepravními řády omezit jen ve zvlášť odůvodněných
případech, kdy potřeba takového omezení pro vnitrostátní přepravu nezbytně
vyplývá ze zásad platných pro mezinárodní přepravu. (3) Případná omezení povinnosti dopravce k náhradě újmy v přepravních
řádech se nevztahují na případy újmy způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. § 2581 (1) Je-li osoba oprávněná vyzvednout zavazadlo či zásilku v prodlení s
vyzvednutím věci déle než šest měsíců, může dopravce věc na účet této osoby
prodat. Jedná-li se o věc větší hodnoty a zná-li dopravce adresu této osoby,
vyrozumí ji předem o zamýšleném prodeji a poskytne jí dodatečnou přiměřenou
lhůtu k vyzvednutí věci. (2) Přepravní řády mohou v odůvodněných případech stanovit pro
vyzvednutí některých zavazadel a zásilek kratší lhůtu k jejich vyzvednutí,
zejména jedná-li se o věci nebezpečné povahy nebo o věci, které se rychle kazí. Oddíl 2 § 2582 Smlouvou o provozu dopravního prostředku se provozce zavazuje přepravit
náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat alespoň jednu předem určenou
cestu, anebo vykonat ve smluvené době větší počet cest, jak to objednatel určí,
a objednatel se zavazuje zaplatit provozci odměnu. § 2583 (1) Provozce zajistí způsobilost dopravního prostředku k smluvené
cestě, jeho použitelnost pro dohodnutou přepravu a opatří dopravní prostředek
způsobilou posádkou a pohonnými hmotami a dalšími potřebnými věcmi. (2) Není-li dopravní prostředek způsobilý podle odstavce 1, nahradí
provozce objednateli škodu z toho vzniklou, ledaže prokáže, že tuto
nezpůsobilost nemohl ani při zachování potřebné péče předvídat. § 2584 Právo požadovat smluvený provoz dopravního prostředku může objednatel
postoupit jiné osobě. § 2585 Přejímá-li provozce k přepravě náklad, použije se pro určení práv a
povinností stran přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o přepravě, pokud to
povaha smlouvy o provozu dopravního prostředku připouští. Díl 8 Oddíl 1 § 2586 (1) Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a
nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit
cenu. (2) Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň
způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli
uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž
nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních
podmínek. § 2587 Dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále
údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se
rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. § 2588 (1) Záleží-li
provedení díla ve zvláštních
osobních schopnostech zhotovitele,
zaniká závazek ztrátou jeho způsobilosti, nebo
jeho smrtí. To neplatí, může-li
dílo úspěšně provést ten, kdo převzal
činnost zhotovitele jako jeho právní
nástupce. (2) Smrt objednatele sama o sobě závazek neruší, ledaže se tím splnění
závazku stane nemožným nebo zbytečným. To platí i v případě zániku závazku
smrtí objednatele. Způsob
provádění díla Zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním
vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti
zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí. § 2590 (1) Zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a
obstará vše, co je k provedení díla potřeba. (2) Není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době
přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch
zhotovitele. § 2591 Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel
přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel
právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele,
anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy. § 2592 Zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele
ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze
zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. § 2593 Objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel
porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a
prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době,
může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně
k podstatnému porušení smlouvy. § 2594 (1) Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na
nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo
příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani
při vynaložení potřebné péče. (2) Překáží-li
nevhodná věc nebo příkaz v řádném
provádění díla,
zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do
výměny věci nebo změny příkazu;
trvá-li objednatel na provádění díla s
použitím předané věci nebo podle daného
příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak
objednatel učinil v písemné
formě. (3)
Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o
dobu přerušením
vyvolanou. Zhotovitel má právo na úhradu
nákladů spojených s přerušením díla
nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy
jejich nevhodnost mohla být
zjištěna. (4) Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel práva z
vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu. § 2595 Trvá-li objednatel na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s
použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel od
smlouvy odstoupit. Věci k
provedení díla Opatří-li
zhotovitel věc zpracovanou při provádění díla,
má stran této
věci, pokud se stala součástí díla,
postavení prodávajícího. Má se za
to, že
kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla. § 2597 (1) Má-li objednatel opatřit věc k provedení díla, předá ji
zhotoviteli v dohodnuté době, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
Má se za to, že se cena díla o cenu této věci nesnižuje. (2) Neopatří-li objednatel věc včas a neučiní-li tak ani na výzvu
zhotovitele v dodatečné přiměřené době, může věc opatřit zhotovitel na účet
objednatele. Cenu věci a náklady účelně vynaložené s jejím opatřením objednatel
zhotoviteli zaplatí bez zbytečného odkladu poté, co jej o placení zhotovitel
požádá. § 2598 (1) Objednatel nese nebezpečí škody na věci, kterou opatřil k
provedení díla, dokud trvá jeho vlastnické právo k věci. (2) Zhotovitel
odpovídá za věc převzatou od objednatele jako
skladovatel. S provedeným dílem předloží
objednateli vyúčtování a vrátí mu
vše,
co z jeho věcí nezpracoval. Vlastnické
právo k předmětu díla (1) Je-li předmětem díla věc určená jednotlivě, nabývá k ní vlastnické
právo objednatel. To neplatí v případě, že zhotovitel zpracoval věc objednatele
na jiném místě než u objednatele či na jeho pozemku nebo na pozemku, který
objednatel opatřil, nebo že je hodnota díla stejná nebo vyšší než hodnota
objednatelovy zpracované věci; tehdy nabývá vlastnické právo k předmětu díla
zhotovitel. (2) Je-li předmětem díla věc určená podle druhu, nabývá k ní
vlastnické právo zhotovitel. To neplatí v případě, že zhotovitel zhotovil věc u
objednatele, na jeho pozemku nebo na pozemku, který objednatel opatřil; tehdy
nabývá vlastnické právo objednatel. § 2600 Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo
z důvodu, za nějž zhotovitel neodpovídá, nemá objednatel právo na náhradu za
věc, kterou zhotoviteli předal k zpracování. Právo z bezdůvodného obohacení tím
není dotčeno. § 2601 Nabyl-li zhotovitel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li se dílo
z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, poskytne objednateli peněžitou náhradu
za jeho zpracovanou věc, anebo mu vrátí věc téhož druhu. § 2602 (1) Nabyl-li objednatel zpracováním vlastnické právo k věci a zmaří-li
se dílo z důvodu, za nějž zhotovitel odpovídá, může objednatel požadovat buď
vydání věci vzniklé zpracováním, anebo tuto věc odmítnout a požadovat náhradu
svých věcí použitých ke zpracování. (2) Vydá-li zhotovitel objednateli věc vzniklou zpracováním, není tím
dotčeno jeho právo z bezdůvodného obohacení. Odmítne-li objednatel věc vzniklou
zpracováním, má vůči zhotoviteli právo na peněžitou náhradu za svoji
zpracovanou věc, anebo na vrácení věci téhož druhu. § 2603 Nabyl-li vlastnické právo k věci objednatel a zmaří-li se dílo z důvodu, za
nějž zhotovitel neodpovídá, může objednatel požadovat jen vydání věci vzniklé
zpracováním, nahradí však zhotoviteli cenu jeho věci použité ke zpracování. Provedení
díla Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno. § 2605 (1) Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému
účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. (2) Převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze
zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas. § 2606 Provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být
předáno a převzato i po částech. § 2607 (1) Má-li
být dokončení díla prokázáno
provedením ujednaných zkoušek,
považuje se provedení díla za dokončené
úspěšným provedením zkoušek. K
účasti
na nich zhotovitel objednatele včas přizve; nezúčastní-li
se objednatel zkoušky
a nevylučuje-li to povaha věci, nebrání to jejich
provedení. (2) Výsledek zkoušky se zachytí v zápisu; není-li objednatel přítomen,
potvrdí zápis místo něho hodnověrná, odborně způsobilá a nestranná osoba, jež
se zkoušek zúčastnila. Nepříčí-li se to povaze závazku, je zhotovitel povinen
objednateli na jeho žádost zápis předat. § 2608 (1) Je-li předmětem díla věc, řídí se předání věci obdobně
ustanoveními o kupní smlouvě. (2) Převzetím nabývá objednatel vlastnické právo k věci a přechází na
něho nebezpečí škody na věci, nestalo-li se tak již dříve. § 2609 (1) Je-li předmětem díla věc, může ji zhotovitel na účet objednatele
vhodným způsobem prodat, nepřevezme-li objednatel věc bez zbytečného odkladu
poté, co dílo mělo být dokončeno; bylo-li dokončeno později, pak bez zbytečného
odkladu po vyrozumění o dokončení díla. Nebrání-li tomu povaha věci, zhotovitel
vyrozumí objednatele o zamýšleném prodeji a stanoví mu náhradní lhůtu k
převzetí věci, avšak ne kratší než jeden měsíc. (2) Nehlásí-li
se neznámý nebo nesnadno dosažitelný objednatel o
dílo
po dobu delší než šest měsíců,
popřípadě, brání-li tomu povaha věci,
nehlásí-li
se objednatel o věc po dobu přiměřenou její povaze, může
zhotovitel věc na jeho
účet prodat i bez vyrozumění. Cena za
dílo (1) Právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. (2) Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za
každou část při jejím provedení. § 2611 Provádí-li se dílo po částech nebo se značnými náklady a neujednaly-li
strany placení zálohy, může zhotovitel požadovat během provádění díla
přiměřenou část odměny s přihlédnutím k vynaloženým nákladům. § 2612 (1) Zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem
bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s
odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co
potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení
rozdílu v ceně. (2) Objednatel může od smlouvy odstoupit; poměrnou část původně určené
ceny zhotoviteli zaplatí, má-li z částečného plnění zhotovitele prospěch.
Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu po doručení oznámení
o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí. § 2613 Zmaří-li objednatel provedení díla z důvodu, za nějž odpovídá, náleží
zhotoviteli cena za dílo snížená o to, co zhotovitel neprovedením díla ušetřil. § 2614 Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a
neujednají-li důsledky pro výši ceny, zaplatí objednatel cenu upravenou s
přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech
spojených se změněným prováděním díla. Vady díla (1) Dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. (2) O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o
kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního
díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat
zhotoviteli. § 2616 Dojde-li
podle českého právního řádu nebo podle
právního řádu státu, kde má
být předmět díla využit, v důsledku použití
předmětu díla k ohrožení nebo
porušení práva třetí osoby z
průmyslového nebo jiného duševního
vlastnictví, je
z toho zhotovitel objednateli zavázán, pokud o tom
zhotovitel v době uzavření
smlouvy věděl nebo vědět musel. Na právní vady
díla se obdobně použijí
ustanovení o právních vadách předmětu koupě. § 2617 Má-li dílo při předání vadu, zakládá to povinnosti zhotovitele z vadného
plnění; přechází-li však nebezpečí škody na objednatele až později, rozhoduje
doba tohoto přechodu. Po této době má objednatel práva z vadného plnění,
způsobil-li vadu zhotovitel porušením povinnosti. § 2618 Soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel
vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité
pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a
namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně. § 2619 (1) Dal-li zhotovitel za jakost díla záruku, použijí se obdobně
ustanovení o kupní smlouvě. (2) Záruční
doba týkající se díla počíná
běžet předáním díla. Oddíl 2 § 2620 (1) Je-li
cena ujednána pevnou částkou, nebo odkazem na rozpočet,
který je součástí smlouvy nebo byl objednateli
sdělen zhotovitelem do uzavření
smlouvy, nemůže ani objednatel ani zhotovitel žádat změnu ceny
proto, že si
dílo vyžádalo jiné úsilí nebo
jiné náklady, než bylo předpokládáno. (2) Nastane-li však zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která
dokončení díla podstatně ztěžuje, může soud podle svého uvážení rozhodnout o
spraved-livém zvýšení ceny za dílo, anebo o zrušení smlouvy a o tom, jak se
strany vypořádají. To neplatí, převzala-li některá ze stran nebezpečí změny
okolností, nebo jedná-li se o okolnost, o níž některá ze stran předem
prohlásila, že nenastane. § 2621 (1) Bylo-li
dílo zadáno podle rozpočtu, nemůže zhotovitel požadovat
zvýšení ceny za dílo, ani mají-li
rozsah nebo nákladnost práce za následek
překročení rozpočtu. (2) Byla-li
zaručena úplnost rozpočtu, nemůže zhotovitel díla
požadovat zvýšení ceny za dílo,
objeví-li se potřeba dalších prací k
dokončení
díla. § 2622 (1) Byla-li však cena určena na základě rozpočtu daného s výhradou, že
se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný, může
zhotovitel požadovat zvýšení ceny, objeví-li se v případě rozpočtu s výhradou
nezaručené úplnosti při provádění díla potřeba činností do rozpočtu
nezahrnutých, pokud nebyly předvídatelné v době uzavření smlouvy, a v případě
rozpočtu s výhradou nezávaznosti, oč nevyhnutelně převýší náklady účelně
vynaložené zhotovitelem náklady zahrnuté do rozpočtu. Nesouhlasí-li objednatel
se zvýšením ceny, určí zvýšení ceny na návrh zhotovitele soud. (2) Zhotoviteli zaniká nárok na určení zvýšení ceny podle
odstavce 1, jestliže neoznámí nutnost překročení rozpočtované částky a
výši požadovaného zvýšení ceny bez zbytečného odkladu poté, kdy se při
provádění díla ukázala jeho nevyhnutelnost. (3) Objednatel může bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy,
požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu. V tomto
případě je objednatel povinen nahradit zhotoviteli část ceny odpovídající
rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu. Oddíl 3 § 2623 Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci
a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu
tohoto dílu. § 2624 Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí
škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i
jinak. § 2625 Je-li
cena díla určena s odkazem na skutečný rozsah
práce a její hodnotu
nebo na hodnotu použitých věcí a výši
dalších nákladů, vyúčtuje zhotovitel na
žádost objednatele dosavadní postup prací, jakož i
dosud vynaložené náklady. § 2626 (1) Stanoví-li smlouva, že objednatel zkontroluje předmět díla na
určitém stupni jeho provádění, zhotovitel pozve objednatele ke kontrole.
Nepozve-li jej včas nebo pozve-li jej ve zřejmě nevhodné době, umožní
objednateli dodatečnou kontrolu a hradí náklady s tím spojené. (2) Nedostaví-li se objednatel ke kontrole, na niž byl řádně pozván
nebo jež se měla konat podle ujednaného časového rozvrhu, může zhotovitel
pokračovat v provádění díla. Objednatel má právo na provedení dodatečné
kontroly, nahradí však zhotoviteli náklady s tím spojené, zabránila-li mu v
účasti na kontrole vyšší moc a požádal-li o dodatečnou kontrolu bez zbytečného
odkladu, jinak jde k jeho tíži vše, co dodatečná kontrola vyvolá. § 2627 (1) Zjistí-li
zhotovitel při provádění díla skryté
překážky týkající
se místa, kde má být dílo provedeno,
znemožňující provést dílo dohodnutým
způsobem, oznámí to bez zbytečného odkladu
objednateli a navrhne mu změnu díla.
Do dosažení dohody o změně díla může jeho
provádění přerušit. (2) Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může
kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla
provedenou do doby, než překážku mohl při vynaložení potřebné péče odhalit. § 2628 Objednatel
nemá právo odmítnout převzetí stavby pro
ojedinělé drobné vady,
které samy o sobě ani ve spojení s jinými
nebrání užívání stavby funkčně nebo
esteticky, ani její užívání
podstatným způsobem neomezují. Vady
stavby (1) Soud nepřizná právo ze skryté vady, které objednatel neoznámil bez
zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději
však do pěti let od převzetí stavby, namítne-li druhá strana, že právo nebylo
uplatněno včas. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace a o jiných
obdobných plněních. (2) Prováděcí právní předpis může v odůvodněných případech stanovit
zkrácení doby uvedené v odstavci 1 pro některé části stavby až na dva
roky. Ujednají-li strany zkrácení této doby, nepřihlíží se k tomu, je-li
objednatel slabší stranou. § 2630 (1) Bylo-li plněno vadně, je vzhledem k tomu, co sám dodal, zavázán se
zhotovitelem společně a nerozdílně
(2) Zhotovitel se zprostí povinnosti z vady stavby, prokáže-li, že
vadu způsobila jen chyba ve stavební dokumentaci dodané osobou, kterou si
objednatel zvolil, nebo jen selhání dozoru nad stavbou vykonávaného osobou,
kterou si objednatel zvolil. Oddíl 4 § 2631 Spočívá-li dílo v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo
údržba, oprava či úprava věci, postupuje zhotovitel při této činnosti, jak bylo
ujednáno a s odbornou péčí tak, aby dosáhl výsledku činnosti určeného ve
smlouvě. § 2632 Není-li předmětem díla hmotná věc, odevzdá zhotovitel výsledek své činnosti
objednateli. Dílo s nehmotným výsledkem se považuje za předané, je-li dokončeno
a zhotovitel umožní objednateli jeho užití. § 2633 Výsledek činnosti, který je předmětem práva průmyslového nebo jiného
duševního vlastnictví, může zhotovitel poskytnout i jiným osobám než
objednateli, bylo-li tak ujednáno. Neobsahuje-li smlouva výslovný zákaz tohoto
poskytnutí, je k němu zhotovitel oprávněn, není-li to vzhledem k povaze díla v
rozporu se zájmy objednatele. § 2634 Je-li předmětem díla výsledek činnosti, který je chráněn právem
průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, má se za to, že jej zhotovitel
poskytl objednateli k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. § 2635 Ustanovení tohoto oddílu se použijí obdobně i pro výsledek činnosti
zhotovený podle ustanovení o veřejném příslibu (soutěžní dílo). Díl 9 § 2636 (1) Smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje
pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať
již je jím příkazce nebo třetí osoba. (2) Příkazce
zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to
neplatí, stanoví-li jiný právní
předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně
z
jiných zdrojů. § 2637 Péče
o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a
všechny další služby,
které se týkají bezprostředně
ošetřovaného a které jsou vedeny snahou
zlepšit
nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví
však není činnost spočívající
jen v prodeji nebo jiném převodu léků. Poučení (1) Poskytovatel
srozumitelně vysvětlí ošetřovanému
zamýšlené
vyšetření i navrhovanou péči o zdraví; po
příslušném vyšetření poskytovatel
vysvětlí ošetřovanému jeho zdravotní stav a
péči o zdraví i při dalším postupu.
Žádá-li o to ošetřovaný, podá mu
poskytovatel vysvětlení v písemné formě. (2) Není-li ošetřovaný plně svéprávný, ale přesto je schopen úsudku,
poučí se způsobem přiměřeným jeho schopnosti vysvětlení pochopit; vysvětlení se
podá i jeho zákonnému zástupci. § 2639 (1) Vysvětlení
je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že
ošetřovaný pochopil svůj zdravotní stav, způsob,
účel a nezbytnost péče o
zdraví včetně očekávaných následků i
možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i
to, zda přichází v úvahu i případný
jiný způsob péče o zdraví. (2) Musí-li
si poskytovatel být vědom, že u ošetřovaného
vyvolal
představu, že péčí o zdraví dosáhne
určitého výsledku, ač ví nebo musí vědět,
že výsledku nemusí být dosaženo, je povinen i toto
ošetřovanému vysvětlit. § 2640 (1) Ohrozil-li
by se tím zcela zjevně a vážně zdravotní stav
ošetřovaného, může mu být vysvětlení
podáno v plném rozsahu dodatečně, jakmile
již není třeba obávat se nebezpečí. Má se
za to, že toto právo poskytovatel
nemá, nepotvrdí-li mu zjevnost a vážnost
nebezpečí jiná osoba poskytující
péči
o zdraví v daném oboru. (2) Je-li
vysvětlení odepřeno a vyžaduje-li to zájem
ošetřovaného,
podá se vysvětlení jiné osobě pověřené
ošetřovaným, ledaže jiný právní
předpis
stanoví něco jiného. § 2641 Dal-li ošetřovaný zřetelně najevo, že si vysvětlení nepřeje, neposkytne se,
ledaže nebezpečí, které z toho hrozí ošetřovanému nebo jiné osobě, zjevně
převyšuje jeho zájem. Práva a
povinnosti stran (1) Ke
každému úkonu v rámci péče o zdraví
se vyžaduje souhlas ošetřovaného,
ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba.
Odmítne-li ošetřovaný souhlas,
potvrdí to poskytovateli na jeho žádost v
písemné formě. (2) Požádá-li o to poskytovatel nebo ošetřovaný, potvrdí mu druhá
strana v písemné formě, k čemu byl souhlas udělen. § 2643 (1) Poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a
to i v souladu s pravidly svého oboru. (2) Ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí
potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k
tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy. § 2644 Poskytovatel neumožní jiné osobě pozorovat péči o zdraví ošetřovaného,
ledaže ten dal k tomu souhlas. To neplatí, vyžaduje-li se přítomnost jiné
osoby, aby bylo prokázáno, nakolik se vyhovělo požadavkům odborné péče. § 2645 Poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného
odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží. § 2646 (1) Poskytuje-li
se péče o zdraví ve zdravotnickém
zařízení, v
zařízení sociálních služeb nebo v
obdobném zařízení, které smluvní
strana
neprovozuje, musí být ošetřovanému nebo
příkazci včas sděleno, kdo je
poskytovatelem a že provozovatel zařízení smluvní
stranou není. (2) Nelze-li poskytovatele určit, považuje se za něho i provozovatel zařízení,
kde byla péče o zdraví poskytnuta; to platí i v případě, že provozovatel
ošetřovanému nebo příkazci bez zbytečného odkladu nesdělí, kdo je
poskytovatelem. K opačným ujednáním se nepřihlíží. Záznamy o
péči o zdraví (1) Poskytovatel
vede záznamy o péči o zdraví, z nichž musí
být zřejmé
údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o
poskytovatelově činnosti, včetně
podkladů osvědčujících správnost těchto
údajů, v rozsahu nezbytném pro
poskytování řádné péče o
zdraví. Záznamy poskytovatel uchová tak dlouho,
jak to
vyžaduje potřeba odborné péče. (2) K záznamům poskytovatel podle svého uvážení připojí i podklady a
vyjádření, které mu popřípadě odevzdal ošetřovaný nebo příkazce. (3) Do záznamů poskytovatel vždy poznamená, kdo do nich nahlížel. § 2648 (1) Požádá-li o to ošetřovaný, umožní mu poskytovatel bez zbytečného
odkladu nahlédnout do záznamů, které o něm vede, a umožní mu pořizovat si z
nich výpisy, opisy nebo kopie, popřípadě mu sám vydá proti zaplacení přiměřené
náhrady z nich výpis, opis nebo kopii. (2) Obsahují-li záznamy rovněž údaje o třetí osobě, nelze je
zpřístupnit bez jejího souhlasu. § 2649 (1) Nestanoví-li zákon něco jiného, nelze záznamy zpřístupnit jiné
osobě bez výslovného souhlasu ošetřovaného, třeba by to byl i příkazce nebo
zástupce ošetřovaného. (2) Udělil-li ošetřovaný souhlas, nebo odmítl-li jej udělit, uvede se
to v záznamech, které poskytovatel o ošetřovaném vede. § 2650 (1) Bez
souhlasu ošetřovaného může poskytovatel sdělit
údaje o něm v
anonymizované podobě k účelům vědeckého nebo
statistického šetření
týkajícího
se zdravotního stavu obyvatelstva a jeho skupin, lze-li rozumně
předpokládat,
že souhlas nelze opatřit vůbec nebo včas a
(2) Právo
podle odstavce 1 poskytovatel nemá, není-li
šetření
prováděno ve veřejném zájmu, lze-li
šetření provést i bez údajů o
určitém
ošetřovaném nebo vyjádřil-li
ošetřovaný výslovně nesouhlas se
zpřístupněním
údajů o sobě. § 2651 Ošetřovaný, který není příkazcem, může péči o zdraví odmítnout; jeho
odmítnutím se závazek ruší. Díl 10 § 2652 (1) Smlouvou o kontrolní činnosti se kontrolor zavazuje zjistit
nestranně stav určité věci nebo ověřit výsledek určité činnosti a vydat o tom
kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit mu odměnu. (2) K ujednání, jímž se kontrolorovi ukládá povinnost, jež by mohla
ovlivnit nestrannost kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, se
nepřihlíží. § 2653 Kontrolor
provede kontrolu s odbornou péčí podle stanoveného
způsobu
kontroly, doby, místa a rozsahu kontroly, se zřetelem i ke
stavu, v jakém se
předmět kontroly nacházel v době jejího
provádění. Zjištěný stav
popíše v
kontrolním osvědčení. § 2654 Kontrolor provede kontrolu v rozsahu a způsobem obvyklým při obdobných
kontrolách. Má se za to, že kontrola má být provedena bez zbytečného odkladu v
místě, kde se předmět kontroly nachází. Objednatel oznámí kontrolorovi včas,
kde se má kontrola uskutečnit. § 2655 Objednatel poskytne kontrolorovi součinnost nutnou k provedení kontroly,
zejména mu umožní potřebný přístup k předmětu kontroly. § 2656 (1) Právo kontrolora na odměnu vzniká provedením kontroly a vydáním
kontrolního osvědčení. (2) Společně s právem na odměnu vzniká kontrolorovi i právo na náhradu
nákladů, které při provedení kontroly účelně vynaložil, ledaže z povahy těchto
nákladů vyplývá, že jsou v odměně již zahrnuty. § 2657 Není-li odměna ujednána, zaplatí objednatel kontrolorovi odměnu ve výši
obvyklé se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly v době
uzavření smlouvy. § 2658 Provedení kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem a jinými
osobami, zejména osobami, jimž je předmět kontroly určen nebo od nichž pochází. § 2659 Neprovede-li kontrolor kontrolu řádně, nemá právo na odměnu a náhradu
nákladů. § 2660 (1) Kontrolor nahradí škodu způsobenou porušením povinnosti provést
kontrolu řádně v tom rozsahu, v jakém objednatel nemůže účinně dosáhnout
náhrady uplatněním práva z vadného plnění vůči tomu, kdo plnil kontrolovaný
předmět. Kontrolor povinnost k náhradě škody nemá, opomenul-li objednatel
vymáhat své právo vůči třetí osobě včas, nebo nemůže-li je vymáhat vzhledem k
tomu, co s třetí osobou ujednal. (2) Omezení podle odstavce 1 neplatí, ujistil-li kontrolor
objednatele, že bez ohledu na rozsah a způsob kontroly zjistí všechny vady,
nebo ujistí-li objednatele, že kontrolní osvědčení je úplné a správné. § 2661 Nahradí-li kontrolor objednateli škodu, přechází na něho právo objednatele
vůči třetí osobě tak, jako by mu bylo postoupeno. Díl 11 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 2662 Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v
určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo
výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na
účet. § 2663 Je-li účet zřízen pro více osob, má každá z nich postavení majitele účtu.
Tyto osoby nakládají s účtem společně. Má se za to, že jejich podíly na
peněžních prostředcích na účtu jsou stejné. § 2664 S peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných
ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze
zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. § 2665 Ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo
provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek
peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. § 2666 Zemře-li majitel účtu, zastaví ten, kdo vede účet, v den následující po
dni, kdy mu byla smrt majitele účtu doložena, ty výplaty hotovosti a převody
peněžních prostředků z účtu, o kterých majitel účtu určil, že se v nich po jeho
smrti pokračovat nemá. § 2667 Úrok z peněžních prostředků na účtu je splatný na konci kalendářního
měsíce. Ten, kdo vede účet, připíše úrok k zůstatku peněžních prostředků na
účtu bez zbytečného odkladu poté, co se stal splatným. § 2668 Zanikne-li závazek, vypořádá ten, kdo vede účet, bez zbytečného odkladu
pohledávky a dluhy týkající se účtu, zejména provede převody peněžních
prostředků z účtu uskutečněné prostřednictvím platebních prostředků a šeků
použitých do dne zániku závazku, účet zruší a zůstatek peněžních prostředků
vyplatí majiteli účtu. Pododdíl
2 § 2669 Platební účet upravuje jiný zákon. Jiný zákon rovněž upravuje převody
peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o
platební transakci podle jiného zákona. Pododdíl
3 § 2670 Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro účet, který není platebním
účtem. Ustanovení tohoto pododdílu se rovněž použijí pro vložení hotovosti,
výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků prováděné na platebním účtu,
jestliže se nejedná o platební transakci podle jiného zákona. § 2671 Byl-li
sjednán úrok, náleží majiteli účtu
ode dne připsání peněžních prostředků
na účet do dne předcházejícího dni jejich
odepsání z účtu. § 2672 Ten, kdo vede účet, připíše na něj přijaté nebo převedené peněžní
prostředky nejpozději následující pracovní den poté, co získal právo s nimi
nakládat. § 2673 (1) Ten,
kdo vede účet, oznámí majiteli účtu
vložení či výběr
hotovosti nebo převod peněžních prostředků, k němuž došlo
v uplynulém
kalendářním měsíci, bez zbytečného odkladu
po skončení kalendářního měsíce. (2) Ten, kdo vede účet, oznámí majiteli účtu bez zbytečného odkladu po
skončení kalendářního roku zůstatek peněžních prostředků na účtu. § 2674 Majitel účtu může závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní doby,
i když je smlouva uzavřena na dobu určitou. § 2675 (1) Ten,
kdo vede účet, může závazek ze smlouvy o účtu
vypovědět s
účinností ke konci měsíce
následujícího po měsíci, v němž
výpověď došla
majiteli účtu. (2) Poruší-li majitel účtu podstatným způsobem ujednanou povinnost,
může ten, kdo vede účet, závazek ze smlouvy o účtu vypovědět i bez výpovědní
doby. Pododdíl
4 § 2676 (1) Vkladní
knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky
vložení
hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu.
Účet, k němuž byla vystavena
vkladní knížka, neslouží k provádění
převodů peněžních prostředků. Vkladní
knížka může být vystavena pouze na jméno majitele
vkladní knížky. Z vkladní
knížky musí být zřejmá výše
peněžních prostředků na účtu a její změny. (2) Má se za to, že výše peněžních prostředků na účtu odpovídá
záznamům ve vkladní knížce. § 2677 S peněžními prostředky na účtu nakládá majitel vkladní knížky. Bez
předložení vkladní knížky nelze s peněžními prostředky na účtu nakládat. § 2678 Při
ztrátě nebo zničení vkladní knížky
vystaví výstavce vkladní knížky na
žádost majitele vkladní knížky novou
vkladní knížku. Tato vkladní knížka
nahrazuje původní vkladní knížku, která
pozbývá dnem jejího vystavení
platnosti. § 2679 Pokud majitel vkladní knížky nenakládá s peněžními prostředky na účtu po
dobu dvaceti let ani nepředloží vkladní knížku k doplnění záznamů, ruší se
závazek uplynutím této doby; majitel vkladní knížky má právo na výplatu
zůstatku peněžních prostředků na účtu včetně úroků ke dni zrušení závazku. Oddíl 2 § 2680 (1) Smlouvou
o jednorázovém vkladu se vkladatel zavazuje poskytnout
příjemci vkladu pevný jednorázový vklad v
určité výši a příjemce vkladu se
zavazuje tento vklad přijmout, po zániku závazku jej
vrátit a zaplatit
vkladateli úrok. (2) Bylo-li nakládání s vkladem podmíněno sdělením hesla a vkladatel
heslo nezná, může vkladatel nakládat s vkladem, pokud prokáže, že mu vklad
náleží. § 2681 Vkladním listem příjemce vkladu potvrzuje pevný jednorázový vklad na dobu
určitou ve výši vkladním listem uvedené. Oddíl 3 § 2682 Smlouvou o otevření akreditivu se výstavce akreditivu zavazuje vůči
příkazci vystavit na jeho žádost a účet ve prospěch třetí osoby (oprávněného)
akreditiv a příkazce se zavazuje zaplatit výstavci akreditivu odměnu. § 2683 (1) Výstavce akreditivu oznámí oprávněnému v písemné formě bez
zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, že v jeho prospěch otvírá akreditiv, a
sdělí mu jeho obsah. (2) Akreditiv obsahuje alespoň určení, že se výstavce akreditivu
zavazuje zaplatit určitou částku, přijmout směnku nebo se zavazuje k jinému
plnění, jakož i akreditivní podmínky s určením, do kdy je má oprávněný splnit,
aby mohl požadovat plnění od výstavce akreditivu. § 2684 Závazek výstavce akreditivu vůči oprávněnému vzniká vystavením akreditivu.
Tento závazek je nezávislý na závazku mezi výstavcem akreditivu a příkazcem i
na závazku mezi příkazcem a oprávněným. § 2685 Výstavce akreditivu může pověřit akreditivem i jiného výstavce, aby za něj
poskytl plnění. Poskytne-li pověřený výstavce plnění, má právo na náhradu vůči
výstavci akreditivu; byl-li akreditiv potvrzen, má toto právo i vůči
potvrzujícímu výstavci. § 2686 Neurčí-li akreditiv výslovně jinak, může jej výstavce akreditivu změnit
nebo zrušit jen se souhlasem oprávněného a příkazce. Potvrzený
akreditiv (1) Je-li
akreditiv na žádost výstavce akreditivu potvrzen
dalším
výstavcem, vzniká oprávněnému právo
na plnění i vůči potvrzujícímu výstavci od
doby, kdy potvrzující výstavce
oprávněnému potvrzení akreditivu oznámil. (2) Ke změně nebo zrušení potvrzeného akreditivu se vyžaduje i souhlas
potvrzujícího výstavce. § 2688 Plnil-li potvrzující výstavce oprávněnému podle podmínek akreditivu, má
právo na náhradu vůči výstavci akreditivu. § 2689 Výstavce akreditivu, který oprávněnému jen oznámí, že pro něho jiný
výstavce akreditivu otevřel akreditiv, nevzniká závazek z akreditivu, nahradí
však škodu, bylo-li oznámení nesprávné. Dokumentární
akreditiv (1) Při dokumentárním akreditivu výstavce akreditivu plní oprávněnému,
jsou-li mu včas předloženy dokumenty určené akreditivem v souladu s
akreditivními podmínkami. To platí i v případě, jsou-li dokumenty předloženy
výstavci pověřenému akreditivem. (2) Byl-li dokumentární akreditiv potvrzen, poskytne potvrzující
výstavce oprávněnému plnění, jsou-li mu, popřípadě výstavci pověřenému
akreditivem, včas předloženy dokumenty uvedené v odstavci 1. § 2691 Výstavce akreditivu s odbornou péčí přezkoumá, zda obsah předložených
dokumentů a jejich vzájemná souvislost zjevně odpovídají podmínkám určeným
akreditivem. § 2692 Dojde-li k ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů v době, kdy je má
výstavce akreditivu u sebe, nahradí výstavce akreditivu příkazci škodu tím
způsobenou. To neplatí, nemohl-li výstavce akreditivu škodu odvrátit ani při
vynaložení odborné péče. § 2693 Ustanovení o dokumentárním akreditivu se použije přiměřeně i na akreditiv,
podle něhož se lze domáhat plnění při splnění jiných podmínek, než je
předložení dokumentů. Oddíl 4 § 2694 (1) Smlouvou o inkasu se obstaravatel inkasa zavazuje obstarat pro
příkazce přijetí peněžní částky nebo jiný inkasní úkon od třetí osoby a
příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu. (2) Není-li výše odměny ujednána, zaplatí příkazce obstaravateli
inkasa odměnu obvyklou v době uzavření smlouvy. § 2695 Obstaravatel inkasa vyzve třetí osobu k provedení inkasního úkonu.
Odmítne-li tato osoba splnit výzvu, podá o tom obstaravatel inkasa příkazci bez
zbytečného odkladu zprávu. § 2696 Obstaravatel inkasa postupuje při obstarání inkasa s odbornou péčí podle
pokynů příkazce. Neuskuteční-li se přesto inkaso, nezakládá to důvod k postihu
obstaravatele inkasa. § 2697 (1) Co obstaravatel inkasa při inkasu přijal, vydá bez zbytečného
odkladu příkazci. (2) Přijal-li obstaravatel inkasa cenný papír nebo dokument, nahradí
příkazci škodu způsobenou jeho ztrátou, zničením nebo poškozením v době, kdy
jej měl obstaravatel inkasa u sebe. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa
škodu odvrátit ani při vynaložení odborné péče. § 2698 Použije-li obstaravatel inkasa k obstarání inkasa jiného obstaravatele
podle pokynů příkazce, děje se tak na účet a nebezpečí příkazce. Dokumentární
inkaso Při
dokumentárním inkasu se obstaravatel inkasa vůči
příkazci zavazuje
vydat třetí osobě dokumenty, zaplatí-li tato osoba proti
vydání dokumentů
určitou peněžní částku, nebo provést před
vydáním dokumentů jiný inkasní úkon,
a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu. § 2700 Dojde-li k ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů v době, kdy je má
obstaravatel inkasa u sebe, nahradí obstaravatel inkasa příkazci škodu tím
způsobenou. To neplatí, nemohl-li obstaravatel inkasa škodu odvrátit ani při
vynaložení odborné péče. Díl 12 Oddíl 1 § 2701 (1) Smlouvou o důchodu se plátce zavazuje platit příjemci pravidelné
peněžní dávky (důchod). (2) Zaváže-li se plátce k placení důchodu na dobu života nějaké osoby
nebo na dobu delší než pět let, vyžaduje smlouva písemnou formu. § 2702 Nebylo-li trvání závazku ujednáno, platí, že povinnost platit důchod trvá
po dobu příjemcova života. § 2703 Není-li ujednána doba splatnosti důchodu, jsou dávky splatné měsíčně
napřed. Zemře-li osoba, na dobu jejíhož života byl důchod ujednán, zaplatí
plátce dávku, která za života oné osoby již dospěla. Bylo-li však ujednáno, že
důchod je splatný pozadu, zaplatí plátce dávku připadající na dobu, po kterou
ona osoba byla ještě naživu. § 2704 Právo na důchod nelze postoupit jinému; k opačnému ujednání se nepřihlíží.
Pohledávku splatné dávky však postoupit lze. § 2705 Zřídil-li
plátce důchod bezúplatně, může zároveň vyhradit,
že příjemcovi
věřitelé nemohou příjemcovy dávky postihnout ani
exekučně, ani v insolvenčním
řízení. Taková výhrada je
účinná vůči třetím osobám i vůči
orgánům veřejné
moci, avšak jen do výše, kterou příjemce
vzhledem ke svým poměrům pro své
zaopatření nutně potřebuje. § 2706 (1) Byl-li důchod poskytnut za úplatu, nelze pro neplacení dávek
odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení úplaty. To neplatí, bylo-li placení
důchodu zajištěno a jistota zanikne, nebo se zhorší, aniž ji plátce v přiměřené
lhůtě doplní na původní rozsah. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, nařídí soud na návrh příjemce prodej
části plátcova majetku a použití výtěžku k placení důchodu po přiměřenou dobu
do budoucna. Oddíl 2 § 2707 (1) Smlouvou o výměnku si vlastník nemovité věci vymiňuje v
souvislosti s jejím převodem pro sebe nebo pro třetí osobu požitky, úkony nebo
práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou a nabyvatel
nemovité věci se zavazuje zaopatření poskytnout. Není-li stanoveno nebo
ujednáno jinak, rozhoduje pro obsah práv výměnkáře místní zvyklost. (2) Podle obsahu právního jednání, kterým byl výměnek zřízen, se na
smlouvu o výměnku použijí také ustanovení o právech, ze kterých se výměnek
skládá, zejména o služebnosti bytu nebo o důchodu. § 2708 (1) Je-li výměnek zřízen jako reálné břemeno, učiní nabyvatel nemovité
věci vše, co je z jeho strany zapotřebí, aby výměnek mohl být zapsán do
veřejného seznamu. Nezřekne-li se výměnkář zápisu, lze do veřejného seznamu
zapsat vlastnické právo nabyvatele jen současně se zápisem výměnku. (2) Vlastník nemovité věci může pro sebe zapsat budoucí výměnek do
veřejného seznamu ještě před převedením nemovité věci. § 2709 I
když to při zřízení výměnku nebylo
ujednáno, přispěje osoba zavázaná k
výměnku pomocnými úkony výměnkáři,
který to nezbytně potřebuje v nemoci, při
úrazu nebo v podobné nouzi. Této povinnosti se
zprostí, zprostředkuje-li
umístění výměnkáře ve zdravotnickém
nebo podobném zařízení. Nezavazuje-li osobu
zavázanou z výměnku k placení nákladů
pobytu v zařízení zvláštní
právní důvod,
nese je výměnkář ze svého. § 2710 (1) Změní-li se poměry tou měrou, že na osobě zavázané k výměnku nelze
spravedlivě požadovat, aby setrvala při naturálním plnění, a nedohodnou-li se
strany, může soud na návrh osoby zavázané k výměnku rozhodnout, že se naturální
výměnek zcela nebo zčásti nahradí peněžitým důchodem; soud také může, a to i
bez návrhu, uložit osobě zavázané k výměnku, aby složila ve prospěch výměnkáře
u provozovatele vhodného zaopatřovacího zařízení zaopatřovací jistinu ve
stanovené výši. (2) Byl-li výměnek přeměněn na peněžitý důchod, může soud dohodu stran
nebo své rozhodnutí změnit, změní-li se podstatně poměry. (3) Rozhodnutími podle odstavce 1 nebo 2 nelze přijmout takové
opatření, jímž by bylo zaopatření výměnkáře ohroženo. § 2711 Při
zkáze stavby, v níž bylo výměnkáři
vyhrazeno obydlí, opatří osoba
zavázaná z výměnku výměnkáři na
vlastní náklad vhodné náhradní
bydlení. § 2712 Výměnek vyhrazený manželům se nezkracuje smrtí jednoho z nich. § 2713 Výměnek nelze postoupit; postoupit lze jen právo na splatné dávky, avšak ne
na ty, jejichž rozsah je určen podle osobních potřeb výměnkáře. § 2714 Právo na výměnek nepřechází na výměnkářovy dědice. § 2715 Byla-li smlouva o převodu nemovité věci uzavřena v souvislosti se zřízením
výměnku, nelze od ní odstoupit pro neplnění povinnosti osobou zavázanou k
výměnku. Díl 13 Oddíl 1 § 2716 (1) Zaváže-li se smlouvou několik osob sdružit jako společníci za
společným účelem činnosti nebo věci, vzniká společnost. (2) Bylo-li ujednáno sdružení majetku, vyžaduje se k platnosti smlouvy
soupis vkladů společníků jimi podepsaný. Má se za to, že sdruženo bylo jen to,
co uvádí soupis. § 2717 (1) Vkládá-li společník do společnosti věc, použijí se přiměřeně
ustanovení o koupi; vkládá-li však jen právo věc užívat, použijí se přiměřeně
ustanovení o nájmu, a vkládá-li právo věc požívat, použijí se přiměřeně
ustanovení o pachtu. (2) Zavazuje-li se společník k činnosti pro společnost, použijí se
přiměřeně ustanovení o díle, nebo o příkazu. § 2718 (1) Vloží-li společník do společnosti veškeré své jmění, má se za to,
že se jedná o jmění přítomné k účinnosti smlouvy. (2) Ujednání, že vklad společníka zahrnuje i jeho budoucí majetek, se
nevztahuje na majetek nabytý děděním, ledaže to bylo výslovně ujednáno. § 2719 (1) Peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle
druhu vložené do společnosti, se stávají spoluvlastnictvím společníků, kteří
vklady přispěli; jiné věci se stávají jejich spoluvlastnictvím jen tehdy,
byly-li oceněny penězi. Spoluvlastnické podíly společníků se určí poměrem
hodnot majetku, který každý společník do společnosti vložil. (2) K jinému předmětu vkladu nabývají společníci právo bezplatného
požívání. § 2720 Společník,
který se zavázal přispět společnému účelu
jen činností, má právo
na podíl na zisku a právo užívat věci
vložené do společnosti, nemá však právo
tyto věci požívat, ani se nestává
spoluvlastníkem podle § 2719 odst. 1. Oddíl 2 § 2721 O vzájemných právech a povinnostech společníků platí obdobně ustanovení o
spoluvlastnictví. § 2722 (1) Kdo se zavázal přispět společnosti jen činností, není povinen k
jinému příspěvku. Kdo se zavázal přispět jen majetkem, není povinen přičinit se
o dosažení společného účelu jiným způsobem. (2) Společníka
nelze nutit, aby přispěl více, než se zavázal.
Změní-li
se však poměry tak, že společného účelu nelze bez
zvýšení příspěvku dosáhnout,
může ten, kdo není ochoten svůj příspěvek
zvýšit, ze společnosti vystoupit,
anebo z ní být vyloučen. § 2723 Ujedná-li se jen, co má být do společnosti celkem vloženo, přispěje každý
ze společníků rovným dílem. § 2724 O dosažení společného účelu se všichni společníci přičiňují zpravidla
stejnou měrou. Zařídil-li společník společnou záležitost v dobré víře, má právo
na náhradu jako příkazník. § 2725 Společník vykonává činnost pro společnost osobně a není oprávněn členství
ve společnosti zřídit jiné osobě, ani jí své členství postoupit. § 2726 Činy pro společnost škodlivé jsou společníkovi zakázány. § 2727 (1) Společník nesmí bez souhlasu ostatních společníků činit na vlastní
nebo cizí účet nic, co má vzhledem ke společnému účelu konkurenční povahu.
Stane-li se tak, mohou se ostatní společníci domáhat, aby se tento společník
takového jednání zdržel. (2) Jednal-li
společník na vlastní účet, mohou se ostatní
společníci
domáhat, aby bylo jednání společníka
prohlášeno za učiněné na společný
účet.
Jednal-li společník na cizí účet, mohou se
ostatní společníci domáhat, aby jim
bylo ve prospěch společného účtu postoupeno právo
na odměnu nebo aby jim byla
vydána odměna již poskytnutá. Tato práva
zanikají, pokud nebyla uplatněna do
tří měsíců ode dne, kdy se podnikatel o
jednání dozvěděl, nejpozději však rok
ode dne, kdy k jednání došlo. (3) Namísto práv podle odstavce 2 mohou ostatní společníci požadovat
náhradu škody. § 2728 (1) Neurčí-li smlouva poměr, jakým se společníci podílejí na majetku
nabytém za trvání společnosti, na zisku a na ztrátě společnosti, jsou jejich
podíly stejné. Určí-li smlouva poměr, jakým se společník podílí buď jen na
majetku, anebo jen na zisku nebo na ztrátě, platí stejný poměr i pro ostatní
případy. (2) Ujednání
vylučující právo společníka na podíl
na zisku nemá právní
účinky. Ujednání vylučující
povinnost společníka podílet se na ztrátě
má právní
účinky jen mezi společníky. § 2729 (1) Rozhodnutí
o záležitostech společnosti se přijímají
většinou
hlasů; každý společník má jeden hlas.
Ujednání nebo rozhodnutí společníků
bránící některému společníkovi
účastnit se rozhodování nemá
právní účinky. (2) Rozhodnutí, jímž se mění společenská smlouva, musí být přijato
jednomyslně. Oddíl 3 § 2730 (1) Společníci
si mohou rozdělit působnost při spravování
společných
záležitostí způsobem, jaký uznají za
vhodný. Neučiní-li to, je každý společník
vzhledem k těmto záležitostem příkazníkem
ostatních společníků. (2) Žádný společník nesmí o své vůli podstatně měnit stav nebo účel
společného majetku bez zřetele k výhodnosti takové změny. § 2731 (1) Správou společných věcí mohou společníci pověřit někoho ze svého
středu, anebo i třetí osobu. (2) Byl-li správce jmenován ve společenské smlouvě, lze ho odvolat jen
z vážného důvodu, jinak lze jeho pověření zrušit obdobně jako u příkazu. § 2732 Společník, který není oprávněn ke správě, nesmí nakládat se společným
majetkem. Učiní-li tak vůči třetí osobě, která je v dobré víře, nelze se proti
ní dovolat neplatnosti právního jednání. § 2733 Je-li pověřeno více správců, aniž je blíže upravena jejich působnost, jedná
každý z nich v záležitostech společnosti samostatně. § 2734 Správce vede řádně účty a přehled o majetkových poměrech společnosti;
společníkům podává pravidelně vyúčtování majetku společnosti včetně příjmů a
výdajů, jakož i zisku, anebo ztráty, nejméně jednou za kalendářní rok,
nejpozději do dvou měsíců po jeho ukončení. § 2735 Společník,
i když nevykonává správu, se může přesvědčit o
hospodářském
stavu společnosti, přezkoumat účetní záznamy a
jiné doklady, jakož i být
informován o společných záležitostech, ale při
uplatňování tohoto práva nesmí
ani rušit provoz společnosti víc, než je nutné,
ani bránit ostatním společníkům
při uplatňování téhož práva.
Ujednají-li si společníci něco jiného,
nepřihlíží
se k tomu. Oddíl 4 § 2736 Z dluhů vzešlých ze společné činnosti jsou společníci zavázáni vůči třetím
osobám společně a nerozdílně. § 2737 (1) Jedná-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou,
považuje se za příkazníka všech společníků. Ujednají-li si společníci něco
jiného, nelze to namítnout vůči třetí osobě, která jedná v dobré víře. (2) Jednal-li společník ve společné záležitosti s třetí osobou
vlastním jménem, mohou ostatní společníci uplatňovat práva z toho vzniklá,
třetí osoba je však zavázána jen vůči tomu, kdo s ní právně jednal. To neplatí,
bylo-li třetí osobě známo, že společník jedná na účet společnosti. § 2738 (1) Předstírá-li někdo, že je společníkem, ač jím není, jsou skuteční
společníci z jeho jednání vůči třetí osobě zavázáni společně a nerozdílně s
ním, jestliže
(2) Odstavec 1 se nepoužije, nebyla-li třetí osoba v dobré víře. Oddíl 5 § 2739 Společník může ze společnosti vystoupit, a to i bylo-li trvání společnosti
ujednáno na dobu určitou; ne však v nevhodné době nebo k újmě ostatních
společníků. Z vážných důvodů však může vystoupit kdykoli, a to i když byla
dohodnuta výpovědní doba. § 2740 (1) Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může
být ze společnosti vyloučen. Vyloučen může být rovněž,
(2) Omezení společníka ve svéprávnosti je důvodem pro vyloučení
společníka jen tehdy, je-li tento jeho stav na újmu společnosti. § 2741 (1) Společník,
jehož členství zaniklo, má právo, aby mu bylo
vyúčtováno a vydáno vše, co mu ke dni
zániku členství náleží. Podíl na
majetku
nabytém za trvání společnosti se mu vyplatí
v penězích. (2) Společník při zániku členství vyúčtuje a vyrovná ostatním
společníkům vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán. § 2742 Dědic
společníka se nestává společníkem,
má však práva stanovená v § 2741. § 2743 (1) Bylo-li ujednáno, že společenská smlouva platí i pro dědice,
vstoupí dědic do společnosti namísto zůstavitele. Takovým ujednáním nelze vázat
dědice dědiců. (2) Není-li dědic s to vykonávat pro společnost činnost, k níž se
zůstavitel zavázal, může mu být snížena přiměřená část podílu. Oddíl 6 § 2744 Společnost zaniká, dohodnou-li se o tom společníci, splní-li se podmínky
ujednané ve společenské smlouvě, uplyne-li doba, na kterou byla společnost
ujednána, dosáhne-li se účelu, k němuž byla společnost zřízena, anebo stane-li
se tento účel nemožným. § 2745 Zemře-li společník, aniž je ujednáno, že společenská smlouva platí i pro
jeho dědice, zaniká společnost, měla-li dva společníky. Má-li společnost více
společníků, má se za to, že ostatní společníci chtějí setrvat ve společnosti i
nadále. § 2746 (1) Zanikne-li společnost, podá správce vyúčtování podle § 2734
nejpozději do dvou měsíců od jejího zániku. (2) Společníkům se vydá, co je jejich vlastnictvím, a společný majetek
se rozdělí podle ustanovení o vypořádání spoluvlastnictví. Díl 14 § 2747 (1) Smlouvou o tiché společnosti se tichý společník zavazuje k vkladu,
kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích
podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi
podíl na zisku. (2) Tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka
jen na provozu některého ze závodů podnikatele. § 2748 (1) Tichý společník předá podnikateli předmět vkladu bez zbytečného
odkladu po vzniku tiché společnosti, nebo mu s ním umožní nakládat. (2) Vkládá-li
se nemovitá věc, nabývá k ní podnikatel na
dobu trvání
tiché společnosti užívací a požívací
právo. Je-li předmětem vkladu něco jiného,
má se za to, že podnikatel nabyl k předmětu vznikem tiché
společnosti
vlastnické právo. § 2749 (1) Tichý
společník má právo nahlížet do
obchodních dokladů a účetních
záznamů podnikatele. K ujednání, které toto
právo omezuje nebo vylučuje, se
nepřihlíží, osvědčí-li tichý
společník rozumný důvod domnívat se, že
obchodní
doklady a účetní záznamy nejsou vedeny
správně nebo poctivě. (2) Podnikatel
vydá tichému společníkovi stejnopis
účetní závěrky bez
zbytečného odkladu po jejím vyhotovení a
případném schválení, je-li
vyžadováno;
k opačnému ujednání se nepřihlíží. § 2750 (1) Nehledě k tiché společnosti je ze všech právních skutečností
vzniklých z podnikání zavázán jen podnikatel. (2) Je-li jméno tichého společníka obsaženo ve jménu, popřípadě v
obchodní firmě podnikatele, ručí tichý společník za dluhy podnikatele. (3) Prohlásí-li tichý společník osobě, s níž podnikatel jedná o
uzavření smlouvy, že podnikají oba společně, ručí za dluhy podnikatele
vyplývající z uzavřené smlouvy. Podíl
tichého společníka na zisku nebo ztrátě (1) Tichý
společník se podílí na zisku nebo na ztrátě
podnikatele v
ujednané výši, jinak ve výši
určené vzhledem k výši jeho vkladu a
zavedené
praxi stran, popřípadě vzhledem k zvyklostem. K
ujednání, podle něhož se tichý
společník nepodílí na zisku nebo na ztrátě,
se nepřihlíží. (2) Výše
podílu tichého společníka se určí z
čistého zisku. Vytváří-li
podnikatel fond, se kterým nesmí libovolně
nakládat, odečte se z čistého zisku
zákonný příděl do takového fondu. § 2752 Podíl
na zisku vyplatí podnikatel do třiceti dnů po vyhotovení
účetní
závěrky a jejím případném
schválení, je-li vyžadováno. Vklad tichého
společníka
se nezvyšuje o jeho podíl na zisku, který nevybere. § 2753 (1) Na
ztrátě se tichý společník podílí
stejně jako na zisku; k opačnému
ujednání se nepřihlíží. O podíl
tichého společníka na ztrátě se jeho vklad
snižuje; tichý společník není povinen vklad o
podíl na ztrátě doplnit. (2) Byl-li tichému společníkovi podíl na zisku již vyplacen, není
povinen jej při pozdější ztrátě vracet. Zánik
tiché společnosti (1) Nebyla-li tichá společnost ujednána na určitou dobu, lze ji
vypovědět nejpozději šest měsíců před koncem účetního období. (2) Tichá společnost se zrušuje také,
§ 2755 Podnikatel vydá tichému společníkovi bez zbytečného odkladu po zániku tiché
společnosti vklad upravený o podíl na výsledku svého podnikání podle stavu ke
dni zániku tiché společnosti. Díl 15 Oddíl 1 § 2756 Závisí-li podle ujednání stran prospěch, anebo neprospěch alespoň jedné ze
smluvních stran na nejisté události, jedná se o smlouvu odvážnou. § 2757 Pro závazky z odvážných smluv se nepoužijí ustanovení o změně okolností (§
1764 až 1766) a neúměrném zkrácení (§ 1793 až 1795). Oddíl 2 Pododdíl
1 § 2758 (1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi
poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost
krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit
pojistiteli pojistné. (2) Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok,
vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením
pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. § 2759 (1) Neurčí-li se v nabídce, do kdy má být přijata, vyžaduje se její
přijetí do jednoho měsíce ode dne doručení nabídky druhé straně; je-li však
uzavření smlouvy podmíněno lékařskou prohlídkou, vyžaduje se přijetí nabídky do
dvou měsíců. Nabídku pojistitele může pojistník přijmout i včasným zaplacením
pojistného ve výši uvedené v nabídce. (2) Považuje-li se odpověď na nabídku za nový návrh, platí, že byl
odmítnut, nepřijme-li jej druhá strana do jednoho měsíce ode dne doručení. (3) Navrhuje-li strana změnu smlouvy, použijí se odstavce 1 a 2
obdobně. § 2760 Pojistitel
sdělí před uzavřením smlouvy zájemci o
pojištění údaje, jejichž
rozsah a způsob předání stanoví jiný
zákon upravující pojišťovnictví. To
platí
i o skutečnostech, k jejichž změně dojde za trvání
pojištění. Pojistný
zájem Pojistný zájem je oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné
události. § 2762 (1) Pojistník
má pojistný zájem na vlastním životě a
zdraví. Má se za
to, že pojistník má pojistný zájem i na
životě a zdraví jiné osoby, osvědčí-li
zájem podmíněný vztahem k této osobě, ať
již vyplývá z příbuzenství nebo je
podmíněn prospěchem či výhodou z
pokračování jejího života. (2) Pojistník má pojistný zájem na vlastním majetku. Má se za to, že
pojistník má pojistný zájem i na majetku jiné osoby, osvědčí-li, že by mu bez
jeho existence a uchování hrozila přímá majetková ztráta. (3) Dal-li pojištěný souhlas k pojištění, má se za to, že pojistný zájem
pojistníka byl prokázán. § 2763 Při pojištění majetku může být pojištěn i budoucí pojistný zájem. Byla-li
smlouva uzavřena se zřetelem k budoucímu podnikání nebo jinému budoucímu zájmu,
který nevznikne, není pojistník povinen platit pojistné; pojistitel má však
právo na přiměřenou odměnu, pokud to bylo ujednáno. § 2764 (1) Neměl-li zájemce pojistný zájem a pojistitel o tom při uzavření
smlouvy věděl nebo musel vědět, je smlouva neplatná. (2) Pojistil-li pojistník vědomě neexistující pojistný zájem, ale
pojistitel o tom nevěděl ani nemohl vědět, je smlouva neplatná; pojistiteli
však náleží odměna odpovídající pojistnému až do doby, kdy se o neplatnosti
dozvěděl. § 2765 Zanikne-li pojistný zájem za trvání pojištění, zanikne i pojištění;
pojistitel má však právo na pojistné až do doby, kdy se o zániku pojistného
zájmu dozvěděl. § 2766 Osoba, na jejíž život, zdraví, majetek nebo odpovědnost nebo jinou hodnotu
pojistného zájmu se pojištění vztahuje, je pojištěným. § 2767 (1) Uzavře-li
pojistník ve vlastní prospěch smlouvu
vztahující se na
pojistné nebezpečí jako možnou příčinu vzniku
pojistné události u třetí osoby,
může uplatnit právo na pojistné plnění, pokud
prokáže, že třetí osobu s obsahem
smlouvy seznámil a že ta, vědoma si, že právo na
pojistné plnění nenabude,
souhlasí, aby pojistník pojistné plnění
přijal. Má-li být pojištěným potomek
pojistníka, který není plně
svéprávný, nevyžaduje se
zvláštní souhlas, pokud je
pojistník sám zákonným zástupcem
pojištěného a nejedná se o pojištění
majetku. (2) Vyžaduje-li
se souhlas pojištěného, popřípadě jeho
zákonného
zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v
ujednané době, jinak do tří měsíců
ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění
uplynutím této doby. Nastane-li v
této době pojistná událost, aniž byl souhlas
udělen, nabývá právo na pojistné
plnění pojištěný; je-li pojistnou
událostí smrt pojištěného,
nabývají toto
právo osoby uvedené v § 2831. (3) Postoupí-li pojistník smlouvu bez souhlasu pojištěného, popřípadě jeho
zákonného zástupce, nepřihlíží se k postoupení smlouvy. To neplatí, je-li
postupníkem osoba, u níž se souhlas k pojištění pojistného nebezpečí
pojištěného nevyžaduje. (4)
Dnem pojistníkovy smrti, nebo dnem jeho zániku bez
právního nástupce
vstupuje do pojištění pojištěný;
oznámí-li však pojistiteli v písemné
formě do
třiceti dnů ode dne pojistníkovy smrti, nebo ode dne jeho
zániku, že na trvání
pojištění nemá zájem, zaniká
pojištění dnem smrti, nebo dnem zániku
pojistníka.
Účinky prodlení vůči pojištěnému nenastanou
dříve než uplynutím patnácti dnů
ode dne, kdy se pojištěný o svém vstupu do
pojištění dozvěděl; k ujednání
kratší doby se nepřihlíží. § 2768 (1) Je-li
smlouva uzavřena ve prospěch třetí osoby, může s ní tato
osoba projevit souhlas i dodatečně při uplatnění práva na
pojistné plnění.
Třetí osoba má na pojistné plnění
právo, dal-li pojištěný, popřípadě jeho
zákonný zástupce třetí osobě souhlas k
přijetí pojistného plnění poté, co byl
seznámen s obsahem smlouvy. (2) Je-li ve prospěch třetí osoby pojištěno cizí pojistné nebezpečí,
použije se § 2767 obdobně. § 2769 Použije-li
pojistitel jako hledisko při určení výše
pojistného nebo pro
výpočet pojistného plnění národnost,
rasový nebo etnický původ nebo jiné
hledisko odporující zásadě rovného
zacházení podle jiného zákona,
nepřihlíží se
ke zvýšení pojistného ani ke
snížení pojistného plnění na základě
těchto
hledisek. To platí i v případě, je-li jako hledisko při
určení výše pojistného
nebo pro výpočet pojistného plnění použito
těhotenství nebo mateřství. § 2770 Oprávněnou osobou je ta osoba, které v důsledku pojistné události vznikne
právo na pojistné plnění. § 2771 K ujednání o zkrácení nebo prodloužení promlčecí lhůty se nepřihlíží. § 2772 (1) Není-li ujednána doba vzniku pojištění, vzniká pojištění prvním
dnem následujícím po dni uzavření smlouvy. (2) Bylo-li ujednáno, že se pojištění vztahuje i na dobu přede dnem
uzavření smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění, pokud
pojistník v době nabídky věděl nebo vědět měl a mohl, že pojistná událost již
nastala, a pojistitel nemá právo na pojistné, pokud v době nabídky věděl nebo
měl a mohl vědět, že pojistná událost nastat nemůže. § 2773 (1) Právní
jednání týkající se
pojištění vyžaduje písemnou formu,
ledaže strany ujednají, že této formy není
zapotřebí. (2) Pro
oznámení se vyžaduje písemná forma, jen
bylo-li to ujednáno.
Požádá-li však pojistník v
písemné formě pojistitele o sdělení údajů
významných
pro plnění podle smlouvy, sdělí mu je pojistitel bez
zbytečného odkladu v
písemné formě. § 2774 (1) Pojistné
podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku,
trvání a
zániku pojištění, pojistnou událost,
výluky z pojištění a způsob určení rozsahu
pojistného plnění a jeho splatnost. (2) Odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi
pojistitel pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se
smlouva formou obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně. Pojistka (1) Pojistitel vydá pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření
smlouvy. (2) Při ztrátě, poškození nebo zničení pojistky vydá pojistitel na
žádost a náklady pojistníka druhopis pojistky; to platí obdobně o vydání kopie
smlouvy. § 2776 Zakládá-li smlouva povinnost předložit pojistku k uplatnění práva na
pojistné plnění, může pojistitel požadovat, aby se původní pojistka před
vydáním druhopisu umořila. § 2777 (1) Nebyla-li smlouva uzavřena v písemné formě, uvede pojistitel v
pojistce alespoň
(2) Je-li smlouva uzavřená v písemné formě, musí obsahovat údaje
uvedené v odstavci 1 a pojistitel uvede v pojistce alespoň
(3) Při určení osob podle odstavce 1 nebo 2 se uvede jejich jméno nebo
jména, adresa bydliště nebo sídla a identifikující údaj. To platí i tehdy,
má-li být určen pojištěný. § 2778 K
ujednání, kterým se strany odchýlí
od § 2775 nebo 2777, se nepřihlíží. To
platí i v případě, vzdá-li se pojistník
práva na vydání pojistky. Povinné
pojištění (1) Ukládá-li
jiný zákon určité osobě povinnost uzavřít
pojistnou
smlouvu, lze se ve smlouvě odchýlit od ustanovení tohoto
oddílu jen tehdy,
připouští-li to zákon a nedojde-li tím ke
snížení rozsahu pojištění
stanoveného
jiným zákonem. (2) Stanoví-li
tak jiný zákon, vzniká pojistiteli povinnost
uzavřít
pojistnou smlouvu tak, aby mu povinnost poskytnout pojistné
plnění vznikla i
tehdy, byla-li škoda způsobena úmyslným
jednáním pojistníka, pojištěného
nebo
jiné osoby. § 2780 Při povinném pojištění může pojistitel pojistné plnění odmítnout, jen pokud
se na uvedení nepravdivých informací, neúplně zodpovězených dotazů učiněných v
písemné formě nebo vědomě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů podílel
výlučně poškozený nebo i jiná osoba s vědomím poškozeného. § 2781 Pojistitel
má právo odstoupit od smlouvy nebo vypovědět
povinné pojištění,
jen pokud to jiný zákon připouští. To
nebrání jiným ujednáním
zakládajícím pojistiteli
jiné právo k postihu pojistníka nebo
pojištěného pro případ porušení
jejich
povinnosti. Pojistné (1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. (2) Zanikne-li
pojištění v důsledku pojistné události,
náleží
pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v
němž pojistná událost
nastala; v takovém případě náleží
pojistiteli jednorázové pojištění
celé. § 2783 (1) Není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká
takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. (2) Jednorázové
pojistné je splatné dnem počátku
pojištění. Je-li
ujednáno běžné pojistné, je splatné
prvního dne pojistného období; není-li
ujednáno pojistné období jako časové
období, za které se platí běžné
pojistné,
považuje se za ujednané pojistné období
roční. (3)
Požádá-li o to pojistník, sdělí mu
pojistitel zásady pro stanovení výše
pojistného. § 2784 Pojistitel
je povinen přijmout splatné pojistné a jiné
splatné pohledávky z
pojištění i od pojistníkova
zástavního věřitele, od oprávněné osoby
nebo od pojištěného. § 2785 (1) Nejsou-li
ve smlouvě ujednány podmínky, při jejichž splnění
má
pojistitel právo upravit nově výši běžného
pojistného na další pojistné období,
nelze bez dohody s pojistníkem výši
pojistného měnit. (2) Vyhradí-li si pojistitel právo měnit výši pojistného z jiného
důvodu, než je změna podmínek rozhodných pro stanovení výše pojistného nebo
vyhradí-li si pojistitel u pojištění osob právo měnit výši pojistného v
závislosti na věku nebo zdravotním stavu, nepřihlíží se k tomu. § 2786 (1) Upraví-li pojistitel výši pojistného, sdělí ji pojistníkovi
nejpozději dva měsíce přede dnem splatnosti pojistného za pojistné období, ve
kterém se má výše pojistného změnit. (2) Nesouhlasí-li
pojistník se změnou, může nesouhlas projevit do
jednoho měsíce ode dne, kdy se o ní dozvěděl; v tom
případě pojištění zanikne
uplynutím pojistného období, na které bylo
pojistné zaplaceno. Neupozornil-li
však pojistitel na tento následek pojistníka ve
sdělení podle odstavce 1,
trvá pojištění nadále a výše
pojistného se při nesouhlasu pojistníka nezmění. § 2787 Pojistitel
má právo odečíst od pojistného
plnění splatné pohledávky
pojistného nebo jiné pohledávky z
pojištění. To neplatí, jedná-li se o
povinnost poskytnout pojistné plnění z povinného
pojištění; k opačným ujednáním
se nepřihlíží. § 2788 (1) Dotáže-li se pojistitel v písemné formě zájemce o pojištění při
jednání o uzavření smlouvy nebo pojistníka při jednání o změně smlouvy na
skutečnosti, které mají význam pro pojistitelovo rozhodnutí, jak ohodnotí
pojistné riziko, zda je pojistí a za jakých podmínek, zodpoví zájemce nebo
pojistník tyto dotazy pravdivě a úplně. Povinnost se považuje za řádně
splněnou, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného. (2) Co je v odstavci 1 stanoveno o povinnosti pojistníka, platí
obdobně i pro pojištěného. § 2789 (1) Musí-li
si pojistitel být při uzavírání smlouvy
vědom
nesrovnalostí mezi nabízeným
pojištěním a zájemcovými požadavky,
upozorní ho na
ně. Přitom se vezme v úvahu, za jakých okolností a
jakým způsobem se smlouva
uzavírá, jakož i to, je-li druhé straně při
uzavírání smlouvy nápomocen
zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli. (2) Dotáže-li se zájemce při jednání o uzavření smlouvy nebo pojistník
při jednání o změně smlouvy v písemné formě pojistitele na skutečnosti týkající
se pojištění, zodpoví pojistitel tyto dotazy pravdivě a úplně. Změna
pojistného rizika (1) Změní-li
se okolnosti, které byly uvedeny ve smlouvě nebo na které
se pojistitel tázal (§ 2788), tak podstatně, že
zvyšují pravděpodobnost vzniku
pojistné události z výslovně ujednaného
pojistného nebezpečí, zvýší se
pojistné
riziko. (2) Pojistník
nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje
pojistné nebezpečí, ani to třetí osobě dovolit;
zjistí-li až dodatečně, že bez pojistitelova
souhlasu dopustil, že se pojistné nebezpečí
zvýšilo, pojistiteli to bez
zbytečného odkladu oznámí.
Zvýší-li se pojistné nebezpečí
nezávisle na
pojistníkově vůli, oznámí to pojistník
pojistiteli bez zbytečného odkladu poté,
co se o tom dozvěděl. (3) Je-li pojištěno cizí pojistné riziko, má povinnosti stanovené v
odstavci 2 pojištěný. § 2791 (1) Prokáže-li pojistitel, že by uzavřel smlouvu za jiných podmínek,
pokud by pojistné riziko ve zvýšeném rozsahu existovalo již při uzavírání
smlouvy, má právo navrhnout novou výši pojistného. Neučiní-li tak do jednoho
měsíce ode dne, kdy mu změna byla oznámena, jeho právo zaniká. (2) Není-li návrh přijat nebo nově určené pojistné zaplaceno v
ujednané době, jinak do jednoho měsíce ode dne doručení návrhu, má pojistitel
právo pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou; toto právo však
pojistitel nemá, neupozornil-li na možnost výpovědi již v návrhu. Nevypoví-li
pojistitel pojištění do dvou měsíců ode dne, kdy obdržel nesouhlas s návrhem,
nebo kdy marně uplynula doba podle odstavce 1, zanikne jeho právo
vypovědět pojištění. § 2792 Prokáže-li
pojistitel, že by vzhledem k podmínkám platným v
době uzavření
smlouvy smlouvu neuzavřel, existovalo-li by pojistné riziko ve
zvýšeném rozsahu
již při uzavírání smlouvy, má právo
pojištění vypovědět s osmidenní
výpovědní
dobou. Nevypoví-li pojistitel pojištění do jednoho
měsíce ode dne, kdy mu změna
byla oznámena, zanikne jeho právo vypovědět
pojištění. § 2793 (1) Poruší-li
pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit
zvýšení
pojistného rizika, má pojistitel právo
pojištění vypovědět bez výpovědní doby.
Vypoví-li pojistitel pojištění,
náleží mu pojistné až do konce pojistného
období, v němž pojištění zaniklo;
jednorázové pojistné náleží
pojistiteli v
tomto případě celé. Nevypoví-li pojistitel
pojištění do dvou měsíců ode dne,
kdy se o zvýšení pojistného rizika
dozvěděl, zanikne jeho právo vypovědět
pojištění. (2) Poruší-li
pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit
zvýšení
pojistného rizika a nastala-li po této změně
pojistná událost, má pojistitel
právo snížit pojistné plnění úměrně
k tomu, jaký je poměr pojistného, které
obdržel, k pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl
o zvýšení pojistného
rizika z oznámení včas dozvěděl. § 2794 Sníží-li
se podstatně pojistné riziko v pojistné době,
vzniká pojistiteli
povinnost snížit pojistné úměrně k
snížení pojistného rizika s
účinností ode
dne, kdy se o tomto snížení dozvěděl. § 2795 (1) Ustanovení
o zvýšení pojistného rizika se
nepoužijí, pokud ke
zvýšení rizika došlo z důvodu
odvracení nebo zmenšení škody
vyšší, nebo v
důsledku pojistné události, anebo v důsledku
jednání z příkazu lidskosti. (2) Pro
pojištění osob pro případ nemoci se
ustanovení o změně
pojistného rizika nepoužijí. Pro pojištění
osob pro jiné případy se ustanovení
o změně pojistného rizika nepoužijí, mění-li se
pojistné riziko v průběhu doby
trvání pojištění; nebyla-li tato změna
promítnuta ve výpočtu pojistného, vzniká
oznamovací povinnost vůči pojistiteli, pokud na ni byl
pojistník nebo pojištěný
upozorněn. Šetření
pojistné události (1) Nastane-li
událost, se kterou ten, kdo se pokládá za
oprávněnou
osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění,
oznámí to pojistiteli bez
zbytečného odkladu, podá mu pravdivé
vysvětlení o vzniku a rozsahu následků
takové události, o právech třetích osob a o
jakémkoliv vícenásobném
pojištění;
současně předloží pojistiteli potřebné doklady a
postupuje způsobem ujednaným
ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo
pojištěným, mají tyto povinnosti
i pojistník a pojištěný. (2) Stejné oznámení může učinit jakákoliv osoba, která má na pojistném
plnění právní zájem. § 2797 (1) Pojistitel
zahájí bez zbytečného odkladu po
oznámení podle § 2796
šetření nutné ke zjištění existence
a rozsahu jeho povinnosti plnit. Šetření je
skončeno sdělením jeho výsledků osobě, která
uplatnila právo na pojistné
plnění; na žádost této osoby jí po-jistitel
v písemné formě zdůvodní výši
pojistného plnění, popřípadě důvod jeho
zamítnutí. (2) Obsahuje-li
oznámení vědomě nepravdivé nebo hrubě
zkreslené podstatné
údaje týkající se rozsahu
oznámené události, anebo zamlčí-li se v něm
vědomě
údaje týkající se této
události, má pojistitel právo na náhradu
nákladů účelně
vynaložených na šetření skutečností, o
nichž mu byly tyto údaje sděleny nebo
zamlčeny. Má se za to, že pojistitel vynaložil náklady v
prokázané výši účelně. (3)
Vyvolá-li pojistník, pojištěný nebo
jiná osoba, která uplatňuje na
pojistné plnění právo, náklady
šetření nebo jejich zvýšení
porušením
povinnosti, má pojistitel vůči němu právo na přiměřenou
náhradu. § 2798 (1) Není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do
patnácti dnů ode dne skončení šetření. (2) Nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události,
rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné
plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli sdělí, proč
nelze šetření ukončit; požádá-li o to oznamovatel, sdělí mu pojistitel důvody v
písemné formě. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné
plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li
rozumný důvod poskytnutí zálohy odepřít. (3) Porušil-li pojistitel povinnost podle odstavce 2 z příčin na své
straně, je v prodlení; k opačnému ujednání se nepřihlíží. § 2799 Způsobila-li úmyslně pojistnou událost buď osoba, která uplatňuje právo na
pojistné plnění, anebo z jejího podnětu osoba třetí, vzniká právo na pojistné
plnění jen tehdy, bylo-li to výslovně ujednáno, anebo stanoví-li tak tento nebo
jiný zákon. § 2800 (1) Bylo-li
v důsledku porušení povinnosti pojistníka nebo
pojištěného
při jednání o uzavření smlouvy nebo o její
změně ujednáno nižší pojistné, má
pojistitel právo pojistné plnění snížit o
takovou část, jaký je poměr
pojistného, které obdržel, k pojistnému,
které měl obdržet. (2) Mělo-li
porušení povinnosti pojistníka,
pojištěného nebo jiné
osoby, která má na pojistné plnění
právo, podstatný vliv na vznik pojistné
události, její průběh, na zvětšení rozsahu
jejích následků nebo na zjištění či
určení výše pojistného plnění,
má pojistitel právo snížit pojistné
plnění
úměrně k tomu, jaký vliv mělo toto porušení
na rozsah pojistitelovy povinnosti
plnit. § 2801 (1) Pojištění se přeruší, nebylo-li pojistné zaplaceno; doba přerušení
počne uplynutím dvou měsíců ode dne splatnosti pojistného až do jeho zaplacení. (2) Přeruší-li
se pojištění během pojistné doby, netrvá za
přerušení
povinnost platit pojistné a nevzniká právo na
plnění z událostí, které v době
přerušení nastaly a byly by jinak pojistnými
událostmi. Doba přerušení
pojištění se započítává do
pojistné doby, jen je-li to výslovně ujednáno. (3)
Existují-li zákonné důvody trvání
povinného pojištění, nelze povinné
pojištění přerušit. Životní
pojištění lze přerušit, jen bylo-li to
ujednáno. Zánik
pojištění K platnosti dohody o zániku pojištění se vyžaduje, aby v ní strany
ujednaly, jak se vyrovnají. Není-li ujednán okamžik zániku pojištění, platí, že
pojištění zaniklo dnem, kdy dohoda nabyla účinnosti. § 2803 (1) Pojištění zaniká uplynutím pojistné doby. (2) Bylo-li
pojištění ujednáno na dobu určitou, lze ujednat,
že
uplynutím této doby pojištění nezanikne,
pokud pojistitel nebo pojistník
nejméně šest týdnů před uplynutím
pojistné doby druhé straně nesdělí, že nemá
zájem na dalším trvání
pojištění. Nezanikne-li pojištění a
nejsou-li ujednány
podmínky a doba prodloužení, prodlužuje se
pojištění za týchž podmínek o tutéž
dobu, na kterou bylo ujednáno. § 2804 Upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v
upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné
lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne
doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. § 2805 Pojistitel nebo pojistník může pojištění vypovědět
§ 2806 Pojistník může pojištění vypovědět s osmidenní výpovědní dobou
§ 2807 Je-li
pojištění ujednáno s běžným
pojistným, zaniká pojištění na
základě
výpovědi pojistitele nebo pojistníka ke konci
pojistného období; je-li však
výpověď doručena druhé straně později než šest
týdnů přede dnem, ve kterém
uplyne pojistné období, zaniká
pojištění ke konci následujícího
pojistného
období. Vypoví-li pojistitel životní
pojištění, nepřihlíží se k výpovědi. § 2808 (1) Porušil-li pojistník nebo pojištěný úmyslně nebo z nedbalosti
povinnost stanovenou v § 2788, má pojistitel právo od smlouvy odstoupit,
prokáže-li, že by po pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel.
Pojistník má právo od smlouvy odstoupit, porušil-li pojistitel povinnost
stanovenou v § 2789. Právo odstoupit od smlouvy zaniká, nevyužije-li je strana
do dvou měsíců ode dne, kdy zjistila nebo musela zjistit porušení povinnosti
stanovené v § 2788. (2) Odstoupí-li
pojistník od smlouvy, nahradí mu pojistitel do jednoho
měsíce ode dne, kdy se odstoupení stane
účinným, zaplacené pojistné
snížené o
to, co již případně z pojištění plnil;
odstoupil-li od smlouvy pojistitel, má
právo započíst si i náklady spojené se
vznikem a správou pojištění. Odstoupí-li
pojistitel od smlouvy a získal-li již pojistník,
pojištěný nebo jiná osoba
pojistné plnění, nahradí v téže lhůtě
pojistiteli to, co ze zaplaceného
pojistného plnění přesahuje zaplacené
pojistné. (3)
Byla-li smlouva uzavřena formou obchodu na dálku, má
pojistník právo
bez udání důvodu odstoupit od smlouvy ve lhůtě
čtrnácti dnů ode dne jejího
uzavření nebo ode dne, kdy mu byly sděleny pojistné
podmínky, pokud k tomuto
sdělení dojde na jeho žádost po uzavření smlouvy.
Jedná-li se o pojištění
spadající do odvětví životních
pojištění podle jiného zákona, je
pojistník
oprávněn odstoupit od smlouvy ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy
obdržel sdělení
o uzavření obchodu na dálku, nebo ode dne, kdy mu byly
sděleny pojistné
podmínky, pokud k tomuto sdělení dojde na jeho
žádost po uzavření smlouvy; to
platí i v případě, kdy byla smlouva uzavřena jinak než
formou obchodu na dálku. (4) Odstavec 3 se nepoužije na smlouvy spadající do pojištění pomoci osobám
v nouzi během cestování nebo pobytu mimo místa svého bydliště včetně pojištění
finančních ztrát bezprostředně souvisejících s cestováním, jestliže byly tyto
smlouvy sjednány na dobu kratší než jeden měsíc. (5)
Odstoupí-li pojistník od smlouvy podle odstavce 3,
vrátí mu
pojistitel bez zbytečného odkladu, nejpozději však do
třiceti dnů ode dne, kdy
se odstoupení stane účinným, zaplacené
pojistné; přitom má právo odečíst si, co
již z pojištění plnil. Bylo-li však
pojistné plnění vyplaceno ve výši
přesahující výši zaplaceného
pojistného, vrátí pojistník,
popřípadě pojištěný
nebo obmyšlený, pojistiteli částku
zaplaceného pojistného plnění, která
přesahuje zaplacené pojistné. § 2809 Pojistitel může pojistné plnění odmítnout, byla-li příčinou pojistné
události skutečnost,
§ 2810 Pojištění
zaniká zánikem pojistného zájmu,
zánikem pojistného nebezpečí,
dnem smrti pojištěné osoby, dnem zániku
pojištěné právnické osoby bez
právního
nástupce nebo dnem odmítnutí pojistného
plnění. Pododdíl
2 § 2811 Při
škodovém pojištění poskytne pojistitel
pojistné plnění, které v
ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku
vzniklý v důsledku pojistné události. § 2812 Nebylo-li
výslovně ujednáno, že pojištění změnou
vlastnictví nebo
spoluvlastnictví pojištěného majetku
nezaniká, zanikne pojištění dnem
oznámení
této změny pojistiteli. Hranice
pojistného plnění Byla-li ujednána hranice pojistného plnění, má se za to, že se vztahuje na
jednu škodnou událost. § 2814 (1) Ujedná-li se, že se pojistné plnění omezí horní hranicí, určí se
tato hranice pojistnou částkou nebo limitem pojistného plnění. (2) Lze-li
při pojištění majetku určit jeho pojistnou hodnotu při
uzavření smlouvy, určí se na návrh
pojistníka horní hranice pojistného plnění
pojistnou částkou ve výši
odpovídající pojistné hodnotě
pojištěného majetku v
době uzavření smlouvy. Pojistitel má právo
přezkoumat při uzavření smlouvy
hodnotu pojištěného majetku. (3)
Nelze-li při pojištění majetku určit jeho pojistnou
hodnotu při
uzavření smlouvy, určí se na návrh
pojistníka horní hranice pojistného plnění
limitem pojistného plnění. Tento limit se ujedná i
v případě, že se pojištění
vztahuje jen na část hodnoty pojištěného majetku
podle odstavce 2
(zlomkové pojištění). Odpovídá-li
tomu pojistný zájem, lze takto určit horní
hranici pojistného plnění i při pojištění
podle odstavce 2. § 2815 Ujedná-li se ve smlouvě výslovně, že osobě, které vzniká právo na pojistné
plnění, půjde k tíži úbytek majetku, jehož výše nepřesáhne ujednanou hranici,
nebo že této osobě půjde určitá část úbytku majetku k tíži, není pojistitel
povinen poskytnout pojistné plnění v rozsahu takto ujednané spoluúčasti. § 2816 Je-li
týž pojistný zájem pojištěn proti
témuž pojistnému nebezpečí a pro
tutéž dobu u několika pojistitelů, vzniká množné
pojištění. Množné pojištění
může vzniknout jako
§ 2817 (1) Je-li
ujednáno soupojištění, vedoucí pojistitel
určený ve smlouvě
stanoví pojistné podmínky a výši
pojistného, spravuje soupojištění,
přejímá
oznámení o pojistné události a vede
šetření nezbytná ke zjištění rozsahu
povinnosti pojistitelů poskytnout pojistné plnění; v
tomto rozsahu jedná jménem
ostatních pojistitelů. Není-li ujednán způsob
příjmů pojistného, přijímá
vedoucí pojistitel i pojistné. (2) V rámci soupojištění lze smlouvu uzavřít i mezi pojistníkem a více
pojistiteli, kteří si ujednali společný postup při pojištění určitých
pojistných nebezpečí, a to jménem a na účet všech pojistitelů, a určili
vedoucího pojistitele, popřípadě pověřili plněním jeho povinností společný
orgán vytvořený k tomuto účelu, anebo pojišťovacího zprostředkovatele kvalifikovaného
podle jiného zákona pro vyšší stupeň odborné způsobilosti. (3) Právo na pojistné plnění se uplatňuje vůči vedoucímu pojistiteli.
Pojistitelé se mezi sebou vzájemně vypořádají podle svých podílů; nebylyli
podíly ujednány, platí, že jsou stejné. (4)
Při likvidaci pojistitele se jeho povinnosti z pojištění
vyplývající ze
soupojištění splní stejně jako povinnosti
vyplývající z jiných
pojištění
ujednaných tímto pojistitelem. (5)
Nepřihlíží se k ujednáním, která se
odchylují od odstavců 1 až 4, a to
ani v případě, kdy se některý z pojistitelů
účastní soupojištění
prostřednictvím obchodní sítě založené v
místě sídla pojistitele nebo
prostřednictvím jeho pobočky, které se
nacházejí na území jiného
členského
státu Evropské unie nebo členského státu
Dohody o Evropském hospodářském
prostoru, než je stát sídla pojistitele, nebo
nachází-li se pojistné riziko v
některém z těchto států nebo v České republice. To
neplatí při pojištění
velkých rizik podle jiného zákona
upravujícího pojišťovnictví. § 2818 (1) Vznikne-li vícenásobné pojištění, oznámí to pojistník bez
zbytečného odkladu každému pojistiteli a v oznámení uvede ostatní pojistitele a
pojistné částky nebo limity pojistného plnění ujednané v ostatních smlouvách. (2) Pojistitel,
jemuž byla jako prvnímu oznámena pojistná
událost,
poskytne pojistné plnění do výše
pojistné částky nebo limitu pojistného
plnění
ujednaného ve smlouvě, kterou je vázán, a
oznámí to bez zbytečného odkladu
ostatním pojistitelům, o nichž se dozvěděl. Tím
není dotčeno právo oprávněné
osoby požadovat pojistné plnění až do výše
vyrovnání úbytku majetku na
ostatních pojistitelích, pokud pojistná
částka nebo limit pojistného plnění
ujednaný ve smlouvě s prvním pojistitelem nepostačuje k
vyrovnání celého úbytku
majetku vzniklého v důsledku pojistné události. (3) Pojistitelé se vypořádají v poměru, v jakém jsou k sobě pojistné částky
nebo limity pojistného plnění ujednané ve smlouvách, kterými jsou vázáni, s
přihlédnutím k pojistnému plnění poskytnutému podle odstavce 2 věty druhé. § 2819 (1) Vynaložil-li
pojistník účelně náklady při odvracení
bezprostředně
hrozící pojistné události na
zmírnění následků již nastalé
pojistné události
nebo proto, že plnil povinnost odklidit poškozený
pojištěný majetek nebo jeho
zbytky z hygienických, ekologických či
bezpečnostních důvodů, má proti
pojistiteli právo na jejich náhradu, jakož i na
náhradu škody, kterou v
souvislosti s touto činností utrpěl. (2) Nepřihlíží se k ujednání, kterým si pojistitel ve vztahu k náhradám
podle odstavce 1 vyhradil právo
(3) Vynaložil-li zachraňovací náklady pojištěný nebo jiná osoba nad rámec
povinností stanovených jiným zákonem, má proti pojistiteli stejné právo na
náhradu jako pojistník. § 2820 (1) Vzniklo-li
v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou
událostí osobě, která má právo na
pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě,
která vynaložila zachraňovací náklady, proti
jinému právo na náhradu škody nebo
jiné obdobné právo, přechází tato
pohledávka včetně příslušenství,
zajištění a
dalších práv s ní spojených
okamžikem výplaty plnění z pojištění na
pojistitele, a to až do výše plnění, které
pojistitel oprávněné osobě vyplatil.
To neplatí, vzniklo-li této osobě takové
právo vůči tomu, kdo s ní žije ve
společné domácnosti nebo je na ni odkázán
výživou, ledaže způsobil pojistnou
událost úmyslně. (2) Osoba, jejíž právo na pojistitele přešlo, vydá pojistiteli
potřebné doklady a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
Zmaří-li přechod práva na pojistitele, má pojistitel právo snížit plnění z
pojištění o částku, kterou by jinak mohl získat. Poskytl-li již pojistitel
plnění, má právo na náhradu až do výše této částky. Pododdíl
3 § 2821 Obnosové
pojištění zavazuje pojistitele poskytnout v
případě pojistné
události jednorázové či opakované
pojistné plnění v ujednaném rozsahu.
Základem
pro určení výše pojistného a pro
výpočet pojistného plnění je částka
určená na
návrh pojistníka, kterou má pojistitel v
případě vzniku pojistné události
vyplatit, anebo výše a četnost vyplácení
důchodu. § 2822 Právem
na plnění z obnosového pojištění
není dotčeno právo na náhradu škody
nebo jiné právo proti tomu, kdo je povinen škodu
nahradit. § 2823 Kdy
z obnosového pojištění vzniká právo
na zkrácení pojistné doby, na
odkupné a na obnovení pojištění po
snížení pojistné částky, po
snížení ročního
důchodu nebo po zkrácení pojistné doby, se
ujedná ve smlouvě, nezakládá-li
takové právo tento zákon přímo. Pododdíl
4 § 2824 (1) V pojištění osob lze pojistit člověka pro případ smrti, dožití se
určitého věku nebo dne určeného ve smlouvě jako konec pojištění, pro případ
nemoci, úrazu nebo jiné skutečnosti souvisící se zdravím nebo změnou osobního
postavení pojištěné osoby. (2) Pojištění osob zakládá osobě určené ve smlouvě právo na výplatu
ujednané částky či důchodu nebo právo na pojistné plnění v určené výši,
nastane-li pojistná událost podle odstavce 1. § 2825 Bylo-li ujednáno pojištění pro případ pracovní neschopnosti a neuvádí-li
smlouva jasný údaj o povaze a rozsahu neschopnosti, na niž se pojištění
vztahuje, považuje se za ujednané pojištění neschopnosti pojištěného vykonávat
jeho obvyklé povolání. § 2826 (1) Uzavírá-li
pojistník smlouvu ve prospěch obmyšleného,
vyžaduje se
k uzavření smlouvy i souhlas pojištěného.
Má-li být pojištěným potomek
pojistníka, který není plně
svéprávný, nevyžaduje se
zvláštní souhlas, pokud je
pojistník sám zákonným zástupcem
pojištěného. (2) Vyžaduje-li
se souhlas pojištěného, popřípadě jeho
zákonného
zástupce, a neprokáže-li pojistník souhlas v
ujednané době, jinak do tří měsíců
ode dne uzavření smlouvy, zaniká pojištění
uplynutím této doby. Nastane-li v
této době pojistná událost, aniž byl souhlas
udělen, nabývá právo na pojistné
plnění pojištěný; je-li pojistnou
událostí smrt pojištěného,
nabývají toto
právo osoby uvedené v § 2831. (3) Souhlas podle odstavce 1 se vyžaduje i pro změnu obmyšleného,
změnu podílů na pojistném plnění, bylo-li určeno více obmyšlených, a k
vyplacení odkupného; není-li souhlas udělen, nepřihlíží se k nim. § 2827 (1) Vztahuje-li se pojištění na členy určité skupiny, popřípadě i na
jejich rodiny a osoby na nich závislé, nemusí smlouva obsahovat jména pojištěných,
lze-li pojištěné bez pochybností určit alespoň v době pojistné události. (2) Souhlas pojištěných podle § 2826 se nevyžaduje. To platí obdobně,
postoupí-li pojistník smlouvu. (3)
Porušení povinnosti pravdivě a úplně zodpovědět
dotazy pojistitele zasahuje
při skupinovém pojištění jen
pojištění těch osob, kterých se
porušení této
povinnosti týká. § 2828 (1) Jsou-li
pro to důvody související s určením
výše pojistného
rizika, výše pojistného nebo se
šetřením pojistné události, může pojistitel
požadovat údaje o zdravotním stavu a
zjištění zdravotního stavu nebo příčiny
smrti pojištěného, pokud k tomu byl pojistiteli
dán souhlas pojištěného.
Zjišťování se provádí i na
základě zpráv a zdravotnické dokumentace
vyžádaných
osobou provozující zdravotnické
zařízení, kterou pojistitel pověřil, od
ošetřujících lékařů, a v případě
potřeby i prohlídkou nebo vyšetřením
provedeným zdravotnickým zařízením. (2) Bylo-li ujednáno, že pojistník je zproštěn povinnosti platit
pojistné, může pojistitel požadovat údaje o jeho zdravotním stavu a na základě
souhlasu pojistníka přezkoumávat jeho zdravotní stav způsobem podle
odstavce 1. § 2829 Je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, může pojistník určit, kdo je
obmyšlený, jménem nebo jeho vztahem k pojištěnému. Až do vzniku pojistné
události může pojistník obmyšleného měnit; změna je účinná dnem doručení
sdělení pojistiteli. § 2830 (1) Určil-li pojistník jako obmyšleného svého manžela a bylo-li
ujednáno, že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky rozvodem manželství,
nebo prohlášením manželství za neplatné. (2) Určil-li pojistník jako obmyšleného svého předka nebo potomka a
bylo-li ujednáno, že určení je neodvolatelné, zanikají jeho účinky osvojením
obmyšleného nebo pojistníka. To platí i tehdy, byl-li neodvolatelně určen obmyšleným
pojistníkův osvojenec nebo osvojitel a bylo-li osvojení zrušeno. § 2831 (1) Nebyl-li
v době pojistné události obmyšlený určen,
nebo nenabyl-li
obmyšlený práva na pojistné plnění,
nabývá tohoto práva manžel
pojištěného, a
není-li ho, děti pojištěného. (2) Není-li
osoba uvedená v odstavci 1, nabývají
práva na
pojistné plnění rodiče pojištěného, a
není-li jich, nabývají tohoto práva
dědici pojištěného. Ustanovení o ochraně
oprávněného dědice tím nejsou dotčena. (3) Vznikne-li právo na pojistné plnění více osobám, má se za to, že jejich
podíly jsou stejné. § 2832 (1) Obmyšlený nabývá právo na pojistné plnění vznikem pojistné
události. Dokud obmyšlený tohoto práva nenabude, může pojistník volně nakládat
s právy z pojištění, zejména je zastavit nebo postoupit, jakož i změnit
označení osoby obmyšleného. Jde-li však o pojištění důchodu, vyžaduje se ke
změně obmyšleného souhlas pojistitele, jinak změnou není pojistitel vázán. (2) Je-li pojištěným osoba odlišná od pojistníka, vyžaduje se k
právním jednáním podle odstavce 1 souhlas pojištěného, jinak se k nim
nepřihlíží. Pododdíl
5 § 2833 Životní pojištění pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne
určeného smlouvou jako konec pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti
týkající se změny osobního postavení člověka lze ujednat jen jako pojištění
obnosové. § 2834 (1) Určil-li
pojistitel chybně pojistné, pojistnou dobu, dobu placení
pojistného nebo pojistnou částku proto, že
pojistník uvedl nesprávně datum
narození nebo pohlaví pojištěného,
má pojistitel právo snížit pojistné
plnění v
poměru výše pojistného, které bylo placeno,
k výši pojistného, které by bylo
placeno, kdyby byl pojistník býval uvedl datum
narození nebo pohlaví
pojištěného správně. (2) Bylo-li
v důsledku nesprávně uvedených údajů podle
odstavce 1
placeno vyšší pojistné, upraví
pojistitel jeho výši počínaje pojistným
obdobím
následujícím po pojistném období, ve
kterém se dozvěděl správné údaje.
Pojistné
placené za následující pojistná
období se snižuje o přeplatek pojistného;
bylo-li pojistné jednorázové, vrátí
pojistitel přeplatek pojistníkovi bez
zbytečného odkladu. § 2835 Bylo-li uvedeno nesprávné datum narození pojištěného, má pojistitel právo
od smlouvy odstoupit, prokáže-li, že by vzhledem k pojistným podmínkám platným
v době uzavření smlouvy smlouvu neuzavřel. Neuplatní-li pojistitel právo
odstoupit od smlouvy během života pojištěného a do tří let ode dne uzavření
smlouvy, nejpozději však do dvou měsíců poté, co se o nesprávném údaji
dozvěděl, jeho právo zaniká. § 2836 Zemřou-li
pojištěný i obmyšlený ve stejnou dobu nebo
za okolností, které
brání zjištění, kdo z nich zemřel jako
první, považuje se pro účely pojištění
za zjištěné, že pojištěný přežil
obmyšleného. Zemřel-li však
pojištěný, aniž
právo na plnění nabyly osoby uvedené v § 2829
a 2830, považuje se pro tyto
účely za zjištěné, že obmyšlený
přežil pojištěného. § 2837 Pojistitel
není povinen poskytnout pojistné plnění v
případě sebevraždy
pojištěného, trvalo-li pojištění
nepřetržitě méně než dva roky předcházející
sebevraždě. Snížení
pojistné částky, snížení ročního důchodu a zkrácení pojistné doby (1) Bylo-li
za pojištění zaplaceno běžné pojistné za
dobu určenou ve
smlouvě a nebylo-li po uplynutí této doby
další běžné pojistné zaplaceno ve
stanovené lhůtě, mění se takové
pojištění na pojištění se sníženou
pojistnou
částkou (snížení pojistné částky)
nebo na snížený roční důchod, a to bez
povinnosti platit běžné pojistné. (2) Jsou-li
snížená pojistná částka nebo
snížený roční důchod menší
než limit ujednaný ve smlouvě, zkrátí se doba
pojištění. § 2839 Ke
snížení pojistné částky,
snížení ročního důchodu nebo ke
zkrácení
pojistné doby dojde prvního dne po uplynutí lhůty,
jejímž uplynutím by jinak
pojištění zaniklo pro neplacení pojistného. § 2840 Pojistník
může požadovat zvýšení snížené
pojistné částky nebo výše ročního
důchodu opět na původní výši, jen bylo-li to
výslovně ujednáno. Totéž platí o
prodloužení zkrácené pojistné doby na
původní délku. § 2841 Bylo-li
pojištění pro případ smrti ujednáno na
přesně určenou dobu za běžné
pojistné, nevzniká při neplacení pojistného
právo na snížení pojistné částky,
snížení ročního důchodu nebo
zkrácení pojistné doby a pojištění
pro neplacení
pojistného zaniká. Odkupné (1) Bylo-li v životním pojištění ujednaném s běžným pojistným
zaplaceno pojistné nejméně za dva roky, nebo jde-li o pojištění za jednorázové
pojistné ujednané na dobu delší jednoho roku, nebo jde-li o pojištění se
sníženou pojistnou částkou, má pojistník právo, nevylučuje-li to smlouva, aby
mu pojistitel na jeho žádost vyplatil odkupné. Odkupné je splatné do tří měsíců
ode dne doručení žádosti o jeho výplatu pojistiteli; výplatou odkupného
pojištění zaniká. (2) Požádá-li pojistník kdykoli za trvání pojištění pojistitele o
sdělení, kolik by činila výše odkupného, sdělí mu ji pojistitel do jednoho
měsíce ode dne obdržení žádosti včetně výpočtu odkupného. § 2843 U
pojištění pro případ smrti ujednaného na
přesně určenou dobu, vzniká
právo na odkupné, jen bylo-li výslovně
ujednáno. Totéž platí u pojištění, z
něhož se vyplácí důchod, došlo-li již k
výplatě důchodu. Pododdíl
6 § 2844 Z
úrazového pojištění poskytne pojistitel
pojistné plnění ve výši ujednané
ve smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného. § 2845 Pojistitel
má právo odmítnout poskytnutí
pojistného plnění, došlo-li k
úrazu pojištěného v souvislosti s činem, pro
který byl pojištěný uznán vinným
úmyslným trestným činem, nebo kterým si
úmyslně ublížil na zdraví. § 2846 (1) Pojistitel
má právo snížit pojistné plnění až
na jednu polovinu,
došlo-li k úrazu následkem toho, že
poškozený požil alkohol nebo požil
návykovou látku nebo přípravek takovou
látku obsahující, odůvodňují-li to
okolnosti, za nichž k úrazu došlo. Měl-li však
takový úraz za následek smrt
poškozeného, má pojistitel právo
snížit pojistné plnění jen tehdy, došlo-li
k
úrazu v souvislosti s činem poškozeného,
jímž jinému způsobil těžkou újmu na
zdraví nebo smrt. (2) Právo
podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol
nebo návykovou látku lék, který
pojištěný užil způsobem, který
pojištěnému
předepsal lékař, a pokud pojištěný nebyl
lékařem nebo výrobcem léku upozorněn,
že v době působení léku nelze vykonávat činnost, v
jejímž důsledku došlo k
úrazu. Pododdíl
7 § 2847 V
pojištění pro případ nemoci hradí
pojistitel za pojištěného oprávněné
osobě v ujednaném rozsahu náklady nebo ujednanou
částku na zdravotní péči
vzniklé v důsledku nemoci nebo následku úrazu a
úkonů souvisících se zdravotním
stavem pojištěného, zejména s nemocí,
úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo
dispenzární péčí nebo s jinými
skutečnostmi souvisejícími se zdravotním stavem
pojištěného. § 2848 Byla-li
ujednána čekací doba, může být určena v
trvání nanejvýš do tří
měsíců, v případě porodu, psychoterapie, zubních a
ortopedických náhrad do osmi
měsíců a pro případ ošetřovatelské
péče do tří let ode dne počátku
pojištění. Pododdíl
8 § 2849 Není-li při pojištění majetku ujednána pojistná hodnota, představuje
pojistnou hodnotu obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje
jeho hodnota. § 2850 (1) Je-li pojištěna hromadná věc, vztahuje se pojištění na všechny
věci, které k hromadné věci náleží při vzniku pojistné události. Ustanovení o
pojistné částce nebo limitu pojistného plnění, o pojistné hodnotě, o
podpojištění a přepojištění se vztahují na celou hromadnou věc. Vztahuje-li se
pojištění na několik hromadných věcí, určí se pojistná částka nebo limit
pojistného plnění na každý soubor samostatně. (2) Je-li pojištěn soubor věcí, použije se odstavec 1 obdobně. § 2851 (1) Byl-li majetek pojistnou událostí poškozen nebo zničen, zdrží se
osoba, která má právo na pojistné plnění, oprav poškozeného majetku nebo
odstraňování zbytků zničeného majetku, dokud s tím pojistitel neprojeví
souhlas. Byla-li ujednána doba, do jejíhož uplynutí se má pojistitel vyjádřit,
zaniká tato povinnost nejpozději uplynutím této doby; nebyla-li ujednána,
zaniká tato povinnost, nevyjádří-li se pojistitel v době přiměřené okolnostem
případu. (2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li potřebné začít s opravou majetku
nebo s odstraňováním jeho zbytků dříve z důvodu bezpečnosti, ochrany zdraví
nebo životního prostředí nebo z jiného závažného důvodu. § 2852 (1) Zjistí-li po události, z níž uplatňuje právo na pojistné plnění,
pojistník nebo jiná oprávněná osoba, že byl nalezen ztracený nebo odcizený
majetek, jehož se tato událost týká, oznámí to pojistiteli bez zbytečného
odkladu. Majetek se však za nalezený nepovažuje, pokud
(2) Poskytl-li
pojistitel po vzniku pojistné události pojistné
plnění,
nepřechází na něho vlastnické právo k
pojištěnému majetku, ale má právo na
vydání toho, co na pojistném plnění
poskytl. Oprávněná osoba si však může
odečíst náklady účelně vynaložené na
odstranění závad vzniklých v době, kdy
byla zbavena možnosti s majetkem nakládat. § 2853 (1) Převyšuje-li
pojistná částka pojistnou hodnotu
pojištěného
majetku, mají pojistitel i pojistník právo
navrhnout druhé straně, aby byla
pojistná částka snížena při současném
poměrném snížení pojistného pro
další
pojistné období, následující po
této změně. Nepřijme-li strana návrh do jednoho
měsíce ode dne, kdy jej obdržela, pojištění
zaniká. (2) Převyšuje-li
pojistná částka pojistnou hodnotu
pojištěného majetku
a bylo-li ujednáno jednorázové pojistné,
má pojistitel právo domáhat se
snížení
pojistné částky pod podmínkou, že bude poměrně
sníženo i pojistné, a pojistník
má právo domáhat se snížení
pojistného pod podmínkou, že bude poměrně snížena
i
pojistná částka. § 2854 Je-li
pojistná částka v době pojistné události
nižší než pojistná hodnota
pojištěného majetku, sníží pojistitel
pojistné plnění ve stejném poměru, v
jakém je výše pojistné částky ke
skutečné výši pojistné hodnoty
pojištěného
majetku; to neplatí, ujednají-li strany, že
pojistné plnění sníženo nebude. § 2855 Je-li ujednáno pojištění lidských tkání nebo orgánů určených k
transplantaci podle jiného zákona, anebo lidské krve nebo jejích složek
odebraných za účelem výroby krevních derivátů a pro použití u člověka podle
jiného zákona, použijí se ustanovení § 2849 až 2854 obdobně. To platí i v
případě, že je po smrti člověka pojištěno jeho tělo nebo jeho oddělená část. Pododdíl
9 Pojištění
právní ochrany (1) Smlouvou o pojištění právní ochrany se pojistitel zavazuje v
ujednaném rozsahu hradit náklady pojištěného spojené s uplatněním jeho práva a
poskytovat služby s tím spojené. (2) Bylo-li
pojištění právní ochrany ujednáno ve
smlouvě uzavřené pro
více pojistných nebezpečí (sdružená
pojistná smlouva), je ujednání platné,
uvede-li se ve zvláštní části smlouvy, kde
se ujedná obsah a rozsah pojištění
právní ochrany, jakož i výše
pojistného za pojištění právní
ochrany. (3) Pojištění právní ochrany lze ujednat pouze jako pojištění škodové. § 2857 K ujednáním omezujícím svobodu pojištěného ve výběru zástupce se
nepřihlíží. § 2858 Pojistitel zajistí, aby
§ 2859 (1) Pojistitel
je povinen uzavřít s pojistníkem smlouvu o rozhodci pro
řešení sporů vyplývajících z
pojištění právní ochrany, pokud o to
pojistník
požádá. Na právo domáhat se uzavření
rozhodčí smlouvy musí být pojistník v
pojistné smlouvě upozorněn. (2) Dojde-li
mezi pojistitelem a pojistníkem při řešení
sporné
záležitosti ke střetu zájmů nebo neshodě při
urovnávání takové záležitosti,
má
pojistitel povinnost poučit pojistníka o jeho právu podle
odstavce 1 a
možnosti řešit spor v rozhodčím řízení. § 2860 Ustanovení § 2857 až 2859 se nepoužijí při
Pododdíl
10 Pojištění
odpovědnosti (1) Z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho
pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i
jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li
povinnost k náhradě pojištěnému. (2) Poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li
to ujednáno, anebo stanoví-li tak jiný zákon. (3) Pojištění lze ujednat jen jako pojištění škodové. § 2862 (1) Pojištěný oznámí bez zbytečného odkladu pojistiteli vznik škodné
události, skutečnost, že proti němu poškozený uplatnil právo na náhradu a
vyjádří se ke své povinnosti nahradit vzniklou škodu, popřípadě újmu, k
požadované náhradě a k její výši. (2) Pojištěný oznámí pojistiteli bez zbytečného odkladu i to, že proti
němu bylo v souvislosti se škodnou událostí zahájeno řízení před orgánem
veřejné moci nebo rozhodčí řízení; zároveň mu sdělí, kdo je jeho právním
zástupcem a zpraví pojistitele o průběhu i výsledcích řízení. V řízení o
náhradě postupuje pojištěný v souladu s pokyny pojistitele; náklady řízení
hradí pojištěnému pojistitel. § 2863 Pojistitel
má právo škodnou událost za
pojištěného projednávat, jakmile mu
byla oznámena. Pojistitel má právo vyžadovat od
poškozeného údaje uvedené v §
2777 odst. 3. § 2864 Pojistitel má právo zjišťovat při šetření škodné události údaje o
zdravotním stavu nebo o příčině smrti poškozeného, udělí-li mu k tomu poškozený
nebo jiná oprávněná osoba souhlas; § 2828 se použije obdobně. § 2865 (1) Nebyl-li
ujednán limit pojistného plnění, hradí
pojistitel
poškozenému škodu, popřípadě jinou
újmu, v plné výši. Nahradil-li
pojištěný
škodu nebo újmu, na niž se vztahuje
pojištění, má proti pojistiteli právo na
náhradu až do výše, do které by jinak byl
povinen plnit poškozenému pojistitel. (2) Ujedná-li
pojistitel s poškozeným, že mu poskytne, jde-li o
práva
s povahou opakovaného plnění, jako jsou zejména
právo na náhradu ztráty na
výdělku nebo nákladů na výživu pozůstalých,
jednorázovou náhradu ve výši určené
s použitím pojistně matematických metod, vyrovnají
se jednorázovou výplatou
tato veškerá již vzniklá i budoucí
práva. K takovému ujednání je
zapotřebí
souhlasu pojištěného. Nemůže-li jej
pojištěný udělit, není tohoto souhlasu
zapotřebí. § 2866 (1) Způsobil-li
pojištěný škodnou událost pod vlivem
požití alkoholu
nebo použití návykové látky nebo
přípravku takovou látku obsahujícího,
má
pojistitel proti němu právo na náhradu toho, co za něho
plnil. (2) Právo
podle odstavce 1 pojistitel nemá, obsahoval-li alkohol
nebo návykovou látku lék, který
pojištěný užil způsobem, který
pojištěnému
předepsal lékař, a neupozornil-li lékař nebo
výrobce léku poškozeného, že v
době působení léku nelze vykonávat činnost, v
jejímž důsledku škodnou událost
způsobil. § 2867 Souvisí-li pojištění s vlastnickým právem a nebylo-li výslovně ujednáno, že
pojištění změnou vlastnictví nebo spoluvlastnictví nezaniká, zanikne pojištění
dnem oznámení této změny pojistiteli. Pododdíl
11 § 2868 (1) Pojištění úvěru se ujednává na ochranu před majetkovými důsledky,
které mohou pojištěnému vzniknout nesplácením poskytnutých peněžních prostředků
dlužníkem. (2) Pojištění záruky se ujednává pro případ plnění z ručitelského
závazku pojištěného, propadnutí kauce či jistoty, anebo plnění z kauce či
jistoty nebo z jiného obdobného ujednaného důvodu. (3) Pojištění úvěru nebo záruky lze ujednat jen jako pojištění škodové. § 2869 Neoznámí-li
osoba, které vzniklo na pojistné plnění
právo, pojistiteli
vznik škodné události ve lhůtě ujednané v
smlouvě, soud právo na pojistné
plnění nepřizná, namítne-li pojistitel
opožděné oznámení škodné
události. § 2870 Pojištění
úvěru se státní podporou se řídí
tímto zákonem a zákonem
upravujícím pojišťování a
financování vývozu se státní
podporou. Pododdíl
12 § 2871 (1) Předmětem
pojištění finančních ztrát jsou
vynaložené náklady,
které vznikly v důsledku škodné události,
nebo ušlý zisk, anebo jiné finanční
ztráty určené ve smlouvě. (2) Pojištění
finančních ztrát lze ujednat jako pojištění
škodové nebo
obnosové. § 2872 (1) Pojišťuje-li
pojistitel velké pojistné riziko v neživotním
pojištění podle jiného zákona
upravujícího pojišťovnictví, lze se
odchýlit od
jakéhokoli ustanovení této části ve
prospěch kterékoli strany, vyžaduje-li to
účel a povaha pojištění. (2) Pojištění velkého pojistného rizika lze ujednat pouze jako
pojištění škodové. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 2873 (1) Sázkou
se alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru,
ukáže-li se nesprávným její tvrzení
o skutečnosti stranám neznámé nebo ukáže-li
se tvrzení druhé strany o této události
správným. (2) Má-li strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, jistotu o výsledku
a zatají-li to druhé straně, je sázka neplatná. § 2874 Nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat. § 2875 Byla-li výhra dána, nemůže ji prohrávající strana vymáhat zpět. To neplatí,
pokud prohrávající stranou byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními nebo
rozumovými schopnostmi. § 2876 Byla-li dána výhra vzhledem k okolnostem případu a postavení i možnostem
stran zjevně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřeně
snížit. § 2877 Vymáhat nelze ani pohledávku ze zápůjčky nebo úvěru poskytnutých vědomě k
sázce. To neplatí, dala-li zápůjčku nebo úvěr osoba s nedostatečnými duševními
nebo rozumovými schopnostmi. § 2878 Pohledávka ze sázky nebo ze zápůjčky či úvěru poskytnutých vědomě k sázce,
kterou nelze vymáhat, nemůže být platně zajištěna. Byl-li dluh odpovídající
takové pohledávce uznán, nepřihlíží se k tomu. § 2879 Ustanovení
o sázce se nepoužijí, byla-li v souvislosti s
podnikáním stran
ujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věc
nemá být dodána, ale má být
zaplacen jen rozdíl mezi smluvenou cenou a tržní cenou v
době dodání. To platí
i tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo
vyloučeno, ale z poměrů, které
musí být stranám známy, je zřejmé,
že se stranám jedná jen o získání
takového
rozdílu. § 2880 Ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li smlouva uzavřena na komoditní
burze, na regulovaném trhu, v mnohostranném obchodním systému anebo jedná-li se
o smlouvu mezi podnikateli a jejím předmětem je investiční nástroj podle zákona
upravujícího podnikání na kapitálovém trhu. Pododdíl
2 § 2881 O hře platí ustanovení o sázce obdobně; jedná-li se však o hru vyžadující
pouze zručnost nebo tělesná cvičení obou stran, použije se z ustanovení o sázce
jen § 2875. Pododdíl
3 § 2882 O losu platí ustanovení o sázce obdobně. Tato ustanovení se však nepoužijí,
má-li být losem rozhodnut spor, rozdělena společná věc, anebo rozhodnuto
hlasování. Pododdíl
4 § 2883 Ustanovení
o nevymahatelnosti pohledávek ze sázky, hry nebo losu a
ustanovení o pravomoci soudu výhru snížit se
nepoužijí na pohledávky ze sázky,
hry nebo loterie provozovaných státem nebo
podléhajících úřednímu
povolení. Díl 16 Oddíl 1 Pododdíl
1 § 2884 Příslib odměny za nějaký výkon učiněný vůči osobě blíže neurčené zavazuje
přislibujícího tehdy, byl-li příslib veřejně vyhlášen. § 2885 (1) Nezřekl-li se přislibující práva veřejný příslib odvolat, může jej
odvolat před provedením výkonu v téže formě, v jaké byl veřejný příslib učiněn;
není-li to možné, pak ve formě stejně účinné. (2) Odvolání není účinné vůči tomu, kdo výkon již byl se zřetelem k
veřejnému příslibu provedl, jestliže v té době o odvolání nevěděl ani nemusel
vědět. § 2886 (1) Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob, náleží odměna
tomu, kdo výkon provedl nejdříve, ledaže z veřejného příslibu plyne jiná vůle
přislibujícího. (2) Splní-li podmínky veřejného příslibu několik osob současně,
rozdělí přislibující mezi ně odměnu rovným dílem, ledaže z veřejného příslibu
plyne jiná vůle přislibujícího. (3)
Odstavec 2 nebrání dohodě odměněných o
jiném rozdělení odměny, a
není-li takové dohody, právu každého z
odměněných požadovat vůči ostatním
takové části odměny, která odpovídá
poměru, v jakém se na dosaženém výsledku
podílel. Pododdíl
2 § 2887 (1) Přislibuje-li se odměna vypsáním ceny za výkon co možná nejlepší,
je veřejný příslib platný, uvede-li se v něm také doba, po kterou se lze o cenu
ucházet. (2) Není-li dále stanoveno jinak, platí o vypsání ceny ustanovení o
příslibu odměny. § 2888 (1) Vypsání ceny lze odvolat jen ze závažných důvodů. (2) Odvolal-li přislibující vypsání ceny, odškodní přiměřeně toho, kdo
před odvoláním podmínky veřejného příslibu alespoň zčásti splnil. Upozornění na
toto právo uvede přislibující v odvolání, neučinil-li tak již při vypsání ceny. § 2889 Neuvedl-li přislibující při vypsání ceny, kdo posoudí splnění podmínek
veřejného příslibu a podle jakých měřítek a kdo a v jaké lhůtě provede ocenění,
posoudí a ocení splnění podmínek přislibující sám. Oddíl 2 § 2890 Slibem odškodnění se slibující zavazuje nahradit příjemci slibu škodu,
vznikne-li mu z jeho určitého jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž
příjemce slibu není povinen. § 2891 (1) Závazek
slibujícího vzniká doručením
prohlášení slibujícího
příjemci slibu. (2) Příjemce slibu uskuteční jednání, o nějž ho slibující žádá, jen
zavázal-li se k němu. § 2892 Slibující
nahradí náklady a veškerou škodu,
které příjemci slibu vzniknou v
souvislosti s jednáním, o něž jej slibující
požádal. § 2893 Příjemce slibu učiní včas na účet slibujícího taková opatření, aby rozsah
škody byl co nejmenší. Hlava III Díl 1 Oddíl 1 § 2894 (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě
újmy na jmění (škody). (2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně
ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových
případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění
posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. § 2895 Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech
stanovených zvlášť zákonem. § 2896 Oznámí-li
někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči
jiným osobám
vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu.
Učiní-li to však ještě před
vznikem újmy, může být takové
oznámení posouzeno jako varování před
nebezpečím. § 2897 Vzdá-li
se někdo práva domáhat se náhrady škody
vzniklé na pozemku a je-li
vzdání zapsáno do veřejného seznamu,
působí to i proti pozdějším vlastníkům. § 2898 Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k
náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené
úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem
vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto
případech se práva na náhradu nelze ani platně vzdát. § 2899 Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností,
že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti
tomu, kdo újmu způsobil. Prevence Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý
povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na
svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. § 2901 Vyžadují-li
to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
má
povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil
nebezpečnou situaci
nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to
povaha poměru mezi osobami.
Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých
možností a schopností snadno
odvrátit újmu, o níž ví nebo musí
vědět, že hrozící závažností zjevně
převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. § 2902 Kdo
porušil právní povinnost, nebo kdo může a
má vědět, že ji poruší,
oznámí to bez zbytečného odkladu osobě,
které z toho může újma vzniknout, a
upozorní ji na možné následky. Splní-li
oznamovací povinnost, nemá poškozený
právo na náhradu té újmy, které mohl
po oznámení zabránit. § 2903 (1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem
přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. (2) Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil
vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. § 2904 Újmu
způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své
viny k náhodě podnět,
zejména tím, že poruší příkaz nebo
poškodí zařízení, které má
nahodilé újmě
zabránit. § 2905 Kdo
odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně
hrozící nebo trvající
protiprávní útok a způsobí přitom
útočníkovi újmu, není povinen k její
náhradě.
To neplatí, je-li zjevné, že napadenému
hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen
nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená,
zejména vzhledem k závažnosti
újmy útočníka způsobené odvracením
útoku. § 2906 Kdo
odvrací od sebe nebo od jiného přímo
hrozící nebezpečí újmy, není
povinen k náhradě újmy tím způsobené,
nebylo-li za daných okolností možné
odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li
následek zjevně stejně závažný nebo
ještě závažnější než újma,
která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v
nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li
nebezpečí vlastní vinou sám
jednající. § 2907 Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi, se
přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné
nebezpečí. § 2908 Kdo
odvracel hrozící újmu, má právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů
a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v
jehož zájmu jednal,
nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co
odvrátil. Oddíl 2 Pododdíl
1 § 2909 Škůdce,
který poškozenému způsobí škodu
úmyslným porušením dobrých mravů,
je povinen ji nahradit; vykonával-li však své
právo, je škůdce povinen škodu
nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel
poškození jiného. § 2910 Škůdce,
který vlastním zaviněním poruší
povinnost stanovenou zákonem a
zasáhne tak do absolutního práva
poškozeného, nahradí poškozenému, co
tím
způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci,
který zasáhne do jiného práva
poškozeného zaviněným porušením
zákonné povinnosti stanovené na ochranu
takového práva. Domněnka
nedbalosti Způsobí-li
škůdce poškozenému škodu
porušením zákonné povinnosti, má se
za
to, že škodu zavinil z nedbalosti. § 2912 (1) Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v
soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale. (2) Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost,
nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo
pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že
jedná nedbale. § 2913 (1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho
vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané
povinnosti zjevně sloužit. (2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve
splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná
nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.
Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl
škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl
škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí. § 2914 Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka,
nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se
však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje
se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho
nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Škoda
způsobená několika osobami (1) Je-li
k náhradě zavázáno několik škůdců,
nahradí škodu společně a
nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle
jiného zákona k náhradě jen
do určité výše, je zavázán s
ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto
rozsahu. To platí i v případě, že se více osob
dopustí samostatných
protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit
škodlivý následek s
pravděpodobností blížící se jistotě, a
nelze-li určit, která osoba škodu
způsobila. (2) Jsou-li
pro to důvody zvláštního zřetele hodné,
může soud
rozhodnout, že škůdce nahradí škodu podle
své účasti na škodlivém následku;
nelze-li účast přesně určit, přihlédne se k míře
pravděpodobnosti. Takto nelze
rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě
účastnil na způsobení škody jiným
škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat
celou škodu
každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo
má-li škůdce hradit škodu
způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě
také pomocníkovi. § 2916 Kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se
s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. § 2917 Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih. § 2918 Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se
přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.
Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na
škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. § 2919 Obohatil-li
se škůdce na úkor poškozeného
protiprávním činem nebo na
základě jiné skutečnosti, která způsobila
škodu, je škůdcovo obohacení i po
promlčení práva poškozeného na
náhradu škody bezdůvodné. Promlčí-li se
právo
poškozeného na náhradu škody, může se
poškozený domáhat, aby mu škůdce vydal,
co získal, podle ustanovení o bezdůvodném
obohacení. Pododdíl
2 Škoda
způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání (1) Nezletilý,
který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten,
kdo je
stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou
škodu, pokud byl způsobilý
ovládnout své jednání a posoudit jeho
následky; poškozenému náleží
náhrada
škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze
šetrnosti k němu. (2) Nebyl-li
nezletilý, který nenabyl plné
svéprávnosti, nebo ten, kdo
je stižen duševní poruchou, způsobilý
ovládnout své jednání a posoudit jeho
následky,
má poškozený právo na náhradu, je-li
to spravedlivé se zřetelem k majetkovým
poměrům škůdce a poškozeného. § 2921 Společně
a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i
ten, kdo nad ním zanedbal
náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k
náhradě, nahradí poškozenému škodu
ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled. § 2922 Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout své
jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou.
Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto
stavu přivedli. § 2923 Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné
potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti,
provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu
způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou
povahou takové osoby. § 2924 Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti,
nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní
činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se
zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat,
aby ke škodě nedošlo. § 2925 (1) Kdo
provozuje závod nebo jiné zařízení
zvláště nebezpečné, nahradí
škodu způsobenou zdrojem zvýšeného
nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný,
nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné
škody ani při
vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti
zprostí, prokáže-li, že škodu
způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji
způsobilo vlastní jednání
poškozeného
nebo neodvratitelné jednání třetí osoby;
ujednají-li se další důvody
zproštění,
nepřihlíží se k tomu. (2) Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí
vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže
provozovatele k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení
škody provozem. (3) Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje
továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka
používá nebo se s ní nakládá. § 2926 Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí
škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo
podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Škoda z
provozu dopravních prostředků (1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou
tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo
letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. (2) Povinnosti
nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li
škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v
provozu. Jinak se zprostí,
prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při
vynaložení veškerého úsilí,
které
lze požadovat. § 2928 Je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele
osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě. § 2929 Místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a
nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti
umožnil. § 2930 Nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního
prostředku. § 2931 Vznikla-li škoda na věci jejím odcizením nebo ztrátou, nahradí provozovatel
tuto škodu, jen pokud poškozený neměl možnost věc opatrovat. § 2932 Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o
vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své
účasti na způsobení vzniklé škody. Škoda
způsobená zvířetem Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho
dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se
zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová
nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s
vlastníkem. § 2934 Slouží-li
domácí zvíře vlastníku k výkonu
povolání či k jiné výdělečné
činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro
osobu se zdravotním
postižením, zprostí se vlastník povinnosti k
náhradě, prokáže-li, že při dozoru
nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by
škoda vznikla i při
vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž
podmínek se povinnosti k náhradě
zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil. § 2935 (1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník
zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li
vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně
zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi. (2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě. Škoda
způsobená věcí Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí
škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických,
sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. § 2937 (1) Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí
měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník
věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k
náhradě. (2) Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo
podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k
náhradě podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji
určit, vlastník nemovité věci. § 2938 (1) Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady
budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho
vzniklou. (2) Společně
a nerozdílně s ním hradí škodu
předešlý vlastník, má-li
škoda příčinu v nedostatku vzniklém za
trvání jeho vlastnického práva, na nějž
nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka
od zániku jeho vlastnického
práva. To neplatí, pokud se jedná o takový
nedostatek, o kterém nástupce musel
vědět. Škoda
způsobená vadou výrobku (1) Škodu způsobenou vadou movité věci určené k uvedení na trh jako
výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití nahradí ten, kdo výrobek
nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal, a společně a
nerozdílně s ním i ten, kdo výrobek nebo jeho část označil svým jménem,
ochrannou známkou nebo jiným způsobem. (2) Společně a nerozdílně s osobami uvedenými v odstavci 1 hradí
škodu i ten, kdo výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého
podnikání. (3)
Škoda na věci způsobená vadou výrobku se
hradí jen v částce převyšující
částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu
vyhlášeným Českou národní
bankou v den, v němž škoda vznikla; není-li tento den
znám, pak v den, kdy byla
škoda zjištěna. § 2940 (1) Nelze-li výrobce určit podle § 2939, nahradí škodu i každý
dodavatel, pokud poškozenému při uplatnění práva na náhradu škody do jednoho
měsíce nesdělí, kdo je výrobcem nebo kdo mu výrobek dodal. (2) Jedná-li se o dovezený výrobek, pak nahradí škodu každý dodavatel,
i když je výrobce znám, pokud poškozenému ve lhůtě nesdělí, kdo je dovozcem. § 2941 (1) Výrobek je ve smyslu § 2939 vadný, není-li tak bezpečný, jak to od
něho lze rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem, zejména ke způsobu,
jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen, k předpokládanému účelu, jemuž má
výrobek sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh. (2) Výrobek nelze považovat za vadný jen proto, že byl později uveden
na trh výrobek dokonalejší. § 2942 (1) Povinnosti k náhradě škody způsobené vadou výrobku se škůdce
zprostí, jen prokáže-li, že škodu zavinil poškozený nebo ten, za jehož čin
poškozený odpovídá. (2) Povinnosti k náhradě škody se tato osoba rovněž zprostí,
prokáže-li, že
(3) Kdo vyrobil součást výrobku, zprostí se povinnosti k náhradě škody,
prokáže-li, že vadu způsobila konstrukce výrobku, do něhož byla součást
zapracována, nebo že ji způsobil návod k výrobku. (4) Vzdá-li se druhá strana předem práva na náhradu škody zcela nebo
zčásti, nepřihlíží se k tomu. (5) K ujednáním odporujícím odstavcům 1 až 4 se nepřihlíží. § 2943 Ustanovení
§ 2939 až 2942 se nepoužijí, pokud vada způsobila
poškození
vadného výrobku nebo poškození věci
určené a užívané převážně k
podnikatelským
účelům. § 2944 Každý,
kdo od jiného převzal věc, která má být
předmětem jeho závazku,
nahradí její poškození, ztrátu nebo
zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo
i jinak. § 2945 (1) Je-li
s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno
odkládání
věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu
určeném nebo na místě, kam se
takové věci obvykle ukládají, nahradí
provozovatel poškození, ztrátu nebo
zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě
vlastníku věci. Stejně nahradí
škodu provozovatel hlídaných garáží
nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se
o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich
příslušenství. (2) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez
zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo
nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do
patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. (3) Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku
hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené
provozem dopravního prostředku. Škoda na
vnesené věci (1) Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci,
kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí,
popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy,
byla-li věc za tím účelem ubytovatelem převzata. (2) Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že škodu
způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti
k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se
nepřihlíží. § 2947 Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané ve
vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy. § 2948 (1) Škoda
se hradí do výše odpovídající
stonásobku ceny ubytování za
jeden den. (2) Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci
v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo v
provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení. § 2949 (1) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez
zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo
uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů
po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, převzal-li ubytovatel věc
do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo
způsobil-li škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje. § 2950 Kdo
se hlásí jako příslušník
určitého stavu nebo povolání k odbornému
výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí
škodu, způsobí-li ji
neúplnou nebo nesprávnou informací nebo
škodlivou radou danou za odměnu v
záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se
hradí jen škoda, kterou
někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Oddíl 3 Pododdíl
1 § 2951 (1) Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře
možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. (2) Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním.
Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob
skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. § 2952 Hradí
se skutečná škoda a to, co poškozenému
ušlo (ušlý zisk). Záleží-li
skutečná škoda ve vzniku dluhu, má
poškozený právo, aby ho škůdce dluhu
zprostil nebo mu poskytl náhradu. § 2953 (1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně
sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a
majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k
poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. (2) Odstavec
1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k
odbornému výkonu jako příslušník
určitého stavu nebo povolání,
porušením
odborné péče. § 2954 Způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový
prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které
škůdce z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu
rozhodnutí. Do uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s
takovými věcmi uvedenými v rozhodnutí. § 2955 Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého
uvážení jednotlivých okolností případu soud. Pododdíl
2 Obecná
ustanovení Vznikne-li
škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho
přirozeném právu
chráněném ustanoveními první části
tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou
újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu
odčiní i způsobené duševní
útrapy. § 2957 Způsob
a výše přiměřeného zadostiučinění
musí být určeny tak, aby byly
odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele
hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení
újmy, zvláště pak způsobení újmy s
použitím lsti, pohrůžky, zneužitím
závislosti poškozeného na škůdci,
násobením účinků zásahu jeho
uváděním ve
veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace
poškozeného se zřetelem na jeho
pohlaví, zdravotní stav, etnický původ,
víru nebo i jiné obdobně závažné
důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného
ze ztráty života nebo vážného
poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo
jiná příčina vyvolala. Náhrady
při ublížení na zdraví a při usmrcení Při
ublížení na zdraví odčiní škůdce
újmu poškozeného peněžitou náhradou,
vyvažující plně vytrpěné bolesti a
další nemajetkové újmy; vznikla-li
poškozením zdraví překážka
lepší budoucnosti poškozeného,
nahradí mu škůdce i
ztížení společenského uplatnění. Nelze-li
výši náhrady takto určit, stanoví se
podle zásad slušnosti. § 2959 Při
usmrcení nebo zvlášť závažném
ublížení na zdraví odčiní škůdce
duševní
útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě
blízké peněžitou náhradou vyvažující
plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady
takto určit, stanoví se podle zásad
slušnosti. § 2960 Škůdce
hradí též účelně vynaložené náklady
spojené s péčí o zdraví
poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho
domácnost tomu, kdo je vynaložil;
požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto
náklady přiměřenou zálohu. § 2961 Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem
v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního
předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu. Peněžité
dávky (1) Náhrada
za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve
výši rozdílu mezi průměrným výdělkem
poškozeného před vznikem újmy a náhradou
toho, co poškozenému bylo vyplaceno v
důsledku nemoci či úrazu podle jiného
právního předpisu. (2) Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne,
kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na
povolání, po dobu
§ 2963 (1) Po
skončení pracovní neschopnosti, případně při
invaliditě,
nahradí škůdce poškozenému jeho
ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví
vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého
poškozený dosahoval před vznikem újmy,
a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní
neschopnosti s přičtením případného
invalidního důchodu podle jiného právního
předpisu. Dojde-li ublížením na
zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb
poškozeného, stanoví se výše
peněžitého
důchodu i vzhledem k těmto potřebám. (2) Dosahuje-li
poškozený po skončení pracovní neschopnosti
výdělku
jen s vynaložením většího úsilí nebo
se zvýšenou námahou, které by, nebýt
škodné události, jinak nemusel vynaložit,
odčiní se mu peněžitým důchodem i
zvýšená námaha nebo úsilí.
Při stanovení výše peněžitého důchodu se
přihlédne i
ke zvyšování výdělků v daném oboru,
jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku
poškozeného podle rozumného
očekávání. (3)
Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda,
jakým způsobem
a do jaké výše škůdce zajistí
pohledávku poškozeného na peněžitý důchod;
návrhy
stran přitom není vázán. § 2964 Náhrada
za ztrátu na důchodu náleží
poškozenému ve výši rozdílu mezi
důchodem, na který poškozenému vzniklo
právo, a důchodem, na který by mu bylo
vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl
vyměřen důchod, byla
zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti, kterou
poškozený pobíral v době rozhodné pro
vyměření důchodu. § 2965 Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo
závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla. § 2966 (1) Při
usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem
náklady na výživu
pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti
poskytoval nebo byl povinen
poskytovat výživu. Náhrada náleží
pozůstalým ve výši rozdílu mezi
dávkami
důchodového zabezpečení poskytovanými z
téhož důvodu a tím, co by poškozený
podle rozumného očekávání mohl
pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud
by k jeho zranění nedošlo. (2) Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě,
pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona
povinen. § 2967 (1) Při
výpočtu náhrady se vychází z
průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo
jiným osobám však nesmí úhrnem
převýšit to, co by zemřelému náleželo jako
náhrada za ztrátu na výdělku,
případně na důchodu. (2) Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak
dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným
osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně
poskytoval. § 2968 Je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud
poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné. Pododdíl
3 § 2969 (1) Při
určení výše škody na věci se
vychází z její obvyklé ceny v
době poškození a zohlední se, co
poškozený musí k obnovení nebo
nahrazení
funkce věci účelně vynaložit. (2) Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí
poškozenému cenu zvláštní obliby. § 2970 Při
poranění zvířete nahradí škůdce
účelně vynaložené náklady spojené s
péčí o zdraví zraněného zvířete
tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí
mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.
Náklady spojené s péčí o zdraví
nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují
cenu zvířete, pokud by je vynaložil
rozumný chovatel v postavení poškozeného. § 2971 Odůvodňují-li
to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce
způsobil újmu
protiprávním činem, zejména porušil-li z
hrubé nedbalosti důležitou právní
povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit,
ublížit nebo z jiné
pohnutky zvlášť zavrženíhodné,
nahradí škůdce též nemajetkovou újmu
každému,
kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní
neštěstí, které nelze jinak
odčinit. Díl 2 Oddíl 1 § 2972 Kdo
se účastní hospodářské soutěže
(soutěžitel), nesmí při soutěžní
činnosti, ani při sdružování k výkonu
soutěžní činnosti, vlastní účast v
hospodářské soutěži nekalou soutěží
zneužívat, ani účast jiných v
hospodářské
soutěži omezovat. § 2973 Ustanovení
této hlavy se nevztahují na jednání v
rozsahu, v jakém má účinky
v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je
Česká republika vázána a
které byly vyhlášeny ve Sbírce
mezinárodních smluv, nevyplývá něco
jiného. § 2974 Českým
osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé
soutěži,
postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v
České republice účastní
hospodářské soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby
požadovat ochranu podle
mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika
vázána a které byly vyhlášeny ve
Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich,
na základě vzájemnosti. § 2975 (1) Neurčí-li
se v ujednání zakazujícím jinému
soutěžní činnost území,
okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz
týká, ke konkurenční doložce
se nepřihlíží. (2) Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo na
dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla
ujednána na pět let. (3) Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více, než
vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na
návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za
neplatnou. Oddíl 2 § 2976 (1) Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy
soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům,
dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje. (2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména
§ 2977 (1) Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo
povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo
poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat
podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž
dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. (2) Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím
výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně
§ 2978 (1) Klamavé
označení zboží nebo služby je takové
označení, které je
způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou
domněnku, že jím označené zboží
nebo služba pocházejí z určité oblasti či
místa nebo od určitého výrobce, anebo
že vykazují zvláštní
charakteristický znak nebo zvláštní jakost.
Nerozhodné je,
zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na
obalu, obchodní písemnosti
nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému
označení došlo přímo nebo
nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. (2) Klamavost
působí i údaj všeobecně vžitý v
hospodářském styku k
označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek
způsobilý klamat,
zejména s použitím výrazu
„pravý“, „skutečný“ nebo
„původní“. (3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o
ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. § 2979 (1) Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li
uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn. (2) Při
posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům,
zejména k
použití výrazů jako „druh“,
„typ“, „způsob“, jakož i k
výpustkám, zkratkám a
celkové vnější úpravě. § 2980 (1) Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele
nebo jeho zboží či službu. (2) Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
§ 2981 (1) Kdo
užije jména osoby nebo zvláštního
označení závodu užívaného již
po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím
nebezpečí záměny. (2) Nebezpečí
záměny vyvolá i ten, kdo užije
zvláštního označení
závodu nebo zvláštního označení či
úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního
materiálu závodu, které v
zákaznických kruzích platí pro
určitý závod za
příznačné. (3)
Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo
napodobí cizí výrobek, jeho
obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v
prvcích, které jsou již z
povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a
napodobitel
učinil veškerá opatření, která lze na něm
požadovat, aby nebezpečí záměny
vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato
jednání způsobilá
vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o
spojení se soutěžitelem, jeho
závodem, pojmenováním,
zvláštním označením nebo s výrobkem
či výkonem jiného
soutěžitele. § 2982 Parazitováním
je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby
jiného
soutěžitele umožňující získat pro výsledky
vlastního nebo cizího podnikání
prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl. § 2983 Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
§ 2984 (1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o
poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý
tomuto soutěžiteli přivodit újmu. (2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o
poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto
soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k
takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana). § 2985 Porušením
obchodního tajemství je jednání,
jímž jednající jiné osobě
neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe
nebo pro jiného využije obchodní
tajemství, které může být využito v soutěži a o
němž se dověděl
§ 2986 (1) Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo
službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového
přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou
činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její
původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde
příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. (2) Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel
získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné
obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní
zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při
získání adresy i při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo
přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy. § 2987 Ohrožení
zdraví nebo životního prostředí je
jednání, jímž soutěžitel
zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím,
že provozuje výrobu, uvádí na trh
výrobek nebo provádí výkon
ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo
životního
prostředí chráněný zákonem, aby tak
získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na
úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků. Ochrana
proti nekalé soutěži Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti
rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný
stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání
bezdůvodného obohacení. § 2989 (1) Právo,
aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil
závadný stav, může mimo případy uvedené v
§ 2982 až 2985 uplatnit též právnická
osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů
nebo zákazníků. (2) Uplatní-li
spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé
soutěže
nebo aby odstranil závadný stav a jde-li o některý
případ stanovený v § 2976 až
2981 nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že
se nekalé soutěže nedopustil.
Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu
škody, musí rušitel prokázat, že
škoda
nebyla způsobena nekalou soutěží. § 2990 Osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením
soutěže, má práva stanovená v § 2988. Hlava IV Díl 1 § 2991 (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí
ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně
se obohatí zvláště ten, kdo získá
majetkový prospěch plněním
bez právního důvodu, plněním z
právního důvodu, který odpadl,
protiprávním
užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo
plněno, co měl po právu plnit
sám. § 2992 Byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač
uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a
osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to
platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo
obohatit bez úmyslu právně se vázat. § 2993 Plnila-li
strana, aniž tu byl platný závazek, má
právo na vrácení toho, co
plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby
jí druhá
strana vydala, co získala; právo druhé strany
namítnout vzájemné plnění tím
není dotčeno. To platí i v případě, byl-li
závazek zrušen. § 2994 Dal-li
někdo neoprávněně věc k užívání nebo
požívání jinému, aniž ten byl v
dobré víře, má vlastník nebo
spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli
právo na náhradu. § 2995 Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl
ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo
pokud nebyl svéprávný. § 2996 Měl-li dlužník plnit jedno z více volitelných plnění a poskytl-li jich
omylem více, záleží na jeho vůli, co bude žádat zpět. Měl-li však právo volby
věřitel, může se dlužník domáhat toho, aby věřitel provedl volbu; neprovede-li
věřitel volbu bez zbytečného odkladu, lze se domáhat, aby prohlášení jeho vůle
nahradil soud. § 2997 (1) Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo
takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co
plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu
není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. (2) Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena
hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To
platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. § 2998 Plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem
zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno.
Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl
činu dopustit, může požadovat vrácení. § 2999 (1) Není-li
vydání předmětu bezdůvodného obohacení
dobře možné, má
ochuzený právo na peněžitou náhradu ve
výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na
základě neplatného nebo zrušeného
právního jednání, právo na peněžitou
náhradu
však nevznikne v rozsahu, v jakém se to
příčí účelu pravidla vylučujícího
platnost
právního jednání. (2) Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této
úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod
pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně
ovlivněna. (3)
Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že
došlo k jeho
zkáze, ztrátě nebo zhoršení z
příčin, které jdou k tíži ochuzeného,
nahradí
obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na
vlastním majetku. § 3000 Poctivý
příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš
však v rozsahu, v jakém obohacení
při uplatnění práva trvá. § 3001 (1) Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za
úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil.
Zcizil-li jej poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na
náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a
nebyla v dobré víře. (2) Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého
svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím
vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům. § 3002 (1) Plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není
její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001
dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. (2) Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a
je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do
výše odpovídající jeho prospěchu. § 3003 Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal. § 3004 (1) Obohacený, který nebyl v dobré víře, vydá vše, co obohacením
nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl
získal. Zcizil-li předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, má ochuzený právo
požadovat, aby mu byla podle jeho volby vydána buď peněžitá náhrada, anebo co
obohacený zcizením utržil. (2) Bylo-li
bezdůvodné obohacení nabyto zásahem do
přirozeného práva
člověka chráněného ustanoveními první
části tohoto zákona, může ochuzený
požadovat za neoprávněné nakládání s
hodnotami týkajícími se jeho osobnosti
namísto plnění podle odstavce 1 dvojnásobek
odměny obvyklé za udělení
souhlasu s takovým nakládáním. Je-li pro to
spravedlivý důvod, může soud rozsah
plnění přiměřeně zvýšit. § 3005 Kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných
nákladů, které na věc vynaložil, a může od věci oddělit vše, čím ji na svůj
náklad zhodnotil, je-li to možné bez zhoršení podstaty věci. Díl 2 Oddíl 1 § 3006 Vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou
k jeho tíži následky z toho vzniklé. § 3007 Obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil
hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně
vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele
nedostavil. § 3008 Osobě,
která zachrání cizí věc od
nevyhnutelné ztráty nebo zkázy,
náleží
přiměřená odměna, nanejvýš desetina ceny věci, a
náhrada účelně vynaložených
nákladů. Vlastník věci se povinnosti k úhradě
zbaví, nepožaduje-li zachráněnou
věc nazpět. § 3009 (1) Ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího
svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost
k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se
neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům
a záměrům. (2) Není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na
náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném
jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře
možné, aby nahradil škodu. Společná
ustanovení Kdo se ujal cizí záležitosti bez příkazu, dovede ji až do konce a podá o ní
vyúčtování a převede vše, co při tom získal, osobě, jejíž záležitost obstaral. § 3011 Nemá-li nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů, může si vzít, co
pořídil na vlastní náklady, je-li to možné a nezhorší-li se tím podstata věci
nebo neztíží-li se nepřiměřeně její užívání. Oddíl 2 § 3012 Upotřebí-li někdo cizí věc k prospěchu jiného, aniž má úmysl obstarat cizí
záležitost, a není-li dobře možné domoci se vydání této věci, může vlastník
věci po něm požadovat náhradu hodnoty, kterou věc měla v době upotřebení, a to
i tehdy, nebylo-li prospěchu dosaženo. § 3013 Kdo učiní za druhou osobu náklad, který tato osoba byla povinna učinit
sama, má právo požadovat náhradu. § 3014 Obětuje-li se něčí věc v nouzi, aby se odvrátila větší škoda, dá každý, kdo
z toho měl užitek, poškozenému poměrnou náhradu. |
Co tě zajímá Real estate and rental Infobáze Marketingová analýza Kvalitní recenze Life 4 us - společnost Business in Czech republic Business companies Marketingový audit Business in Czech republic CROSS E-MAILING Czech cities Martin Kolenička Mladé Buky - Krkonoše Czech republic law Úspešní manažéri Real estate agents TimeMaker Марина Грибанова Prospectea Mělníček - sponzorované odkazy Společnost Berty Suttnerové Doktoři on line Демченков Вячеслав Naj katalog - kultura Škola manažmentu Hotel Zlatá včela - Domažlice General information about Czech republic АННА КОПЕЦКИ Co je společenství vlastníků jednotek Koupelny Jarov Ako som vybudoval miliardovú firmu Realitní poradna ApollRec CLATRONIC BS 1256 Atlas reality Bertha von Suttnerová MAXUS Czech republic, s.r.o. Eiffel Optic Palivové dřevo, dřevěný zahradní nábytek – výroba Realitní poradna |